Petr Mach: Zjistil jsem, že jako volič nemám koho volit
* Jedním z důležitých důvodů, proč chcete zakládat novou stranu, je změna postoje ODS k evropské integraci a k Lisabonské smlouvě. Jaká hlavní nebezpečí spatřujete v Lisabonské smlouvě?
Chtěl bych zdůraznit, že změna pohledu ODS na Lisabonskou smlouvu není určitě jediným důvodem, proč zakládám novou stranu. Zjistil jsem, že jako volič nemám koho volit. Před rokem jsem zjistil, že jako člen ODS v Praze 5 nemám vůbec šanci o názorech na politiku diskutovat, a také jsem zjistil, že takovýchto zklamaných členů i voličů stávajících stran je celá řada, a dospěl jsem k názoru, že jedinou šancí, jak některé principy v politice prosazovat, je založení nové politické strany.
* A ta Lisabonská smlouva?
Otázka Lisabonské smlouvy je skutečně klíčová. Moje politické přesvědčení vychází z obrany ekonomického liberalismu, svobody a demokracie, a Lisabonská smlouva je s těmito ideály v naprostém rozporu. Lisabonská smlouva omezuje pravomoci České republiky, omezuje demokratickou volbu českých občanů a vliv českých občanů na rozhodování o zákonech, které budou platit v této zemi. Rozhodnutí se přesouvají do vzdáleného a byrokratického Bruselu. Změna postoje ODS z odporu k euroústavě alias Lisabonské smlouvě na její prosazování pro mě byla jedním ze zásadních motivů pro novou stranu.
* Souhlasil byste s větou Ladislava Jakla, kterou asi řekl v nadsázce, i když taková nadsázka to nakonec být nemusí, že Lisabonská smlouva znamená zrušení České republiky?
Někdy neexistuje jasná hranice mezi tím, co je ještě sdružením států, a co je již novým federálním či kvazifederálním státem. Někdy to nepoznáme ani ze základních dokumentů, poznáme to spíše z reality. Evropská unie se vyvinula z původního společenství samostatných, suverénních států v něco, co začíná připomínat federaci či kvazifederaci. Lisabonská smlouva by znamenala obrovský krok směrem k završení přeměny Evropské unie ze společenství samostatných států v jeden superstát. Nejzásadnější způsob, jakým to smlouva dělá, je to, že dává pravomoc orgánům Evropské unie měnit samotnou Lisabonskou smlouvu a dává Unii moc přivlastňovat si nové pravomoci. Smlouva má tedy jasně ústavní charakter, a to i přesto, že se dnes již nenazývá Evropskou ústavní smlouvou. Je pouze přejmenována na Lisabonskou smlouvu. Smlouva umožňuje orgánům EU přenos dalších pravomocí národních států na evropskou úroveň bez potřeby další ratikace ve všech členských státech EU, ve kterých rozhodování o věcech veřejných, na rozdíl od EU, podléhá standardní demokratické volbě a kontrole.
* Často se hovoří o tom, které nové pravomoci přenáší Lisabonská smlouva na úroveň EU. Když tu otázku otočíme: Zůstávají národním státům po přijetí Lisabonské smlouvy vůbec ještě nějaké významné pravomoci? Například bývalý europoslanec JensPeter Bonde tvrdí, že smlouva ovlivňuje všechny existující zákony a všechny jednotlivé aspekty lidského života...
Tím, že se jedná svým charakterem o ústavní smlouvu, se otevírá prostor pro přivlastnění si v podstatě neomezeného okruhu pravomocí. Samozřejmě že se to nestane v den po nabytí platnosti Lisabonské smlouvy. Stejně tak to bylo s americkou ústavou. To, kam dnes dospěla centrální americká federální vláda se svými velkými pravomocemi, určitě nešlo vyčíst z původního znění americké ústavy. Ústava či v případě Unie její primární právo a zakládací smlouvy a Lisabonská smlouva v případě přijetí znamenají právní rámec, ve kterém se legislativa vytváří.
Lisabonská smlouva by otevřela nový právní rámec k tomu, aby EU měla stále více a více pravomocí na úkor členských států. Nenastala by šoková změna ze dne na den. Některé pravomoci by si EU přisvojila za týden, některé za měsíc, některé třeba za dva roky, ale smlouva tuto možnost neomezeného přivlastňování pravomocí Unii dává.
