* Co jste říkal závěru kongresu ODS, kdy se jednalo o usnesení k Lisabonské smlouvě? Nepřipadaly vám zásahy Mirka Topolánka a Petra Tluchoře i předsedy návrhové komise poněkud manipulativní, když se na jejich popud o návrzích hlasovalo v opačném pořadí, než byly původně navrženy?

Na poslední výkonné radě před kongresem jsem požadoval, aby Lisabonská smlouva nebyla v obecné diskusi, ale aby se jí věnoval samostatný bod. Tím jsme si mohli ušetřit spoustu nepříjemností, protože jakékoli usnesení, ať takové či makové, by bylo přijato během této samostatné diskuse a pak by se stalo součástí závěrečného usnesení. To, co se stalo, připomínalo začátek devadesátých let, kdy se takto na městských zastupitelstvech dělalo usnesení tím způsobem, že někdo z pléna vstal a řekl usnesení, to se pak přijalo, a teprve potom, když usnesení bylo napsané, se všichni divili, co vlastně odsouhlasili. Něco podobného se stalo na kongresu. Nechalo se to na konec. Nespekuluji, jestli v tom byl úmysl, nebo jestli to byla náhoda. Je fakt, že po desáté hodině večerní již byli lidé unaveni a před některými z nich byla několiksetkilometrová cesta domů, takže to vedlo k důsledku, že se tomu nevěnovala taková pozornost, jakou by si Lisabonská smlouva určitě zasloužila. Já jsem také na kongresu řekl, že takový způsob dojednávání považuji za skandální. Usnesení bylo nakonec kompromisní, ale i tak jsem prohlásil, že Lisabonská smlouva je důležitější než celý kongres ODS a je důležitější dokonce více než vláda a podobně. Nyní si to nikdo neuvědomuje, ale až si to lidé uvědomí, tak někoho poženou k zodpovědnosti. A občané se nás potom budou ptát, proč jsme je o nebezpečích Lisabonu neinformovali.

* Nemyslíte si přesto, že byla poněkud omezena demokratičnost a otevřenost kongresu, když na něm nesměl být třeba Klausův CEP? Nemohlo mít vliv na Klausovo rozhodnutí i to, že někdo zakáže vstup na kongres jeho organizaci? Rovněž Petr Tluchoř přerušoval ředitele Liberálního institutu při jeho projevu, když začínal mít silné výhrady k politice ODS...

Tak CEP byl zamezen přístup, když se začalo spekulovat o nějaké nové straně. Já vím, že pan prezident měl tři varianty projevu a spekuloval jsem o tom, co ho vedlo k použití té nejtvrdší verze, a teď mi dochází, že záležitost s CEP mohla být poslední kapkou. Ona potom stačí maličkost a člověk si řekne „tak už dost“. Ono tam těch sporných věcí bylo víc. Také bylo navrženo, aby novináři nebyli připuštěni na část kongresu, což mě šokovalo podruhé. Informace by v takovém případě byly kuloární, nepřesné a vedlo by to k různým zkresleným spekulacím. Projev pana Ševčíka jsem bohužel ještě neslyšel, k němu se nemohu vyjádřit.

* Jak hodnotíte současné nástroje řešení hospodářské krize?

