Musím reagovat na slova, která zde zazněla, že rebelové ODS chtějí společně s Jiřím Paroubkem shodit vládu. Občas jsem označována za rebela, proto chci zdůraznit, že mé hlasování proti Lisabonské smlouvě nemá cokoli společného s jakýmkoliv útokem na vládu a vláda má moji důvěru a bude ji mít i v budoucnu.

 

Důvody proti schválení Lisabonské smlouvy jsou velmi dobře známé, ale abych uspokojila pana místopředsedu Zaorálka, některé z nich uvedu. Podmínky našeho členství, s nimiž naši občané vyslovili souhlas v referendu o přístupové smlouvě, se Lisabonskou smlouvou zásadně změní.

(V sále je velký hluk, mnozí poslanci stojí a nahlas se baví v hloučcích.)

 

Lisabonská smlouva změní nejen mezinárodní postavení České republiky, ale i vnitřní poměry státu. Bude oslabena váha České republiky při rozhodováních, která v Evropské unii probíhají. Demokraticky konstituované orgány našeho státu budou zbaveny možnosti rozhodovat o celé řadě oblastí veřejného života. Rozhodování bude předáno do rukou orgánů Evropské unie, které nepodléhají dostatečné demokratické kontrole. Orgánům Evropské unie bude navíc umožněno, aby své pravomoci nad záležitostmi života naší země a jejích občanů dále rozšiřovaly podle svého uvážení, bez našeho souhlasu.

 

Mé rozhodování hlasovat proti Lisabonské smlouvě se utvářelo delší čas. Po celou dobu od roku 1998, kdy působím v Poslanecké sněmovně, probíhala tzv. harmonizace našeho práva s právem Evropské unie. S rostoucími obavami sledují, jak se s každým novým harmonizovaným zákonem zmenšuje svobodný prostor pro občany. Instituce Evropské unie dnes a denně chrlí nová a nová omezení, zákazy a příkazy v podobě nařízení, směrnic, doporučení.  Evropa je čím dál tím více omotávána pavučinou předpisů, nepřetržitě spřádanou byrokraty za účelem upevnění jejich vlastních pozic a vyšších příjmů.

 

Evropská unie s nepřehledným rozložením moci i odpovědnosti dává příležitost lobbistickým skupinám i jednotlivcům prosadit své zájmy na úkor přirozeného uplatnění schopných svobodných jednotlivců.

 

Jako maják ve spleti milionů stránek nepřehledných předpisů ční právo každého státu uplatnit na některé oblasti právo veta. Právě právo veta je velkou překážkou pro zákulisní neprůhledné dohody, pro diktát silnějšího slabšímu. Lisabonskou smlouvou ztrácí Česká republika právo veta v desítkách oblastí, které jsou pro naše občany stěžejní. Jako příklad uvedu oblast dopravy, energetiky nebo legální migrace.

Evropská unie je společenství demokratických států. V každém z těchto států je moc rozdělena na moc zákonodárnou, moc soudní a moc výkonnou, které se vzájemně vyvažují. V Evropské unii není politická moc vyvážená. Evropskou unii řídí nikým nevolený byrokratický aparát. Nenašla jsem žádnou oblast vnitřní politiky, na kterou by po schválení Lisabonské smlouvy bruselská byrokracie nedosáhla. A to je nebezpečné. Představme si, že občanům se něco nebude líbit, a to zásadně. Budou žádat nás, své poslance, abychom zjednali nápravu. A my jim budeme muset sdělit, že náprava možná není, protože je to takto upraveno legislativou Evropské unie, která je již dnes v mnoha oblastech nadřazena našim zákonům. Obávám se, že v takovém prostředí mohou být občané čím dál tím více naštvaní, až si nakonec zvolí populistické extremisty.

 

Jsem pro takovou Evropu, jakou si přejí občané jednotlivých států. Proto nemohu s čistým svědomím pro Lisabonskou smlouvu hlasovat. Občané Evropy nepřijali v referendu Ústavu pro Evropu. Proto jim pro jistotu byla upřena možnost vyjádřit se v referendu, aby neměli možnost Lisabonskou smlouvu zamítnout.

 

Dámy a pánové, rozhodnutím o Lisabonské smlouvě rozhodujeme o ztrátě suverenity České republiky. Rozhodnutím o Lisabonské smlouvě rozhodujeme o budoucích generacích, které nás budou soudit.

Děkuji za pozornost.

reklama