Hesla ve slovníku jsou řazena abecedně, což je výhodné pro lepší orientaci, nevýhoda tohoto postupu spočívá v tom, že mnohé pojmy, které spolu úzce souvisí, jsou od sebe abecedním principem poněkud odtrženy. Každé heslo je víceméně strukturováno vymezením pojmu a jeho historie, jeho používáním ve světě, v Evropské unii a České republice a jak by se měl pravicový politik postavit k tomu určitému fenoménu. Nakonec je pak uveden příklad používání pojmu v praxi a doporučená literatura.

 

Autor sám tvrdí, že jeho analýza je založena na konzervativně-liberálním pohledu na svět. V drtivé většině jeho soudů tomu tak je, rád by se však zastavil u některých jeho sporných tvrzení. Má kritika může pramenit i z toho, že při aplikaci konzervativně-liberálního smýšlení osobně kladu větší důraz na konzervativní než liberální složku. A ačkoli se domnívám, že oba dva pravicové přístupy se ve velké většině případů vhodně doplňují a mnohdy jsou i synonymní, někdy mezi nimi může nastat rozpor.

 

Po mém soudu zastánce konzervativně-liberální politiky by se sice měl snažit prosazovat minimální stát, avšak na druhou stranu by si měl uvědomit, že ten je patrně neuskutečnitelným ideálem, a proto by se měly konzervativně-liberální principy aplikovat pragmaticky a opatrně s ohledem na stav společnosti a s ohledem na společenskou stabilitu a udržení sociálního řádu.

 

U evropského sociálního modelu autor správně připomíná, že Lisabonská smlouva zakotvuje socialismus de facto jako „státní ideologii“ EU. V případě geneticky upravovaných organismů, respektive potravin souhlasím s autorem, že jsou zdravotně nezávadné. Trochu se však bojím, že dnešní věda v některých příkladech překračuje rozumné hranice a obávám se, že od geneticky modifikovaných organismů nemusí být zase až příliš daleko ke geneticky modifikovaným lidským tvorům. Zde by po mém soudu měla panovat spíše konzervativní opatrnost nad liberální důvěrou v pokrok a vědu.

 

U pojmu globalizace má Fajmon pravdu v tom, že fakt ekonomického propojování světa chtějí někteří sociální inženýři použít jako argument pro vybudování světové vlády. Ačkoli globální odchod lze v zásadě považovat za kladný jev, nehájil bych tolik internacionální organizace jako WTO, MMF, WB či NAFTA. Každá mezinárodní organizace tenduje k byrokratismu a přivlastňování si pravomocí, které jí nepatří. Ostatně tyto organizace kritizují i američtí konzervativci Pat Buchanan a Ron Paul, protože podle nich omezují národní suverenitu. Navíc se obávám toho, že NAFTA může podobně jako Evropská unie postupně dospět k vytvoření jednoho nedemokratického byrokratického superstátu. Například řada neokonzervativců hovoří o tom, že by se po vzoru EU měla vytvořit Severoamerická unie jako nový stát.

 

Mylná a nekonzervativní je Fajmonova neokonzervativní teze, že pravicový politik by měl prosazovat politiku rozšiřování demokracie po světě. Šířit demokracii do některých afrických a asijských států, kde funguje například kmenové či rodové zřízení, je naprosto nezodpovědné. Liberální demokracie vznikala mnohasetletým spontánním postupným vývojem a nemůže být shůry nadekretována, jak se o to snaží neokonzervativci v Iráku.

 

Navíc, jak říká bývalý poradce Margaret Thatcherové John O’Sullivan či filozof Roger Scruton, měli bychom hájit konstituční demokracii především v našich národních státech. Po mém soudu nelze hovořit o demokracii v členských státech EU v momentě, kdy o 85 % zákonů rozhoduje Brusel a o 70 % z nich rozhoduje byrokratický COREPER. Tento systém by se dal nazvat byrokratickou postdemokracií. Ostatně tento nedemokratický vývoj v EU Fajmon dobře kritizuje v analýze hesla občanská společnost a sociální dialog.

 

Ohledně lidských práv je nutné souhlasit s autorem, že reálně mohou být aplikována pouze jako občanská práva, které garantuje svým občanům národní stát. Navíc pravice by měla hájit tzv. negativní koncept svobod proti různým sociálním právům a právům rozličných sexuálních, genderových či etnických menšin. Poněkud opomenuta však zůstává v knize problematika potratů. Jak říkal Ronald Reagan a říká i Ron Paul, potratem je nenarozenému dítěti upřeno vůbec nejzákladnější lidské právo – právo na život.

 

Citlivou oblastí je rovněž otázka ochrany životního prostředí. Je bez debaty, že příroda je zde pro člověka a sama o sobě nemá hodnotu. Polemizoval bych však s Fajmonem, že vlastnická práva jsou vždy nejefektivnějším nástrojem zachování přírody. V mnoha případech ano, ale někdy je podle mě státní zásah nutný, a to v momentu, kdy by chování vlastníka způsobilo nepřijatelné negativní externality. Například vlastník pozemku může opravovat auta a do půdy na jeho pozemku mu unikají jedovaté látky, které mohou znečistit spodní vody pro celou obec.

 

Souhlasím spíše s tezí Romana Jocha, že „ochrana – tj. konzervace – životního prostředí konkrétních lidí je navýsost konzervativním projektem. Ochrana životního prostředí je stejně konzervativní jako ochrana všeho ostatního, co je konzervativcům drahé – rodiny, vlastnictví, kultury, morálky, tradice – tj. všeho toho, co dělá naši společnost naší společností“. Ve slovníku postrádám pojem multikulturalismus, protože masovou imigraci bez nutnosti asimilace považuji za jedno z největších nebezpečí pro přežití jednotlivých liberálních demokracií v národních státech a multikulturalismus je navýsost levicový koncept.

 

Sečteno podtrženo i přes některé výhrady považuji Fajmonovu práci za velmi kvalitní a přínosný počin. Kniha dokazuje, že v ODS ještě existuje pár posledních mohykánů pravicové ideové politiky.

 

 

PhDr. Lukáš Petřík

 

ke stažení: http://www.cepin.cz/docs/newslettery/02_2009_news.pdf

 

Knihu Hynka Fajmona Slovníček evropských levicových pojmů, kterou vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury v Brně v roce 2008, si můžete objednat tu.

reklama