* Vidíte v současnosti vůbec nějaké pravomoci, které teď, před přijetím Lisabonu, zůstávají v národní pravomoci? Kde vidíte zbytky suverenity?
Klasickým příkladem je hospodářská politika členských států, konkrétně fiskální a daňová politika. Evropská unie dnes samozřejmě reguluje kdeco pod záminkou, že je to potřeba pro fungování jednotného trhu, a tyto politiky jsou téměř to poslední, co zbývá v kompetenci národních států. O tom občané ještě mohou rozhodovat sami v demokratických volbách do národních parlamentů. Lisabonská smlouva by udávala směr hospodářské politiky jednotlivých členských zemí, a i tyto poslední záležitosti by postupně přecházely pod její rozhodování. Dalším příkladem, co ještě zůstalo národním státům, je zahraniční politika. Dnes Evropská unie jako taková nemá právní subjektivitu a mezinárodní smlouvy jsou smlouvy 27 členských států s nějakou další stranou. EU by Lisabonskou smlouvou získala právní subjektivitu a možnost uzavírat mezinárodní smlouvy, které by byly pro členské státy závazné tak, jako by členské státy již byly jakýmisi provinciemi či kantony eurostátu.
* Když jsme se bavili o hospodářské politice, jsou podle vás v Lisabonské smlouvě mechanismy na harmonizaci přímých daní, před čímž varovali irští odpůrci smlouvy?
Lisabonská smlouva dává nově Evropské unii právo stanovovat daně, pokud by měla EU pocit, že to je důležité s ohledem na hospodářskou soutěž. Některé státy s vysokými daněmi označují to, když má někdo nižší daně, za škodlivou daňovou konkurenci. Formálně se má tato pravomoc vztahovat pouze na nepřímé daně. Ovšem platí to, že často si Evropská unie dokáže prostřednictvím precedenčních rozsudků Evropského soudního dvora přisuzovat nové pravomoci, které v původních smlouvách rozhodně nejsou. Extenzivní výklad soudního dvora může přisoudit EU nové pravomoci. Například žádné smlouvy nedaly Evropské unii pravomoci regulovat ceny, a najednou vidíme, že Evropská unie vydává nařízení, která regulují ceny za telefonování, ceny bankovních převodů a podobně. Významnou věcí je také začlenění Charty základních práv EU do primárního práva EU prostřednictvím Lisabonské smlouvy. To znamená opět obrovské rozšíření moci Evropského soudního dvora, který může vymáhatelnými rozsudky potvrzovat nové a nové pravomoci EU.
* Hrozí podle vás kvůli chartě nebezpečí obejití Benešových dekretů?
Nedomnívám se, že nějaký bývalý majitel nemovitostí by je na základě Lisabonské smlouvy mohl žádat zpět, nicméně je zde riziko, že bude žádat finanční kompenzaci, protože Lisabonská smlouva zakazuje diskriminaci na základě státní a národní příslušnosti. Otázka restitucí v České republice stále není uzavřena a právě některé restituční požadavky byly odmítány s poukazem na občanství toho konkrétního žadatele. Existuje značné riziko, že lidé, kteří budou mít požadavky vůči České republice, mohou požadovat prostřednictvím Evropského soudního dvora v Lucemburku po našem státu kompenzace za majetek zabavený po druhé světové válce.
* Irové mají v případě Lisabonské smlouvy problémy například s otázkou potratů, neutrality. Co říkáte tomu, jaké záruky dala Unie Irsku v těchto otázkách?
Irové nezískali žádné ústupky. Ústupky mohou mít pouze formu smlouvy nebo smluvního dodatku, ale nic takového Irsko nezískalo. Je věcí Irska, jestli bude hlasovat podruhé a jestli uvěří nějakým vágním příslibům Evropské rady a 26 šéfům vlád. Kdybych byl v kůži Irska, žádal bych smluvně zakotvené výjimky, které by podléhaly nové ratikaci ve všech členských státech.
* Vaše nová pravicová strana se hlásí k ekonomickému liberalismu a ke konzervatismu. Pokud bychom se podívali na neekonomickou část programu, tak konzervatismu je v této oblasti vlastní odpor k politické korektnosti, multikulturalismu, genderismu, feminismu a dalším ideologiím nové, neomarxistické levice. Budou v programu strany zakotveny i takovéto konzervativní prvky?
