Ronald Reagan o tyranii byrokratů a intelektuálů
Většinu svého života jsem byl demokratem. Teprve nedávno jsem se vydal novou cestou…Domnívám se ale, že problémy, které nás rozdělují, jdou jaksi napříč stranami. Jedna strana teď ve volební kampani tvrdí, že tyto volby rozhodnou o zachování míru a blahobytu…Já mám ale takový nepříjemný dojem, že tento blahobyt se zakládá na něčem, na co bychom se v budoucnosti spoléhat neměli. Žádný stát v dějinách totiž ještě neunesl daňové břemeno dosahující třetiny národního důchodu. V současné době třicet sedm centů z každého dolaru, který si někdo v této zemi vydělá, jde na daně a naše vláda stejně ještě každý den vydává o sedmnáct milionů dolarů více, než na daních dostává…Myšlenka, že vláda závisí na lidu, že neexistuje jiný zdroj moci než suverénní lid, je nejnovější a nejunikátnější myšlenka v celé dlouhé historii lidských vztahů. Právě o to jde v těchto volbách-zda stále ještě věříme ve svou schopnost vládnout si sami, nebo zda zavrhneme myšlenky americké revoluce a uznáme, že nepočetná skupinka intelektuálů někde daleko v hlavním městě nám umí naplánovat život lépe, než jsme schopni sami…rozhodujeme se, zda půjdeme směrem vzhůru nebo dolů-nahoru za starým lidským snem o svobodě jednotlivce, která je ovšem v souladu s právem a zákonem, nebo zda spadneme dolů, do mraveniště totality…Stojíme teď před osudovým rozhodnutím. Buď zachováme svým dětem tuto tradici, největší naději, největší naději, kterou kdy lidstvo ve své historii chovalo, nebo je odsoudíme k tomu, aby učinili poslední krok k tisíciletí tmy.“[1]
