Kocábovy (ú)Lety
Neúspěšný kandidát na senátora a dosazený ministr Kocáb se stejně jako jeho předchůdci obul do prasečáku jako hlavního problému Romů. Je zcela mimo mísu.
Michael Kocáb ve svém rozhovoru řekl, že se mu líbí romská hudba a proto má k této národnostní menšině blízko. Po té, co nastoupil do své funkce, oprášil evergreen svých předchůdců přeneseně se slovy "prasečák musí být zničen".
Jde o známý prasečák v Letech, který zasahuje do okrajové části bývalého sběrného tábora. Podle Kocába je nutno konečně prasečák zlikvidovat a postavit na místě důstojný pomník. Iniciativa chvályhodná, leč těžko uskutečnitelná.
Prasečák je soukromý a stát by jej nejdříve musel vyplatit. Na to však nebyly finance ani v minulosti natož dnes, když se projevuje krize. Vybudování pomníku také bude stát nemalé finance, a tak, myslím, by bylo na místě, aby se v této situaci projevili sami Romové. Mohli by udělat sbírku a postavit si pomník za své. Koneckonců jde o připomínku jejich historie.
Jak se nechala slyšet jedna z místních obyvatelek, problém je prý v tom, že se Romové ověnčení zlatem objeví pouze stěží jednou do roka, když jsou přítomny kamery. Jinak prý na místo, kde už památník ve formě velkého balvanu je, nepáchne ani noha jak je rok dlouhý.
Nechci snižovat památku těch, kteří na místě zemřeli, ale myslím si, že pro Romy jsou daleko palčivější otázky než nějaký pomník, kam se jezdí ukázat jejich baroni. Tím největším problémem je vzdělanost. Ruku v ruce na ní navazují problémy s nazaměstnaností, drogami, problémy finanční i kriminální.
Za celou dobu, co se u nás řeší romská otázka se nikomu nepodařilo to nejdůležitější. Přesvědčit Romy, že vzdělání je klíčem ke všmu ostatnímu. Celá jedna generace Romů vyrostla na sociálních dávkách a pro dnešní mladé je zahálčivý život s nataženou rukou, popřípadě s rukou v cizí kapse běžný standard.
Ministr Kocáb prohlašuje, že má Romy rád. Budiž. Zřejmě ale na vlastní kůži nezažil, co to je mít takovou jednu nepřizpůsobivou rodinu v okolí. Možná by víc než jeho aktivita ohledně památníku, který stejně nikdo nenavštěvuje, bylo lepší, kdyby si to vyzkoušel. Michael Kocáb říká, že se bude seznamovat s problémy v "ghettech". Doufám, že to zkusí i jinak než předem ohlášenou dvouhodinovou návštěvou vládním vozidlem.
V médiích se často objevuje jméno litvínovského sídliště Janov. Myslím, že by pro ministra Kocába bylo velmi poučné domluvit se s nějakou rodinou "gadžů" a strávit inkognito pár dní v sousedství svých oblíbených Romů. Možná by se mu rozplynul sen. Propuknuvší žloutenka mezi tamními Romy je snad dostatečnou vizitkou, jak tito lidé žijí.
Problém Romů tkví především v nich samotných. Dokud sami nepochopí, že základem všeho je vzdělání, tak se nic nezlepší, jen budou upadat stále hlouběji do bahna. To by měl být prvořadý úkol ministra Kocába, který se podle svých slov během deseti dnů dokázal perfektně zorientovat v ministerské agendě a jeho předpokladem pro tuto práci je blízkost k Václavu Havlovi. Pomník a prasečák jsou mediálně vděčná témata, ale jsou jen zástupným problémem, který vůbec nic neřeší. Obávám se, že Michael Kocáb dopadne stejně jako jeho předchůdci.