Program strany bude zveřejněn na tiskové konferenci v momentě, kdy se představí přípravný výbor. Nicméně je jasné, že tato strana bude vystupovat proti novým levicovým ideologiím intervencionismu, které pod pláštíkem jakýchsi dodatečných práv občanů prosazují výhody pro různé minoritní skupiny. Proti těmto ideologiím se nová strana bude vymezovat a bude hájit práva a svobody jednotlivce bez ohledu na jeho pohlaví, sexuální orientaci, rasu a podobně.
* Souhlasil byste jako bývalý člen ODS s tím, že Modrá šance byl dobrý dokument, či s tím, že Tlustého peněženka byl dobrý nápad, který ODS nerealizuje a nyní ho stačí pouze zvednout?
My určitě nebudeme vykrádat program žádné politické strany, byť přiznávám, že jsem se na některých částech Modré šance podílel, takže logicky si za těmito věcmi i stojím. Důraz na jednoduché a nízké daně a omezení zbytečného státního přerozdělování a omezování byrokracie bude jedním ze základů našeho programu. A daně budeme chtít snižovat nikoli pouze nominálně, ale reálně, všem lidem, aby se to všem lidem projevilo v jejich peněženkách a jejich rozpočtech. Podle Laerovy křivky navíc platí, že snížením daní se nastartuje hospodářský růst, a ten nakonec přinese i při snížení daní vyšší daňové výnosy. Zůstanou tím pádem i prostředky na sociální politiku.
* Uvedl jste, že jedním z důvodů, proč zakládáte novou stranu, je, že uvnitř ODS neprobíhala debata. Nebyly například takové věci z kongresu jako zákaz vstupu Centra ekonomiku a politiku na jeho půdu, skákání do řeči šéfovi Liberálního institutu Miroslavu Ševčíkovi ze strany Petra Tluchoře či poněkud manipulativní vstupy pana Topolánka do diskuse o usnesení o Lisabonské smlouvě symptomy jistého ústupu od demokratické diskuse v ODS?
Odlišme dvě věci. To, že je vnitrostranická diskuse o ideových věcech zabitá na lokální úrovni, je dáno tím, že tyto lokální organizace jsou pod vlivem lidí, kteří jsou díky této straně ve vysokých funkcích v místní politice, a těmto lidem stačí zajistit si poměrně jednoduchým způsobem většinu v rámci dejme tomu 200členné lokální organizace, a to poté svádí politiky, aby si zajišťovali hlasy ne zcela čistým způsobem. Objevují se ty různé černé duše a do strany vstupují lidé, kteří s idejemi strany nemají nic společného. Co se týče události na kongresu, tak si to vysvětluji jako určitou nervozitu ODS, která se projevuje neochotou připustit kritické názory na některé základní věci. Jinak nemám jakkoli za zlé, že CEP nebyl vpuštěn, protože to je jejich věc, a já to respektuji.
* Jak si představujete avizovanou spolupráci s hnutím Declana Ganleyho Libertas?
Já jsem si to představoval tak, že my zde postavíme novou stranu, a ta se zúčastní voleb do Evropského parlamentu v červnu 2009. A protože vzniká celoevropské hnutí Declana Ganleyho Libertas, kterému se v Irsku podařilo porazit Lisabonskou smlouvu, tak jsem si představoval, že se nová strana pro účely eurovoleb přihlásí k tomuto hnutí. Je možné, že představa Declana Ganleyho bude jiná, že bude chtít postavit svou vlastní kandidátku a bude muset zaregistrovat další politický subjekt. Pokud bude chtít Libertas postavit svou vlastní kandidátku, to se samozřejmě může stát. My bychom pak kandidovali samostatně, a voliči by měli o to větší výběr.
* Neznamenalo by to ale tříštění hlasů?
Asi ano, ale pokud by vůle ke spolupráci neexistovala z obou stran, tak se nedá nic dělat a je nutné to respektovat.
* Vy jste už o tom s Declanem Ganleym hovořil?
Já jsem mu tento model navrhoval. Je teď na něm, jak se k tomu postaví.
