Špidlova Zelená kniha o demografii a imigraci budí pochybnosti
Zelená kniha „Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny“ z pera evropského komisaře Vladimíra Špidly reaguje na aktuální problém, který trápí západní země, včetně EU. Ačkoli v analytické části nastiňuje zpráva trendy, které reálně existují, řada závěrů a doporučení je pochybná. Podpora porodnosti nebude dlouhodobě fungovat a aktivní přistěhovalectví je ožehavé.
Žádný převratný objev
V analytické části je zpráva zajímavá, i když nijak originální. O populačním vývoji informuje řad demografických studií z posledních let. Informace, že počet dětí od 0-14 let v létech 2005-2050 poklesne o téměř pětinu (o 14 miliónů), nepřekvapuje. Stejně tak zpráva, že seniorů mezi 65 a 79 lety přibude o 44 %, tj. 25 milionů a velmi starých lidí nad 80 let dokonce o 180 %, tj. 34 miliónů, není převratná.
Rozdělení věkové struktury populace se v příštím půlstoletí nepochybně změní. Podíl dětí do 14 let mezi léty 2000 a 2050 klesne ze 17 % na 13,3 % (viz tabulka). Naopak vzroste podíl starších osob 65-79 let z 12,3 % na 18,5 %. Počet nejstarších, tj. lidí nad 80 let, vzroste z 3,4 % na 11,8 %. To vyvolá tlak na veřejné rozpočty v členských státech EU: mohly by klesnout výdaje na školství a naopak vzrostou náklady na penzijní systém.
Vývoj v jednotlivých zemích je však odlišný. V některých je „stárnutí“ populace rychlejší, v jiných pomalejší. Různý vývoj v členských zemích EU zpochybňuje smysluplnost jednotného evropského „musteru“ na populační otázky. Diskuse o demografickém vývoji by se měla odehrávat především na národní úrovni. Není třeba, aby EU nastolila jednotný pohled na takové politicky citlivé otázky jako porodnost či přistěhovalectví.
Postřeh ve zprávě, že by stárnutí populace mohlo snížit růst potenciálního produktu v EU z 2 % dnes na 1,25 % v roce 2040, je správný. Blahobyt země však není dán celkovým HDP, nýbrž průměrným HDP na hlavu. Ačkoli populační růst zvyšuje absolutně hrubý domácí produkt, pokud současně nedojde k prohloubení technologického pokroku, HDP na obyvatele zůstává nezměněn.
Strach z „vymírání“
Oblíbeným strašákem populačních studií, včetně Zelené zprávy, je postupné „vymírání“ evropské populace. Základní scénář projekce evropské populace do roku 2050, kterou Zelená zpráva přináší, ukazuje, že by mezi léty 2005 až 2050 počet obyvatel měl snížit o 2,1 %. Pro takové dlouhé období nejde o žádnou tragédii. Strach, že by kvůli tomu byly evropské země byly chudší, je zbytečný.
Základní scénář Eurostatu, EU-25
(v závorce v tisících) | 2005–2050 | 2005–2010 | 2010–2030 | 2030–2050 |
| Obyvatelstvo celkem | –2,1%
(–9642) | +1,2%
(+5444) | +1,1%
(+4980) | –4,3%
(–20066) |
| Děti (0–14) | –19,4%
(–14415) | –3,2%
(–2391) | –8,9%
(–6411) | –8,6%
(–5612) |
| Mladí lidé (15–24) | –25,0%
(–14441) | –4,3%
(–2488) | –12,3%
(–6815) | –10,6%
(–5139) |
| Mladí dospělí (25–39) | –25,8%
(–25683) | –4,1%
(–4037) | –16,0%
(–15271) | –8,0%
(–6375) |
| Dospělí (40–54) | –19,5%
(–19125) | +4,2%
(+4170) | –10,0%
(–10267) | –14,1%
(–13027) |
| Starší pracovníci (55–64) | +8,7%
(+4538) | +9,6%
(+5024) | +15,5%
(+8832) | –14,1%
(–9318) |
| Senioři (65–79) | +44,1%
(+25458) | +3,4%
(+1938) | +37,4%
(+22301) | +1,5%
(+1219) |
| Velmi staří lidé (80+) | +180,5%
(+34026) | +17,1%
(+3229) | +57,1%
(+12610) | +52,4%
(+18187) |
Pramen: Zelená zpráva Evropské komise, 2005.