Dokonce i s Milošem Zemanem se shoduji na kritice toho, jak chtějí různí politici řešit hospodářskou krizi. Je to všechno utopie, nesmysl a vyhazování peněz. Chápu, že od politiků se očekávají nějaké činy, ale jsem zvědav, kam dojdou, až centrální banky stanoví úrokovou sazbu nula, či až stanoví zápornou úrokovou sazbu. Tato řešení jsou pouze oddálením problému, ale problém bude pak o to horší, protože když se jednoduše zpřístupní úvěry, řada firem si vezme úvěr na nějakou novou produkci, ale když tato produkce kvůli klesající poptávce nebude prodejná, firma bude mít na krku i dluh. Stejně tak se asi liberální ekonom Frédéric Bastiat obrací v hrobě, když EU zavádí clo na dovoz svíček. V Bruselu od něj asi nečetli velmi poučný text o nesmyslnosti protekcionismu s názvem Petice výrobců svíček. Další nesmysl je protitržní zákaz klasických žárovek. Dobré produkty se uchytí samy a nepotřebují na to žádná nařízení Bruselu. Navíc ekologická likvidace zářivek je náročnější než normálních žárovek. Ale nejedná se o to, že já podporuji zářivky nebo žárovky. Lidé ať si koupí, co sami chtějí, co bude kvalitnější a levnější, ale ať jim to nikdo proboha nenařizuje. To jsme tady už měli. Totéž je i u aut. Pokud budou paliva drahá, každý si přece rád koupí automobil s nižší spotřebou a firmy mu rády nabídnou takový produkt. Komisaři z Bruselu mají pořád pocit, že nám musí nařizovat, co máme dělat, co máme jíst – to jsou třeba ona jablka do škol – a podobně. Oni se domnívají, že všechno vědí nejlépe a jsou tím úplně posedlí. Všichni chtějí být spasitelé světa, ale pád na zem jim snad ukáže, že to takovýmto způsobem nefunguje. Neuvědomují si, že ty jejich klimatické balíčky „poručíme větru dešti“ jsou naprosto nesmyslné. Ale oni umějí vytvořit takovou atmosféru, že když někdo vysloví jenom náznak pochybnosti, tak ho chtějí označit za ojedinělého blázna. To ostatně platí i s Lisabonskou smlouvou.
Západ si socialismus, jak ho známe my z dob komunismu, neprožil, a Spojené státy ho teď začínají budovat. Je pikantní, že demokrat Clinton přenechal rozpočet v lepším stavu, než ho nyní zanechali republikáni. Ta krize může mít navíc očistné účinky, protože neschopné firmy jednoduše zkrachují a zůstane nám jen to nejlepší. Proč dotovat nějaké neschopné podnikatele?

* Není v době finanční krize nesmyslné tlačit na brzké přijetí eura?

Domnívám se, že pro nás je momentálně výhodné euro nemít. Proč rozšiřovat měnu, která prakticky nefunguje. Myslím si, že se poučíme na Slovensku. Konkrétní zkušenost pro nás bude k nezaplacení. Když přešlo na euro Rakousko, byla to velká sláva, ale pak najednou všichni zjistili, že se začalo zdražovat a nadšení opadlo. S přijetím eura tedy určitě není kam spěchat. Navíc země bez eura jsou na tom ve srovnání s eurozónou líp. Euro je nadto symbolem nástupu nového evropského federálního státu. Kdo tomu nevěří, je velice naivní. Jestli si někdo myslí, že je navěky zajištěna daňová rozmanitost mezi státy, při současném vývoji ke stále sjednocenější unii nebude možné, že fungovala bez toho, aniž by se harmonizovaly daně a aniž by byly všude v Unii stejné. Mluvil jsem se Švédy, kteří mi říkali, že pokud by měla Unie určovat daně, tak z ní vystoupí, ale podle mě to nebude tak snadné a nakonec to dopadne tak, že se stejně podřídí. Takový vývoj znamená pro Evropu tragédii, protože tato jednota může na jedné straně znamenat jednotu v prosperitě, ale také jednotu v krizi. Je to podobné jako na trhu – vždycky je lepší, když si konkuruje několik menších firem, protože jsou motivovány se zlepšovat, než když zde bude jedna monopolní „firma“ s názvem EU, která bude všechno řídit, ale bude naprosto neefektivní a rigidní.

* Souhlasíte s tvrzením Ladislava Jakla, že Lisabonská smlouva de facto znamená zrušení České republiky? Může podle vás po jejím přijetí existovat v Česku ještě nějaká pravicová politika a vůbec politika jako taková?

Ano, už jsem něco podobného konstatoval u nálezu Ústavního soudu k Lisabonské smlouvě, který si podřezal větev sám pod sebou, protože nejzajímavější kauzy, které bude do budoucna řešit, budou takové kauzy, jako když se nějakému pánovi srazí kalhoty v čistírně a on bude požadovat náhradu škody. Podobně je to také s parlamenty, ty jednoznačně ztratí na významu. Takové ty povídačky o oboustranné flexibilitě jsou naprosto liché, protože tam musí podat protest proti evropské legislativě tolik parlamentů, že se nikdy nedohodnou a nikdy nesejdou. Kvůli tomu také říkáme, že bez stykového zákona a změny jednacího řádu parlamentu ve prospěch toho, že by si česká vláda musela chodit pro souhlas parlamentu, než pro něco v Bruselu zvedne ruku, není o Lisabonské smlouvě možné vůbec hlasovat.

* Je podle vás dobrým obchodem vyměnit radar za tak zásadní dokument, jakým je Lisabonská smlouva? Není rovněž pravdou, že Lisabonská smlouva je pro ODS příliš velkou cenou za udržení této vlády, protože tento dokument zásadně ovlivní politiku na desetiletí dopředu?