* Součástí programu nové strany má být i zamítavý postoj k přijetí eura. Podporovali byste i referendum ohledně přijetí společné měny?
Já si jako ekonom myslím, že zavedení eura je pro Českou republiku nevýhodné. Výhodnost koruny se ukáže právě nyní, v období globální hospodářské recese, kdy se ze zahraničí utlumuje poptávka po českých automobilech. V takové situaci je pro ekonomiku strašně důležité, aby mohla mít vlastní měnu, která by mohla na tento pokles exportu přirozeně reagovat oslabením, které by přivedlo nové investice a které by přineslo zlepšení postavení exportérů. Pro Slovensko s jeho koncentrací automobilového průmyslu může být euro problém při poklesu poptávky. Zavedení eura a zrušení koruny neznamenají pouze ekonomický krok, ale je to i významné vzdání se části suverenity v oblasti měnové politiky. Naše ústava hovoří o tom, že pro předání pravomocí na nadnárodní úroveň je potřeba buď ústavní 3/5 většina v obou komorách parlamentu, nebo referendum. Já jsem zastáncem uspořádání referenda v takovémto případě, stejně jako bych pro něj byl i v případě Lisabonské smlouvy, protože to jsou jediná referenda, která česká ústava předpokládá. Existuje precedens Švédska, kdy Švédsko vstoupilo do Evropské unie až po Maastrichtské smlouvě stejně jako Česká republika. Také nemělo dojednanou výjimku z přijetí společné měny, jakou má například Velká Británie, a přesto Švédsko o přijetí eura uspořádalo referendum a většina voličů v referendu řekla, že chtějí zachovat švédskou korunu, a nechtějí euro, a Evropská unie výsledek tohoto referenda respektovala.
* V momentě, kdy by byla přijata Lisabonská smlouva, bylo by pro Českou republiku stále výhodné setrvávat v Evropské unii? Nebylo by pro ni lepší vstoupit třeba do Evropského sdružení volného obchodu, kde by měla zajištěný s Evropskou unií společný trh, ale neztratila by suverenitu?
Já stále neházím flintu do žita a veškeré úsilí směřuji k tomu, aby se to nestalo. Aby Lisabonská smlouva ratifikována nebyla. Otázka, co by se stalo ratifikací Lisabonské smlouvy, je vzdálená a není to nic, čím bych se nyní zabýval. Česká republika Lisabonskou smlouvu zatím neratifikovala, nedošlo k finálnímu hlasování ve sněmovně a v Senátu. Stále nemáme jistotu, zdali je Lisabonská ústava v souladu s českým ústavním pořádkem. Ještě nebyla dokončena ratikace v Polsku a v Německu. Pak je zde Irsko, které smlouvu odmítlo v referendu, a pokud by se mělo opakovat, tak se domnívám, že se irští voliči zachovají stejně, protože Evropská unie jim žádné reálné záruky a ústupky neposkytla. Pak je zde ještě nedokončená ratikace ve Finsku, které k ratifikaci Lisabonské smlouvy potřebuje souhlas provincie Aland, a podle mých informací se Aland nechystá k tomu, že by Lisabonskou smlouvu ratifikovala.
* Dám vám tedy obecnější otázku. Souhlasil byste s tezí, že by Česká republika měla mít takové mezinárodní ukotvení, které je pro ni výhodné, a pokud by přestalo být, měla by hledat výhodnější?
Ano, to platí naprosto obecně pro členství v jakékoli mezinárodní organizaci. Daná země by neměla přestat hájit své národní zájmy.
* Prezident Klaus složil prezidentský slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Pokud se při svém nejlepším vědomí a svědomí domnívá, že Lisabonská smlouva je v rozporu s českou ústavou, což říká, neporušil by případným podpisem Lisabonské smlouvy svůj slib, na jehož základě se ujal funkce?
Já si myslím, že pan prezident Klaus bude v každém okamžiku podle svého slibu hájit Ústavu České republiky a suverenitu České republiky, a s ohledem na to bude posuzovat svůj podpis jakékoli mezinárodní smlouvy. Prezident svůj slib na lehkou váhu brát nemůže a nesmí a vím, že by to určitě bylo proti jeho přesvědčení.
Vyšlo v Parlamentním zpravodaji 6. 2. 2009
Pozn.: rozhovor proběhl v prosinci 2008