Jednotlivci může být úplně jedno, zda v Evropské unii žije 450 nebo 400 miliónů spoluobčanů. Kdyby kvůli stárnutí populace hrozilo snížení životní úrovně nebo omezení osobních svobod, bylo by o čem diskutovat. Jenže nic takového se neděje. Rozhodování o počtu dětí je soukromou záležitostí individuálních párů. Trvejme na tom, aby Evropská komise řešila skutečné problémy a nesnažila se poroučet větru – dešti.
Úskalí podpory porodnosti
Zpráva vyvozuje řadu mylných doporučení v oblasti veřejných politik. Nelze souhlasit s názorem, že chce-li Evropa zvrátit směřování k demografickému poklesu, měla by více podporovat rodiny prostřednictvím veřejných zdrojů. Zní to kacířsky, ale děti se rodí spíše z chudoby než bohatství. Pokles plodnosti na Západě je přirozený, protože stoupla hodnota volného času lidí.
Výrok, že Evropané nemají tolik dětí, kolik by chtěli, je zavádějící. Lidé nemají tolik dětí, kolik by chtěli, stejně jako nemají tolik rohlíků, automobilů, televizorů či výletů k moři - jednoduše proto, že jejich rozpočet je omezený. Kdyby byly náklady na pořízení spotřebních komodit či dětí nulové, lidé by jich měli nepochybně víc. Jenže člověk nežije ve vysněném světě, nýbrž na Zemi.
Lze souhlasit s doporučením ve zprávě, že je třeba pokračovat v modernizaci systémů sociální ochrany, zejména důchodových. Představa o tom, jak to zajistit, by se zřejmě lišila od evropského komisaře. Zpráva vůbec nezmiňuje, že k poklesu porodnosti v Evropské unii přispívá povinné důchodové pojištění. Privatizace důchodového systému by byla efektivním nástrojem zabrždění poklesu plodnosti.
Snít o sociální politice jako nástroji zastavení poklesu porodnosti je neodpovědné. Zcela iluzorní je důraz na rovnost mužů a žen jako prostředek zastavení porodnosti. Podpora ženské emancipace stojí v jasném konfliktu s přáním zvýšit porodnost. Nejvíce dětí se rodí v tradičních rodinách, nikoli moderních či postmoderních. Vysněný „gender mainstreaming“ proto nemůže demografický vývoj zlepšit, nýbrž spíše zhoršit.
Náklady přistěhovalectví
Jako červená nit se Špidlovou zprávou line podpora přistěhovalectví. Řešení „demografické krize“ v Evropě pomocí přistěhovalectví je ožehavé. Přistěhovalectví může ústit do kulturních konfliktů. Přistěhovalci jsou často lidé chudí, takže nepřispívají do státní kasy členských zemí tolik jako průměrný občan. Náklady jejich integrace nejsou nulové. Prosazovat proto aktivní imigrační politiku EU je proto krátkozraké.
Ačkoli přistěhovalectví může krátko- a možná střednědobě tlumit pokles počtu obyvatel, nemůže samo o sobě vyřešit problémy vyplývající ze stárnutí obyvatelstva či nahradit strukturální reformy. V jistém smyslu může problémy spojené se stárnutím ještě vyostřit, když se zjistí, že chudí imigranti z Asie, Číny či Afriky jednou rovněž zestárnou a budou chtít od evropských států zajištění ve stáří.
Nárůst muslimů v Evropě navíc může narušit tradiční evropskou identitu založenou na křesťanských hodnotách. Zvýšení podílu muslimů a snížení podílu křesťanů může vyústit ke „kulturnímu boji“, ne nepodobnému kulturnímu boji mezi různými denominacemi v minulých staletích. Většina přistěhovalců se nemusí evropskému prostředí přizpůsobit a mohou vytvářet ghetta, místo aby se integrovali.
Na celém území EU platí volný pohyb osob. I když je dočasně omezený přechodnými obdobími, jednou se naplní, protože jde o jeden ze základních pilířů ES. Proto je tak důležitá debata o rozšíření - kam až hranice EU mají sahat. Vůči obyvatelům ze třetích zemí by místo aktivní imigrační politiky nebo plošných kvót bylo smysluplnější tržní řešení - např. prodej imigračních poukázek.
Závěr
Nová mezigenerační solidarita, o níž „Zelená kniha“ hovoří, nemůže být povinná. Povinná solidarita není solidaritou. Evropská komise by se do demografického vývoje neměla míchat. Pokud i přesto chce tuto otázku „řešit“, měla by doporučit členským zemím privatizovat důchodový systém, aby se obnovila skutečná, dobrovolná solidarita mezi lidmi. To pomůže demografickému vývoji víc než sociální politika či gender mainstreaming.
Marek Loužek
Centrum pro ekonomiku a politiku