Jsem velkým příznivcem radaru ani ne tak kvůli jeho některým konkrétním technickým vlastnostem, ale hlavně proto, že Američané mají zvláštní vlastnost zasáhnout vždy, když jsou ohroženy životy či majetek jejich občanů. Takže když zde budeme mít několik set amerických vojáků a něco se tu stane, na nás se tak lehce nevykašlou. Ale vidina toho obchodu je naprosto nesmyslná, protože Lisabonská smlouva je něco, co tady nemá obdoby od roku 1918. Zanedlouho po Mnichovu jsme byli v třetí říši a pak ve Varšavské smlouvě a o ničem jsme rozhodovat nemohli, teď alespoň můžeme, i když ten bandita (míněn zelený europoslanec Daniel Cohn-Bendit) nám vlastně ale zase naznačil podobně jako Jo Leinen, že se nás na náš názor nakonec ani neptají... Je škoda, že v senátu nebyli novináři, když tady byla na návštěvě delegace v čele s Jo Leinenem, protože ten se choval tak zpupně, že to rozladilo i některé členy jeho delegace. Zvláště sprostě se chovali k jedné europoslankyni z Dánska, kterou honili skoro až na záchod a chovali se k ní sprostě za to, že kritizovala jejich aroganci. Tyto výjezdy bruselských politiků ukazují, jak se s námi bude arogantně jednat po přijetí Lisabonské smlouvy. To si bohužel lidé málo uvědomují a je těžké, aby si to uvědomili, protože ta smlouva je úmyslně napsaná nesrozumitelně, aby se v ní nikdo nevyznal. Jak to napsal Petr Robejšek – co se jim nepodařilo s tanky, nyní se jim povedlo v klidu a potichu anektovali půlku Evropy. Já jsem měl na kongresu ODS rovněž připravenu změnu stanov ODS, protože socialistický Lisabon je s nimi v naprostém rozporu. Podle mě na kongresu nebylo k Lisabonu potřeba žádné usnesení, protože ve stanovách strany se píše, že ODS je sdružením sebevědomých lidí, kterým je cizí každý kolektivismus a socialismus, a to je přesný opak toho, co říká Lisabonská smlouva.
Kdo by pro ni chtěl hlasovat, měl by podle stanov vystoupit z ODS. Poctivé by bylo stanovy změnit a napsat, že ODS podporuje sociálně tržní ekonomiku, solidaritu a všechny tyto socialistické věci, a potom by mohli zákonodárci ODS s čistým svědomím zvednout ruku pro Lisabon. Na druhou stranu trochu chápu Mirka Topolánka. On má v podstatě stejný názor jako odpůrci Lisabonu, ale má smůlu, že je premiér a ten svůj názor musí vyjadřovat velmi opatrně a chtě nechtě musí nějak proplouvat kvůli tomu našemu předsednictví. Nakonec ale třeba smlouvu nepodepíše prezident, protože k tomu nemá žádný důvod, což bude znamenat konec Lisabonské smlouvy jako takové.

* Co si myslíte o našem předsednictví?

Přikládá se mu velký význam, který reálně nemá, protože, když se někoho zeptáte, kdo měl dvě předsednictví zpátky, málokdo vám odpoví, která země to byla, nikdo si to totiž nepamatuje. Taková ta představa, jak změníme EU k lepšímu a Evropa bez bariér atd., je lichá, protože agenda je z většiny předurčena z minulého předsednictví.

* Mirek Topolánek rovněž argumentoval, že nepřijmeme-li Lisabonskou smlouvu, řítíme se do náruče Moskvy. Nemůže to být skoro naopak, když Lisabon posiluje pozici Francie a Německa, které s Moskvou vycházejí dobře?

To je demagogie. Bez přijetí Lisabonu se do náruče Moskvy neřítíme. Stala se taková aférka, že se Sarkozy chtěl sejít s dalajlamou a Čína křičela, že by to byla katastrofa. Ale Francie řekla, že Sarkozy se může sejít, s kým chce. Je zajímavé, že Francouzi takto nevystoupili na obranu Klause, když se chtěl sejít s Declanem Ganleym. Velké státy mají pocit, že je malé státy zdržují, ale nakonec může dobře dojít k tomu, že nastane i rozpor mezi velkými státy. Francie a Německo zatím spolupracují, ale jednou může dojít ke konfliktu. Francie by chtěla, aby do Unie vstoupily země Alžírsko, Tunisko, Maroko. Francie v tom vidí posílení své pozice, protože s těmito státy má úzké vazby, neboť to jsou jejich bývalé kolonie, ale francouzští občané se zase obávají vstupu Turecka. Četl jsem jednu zajímavou otázku ne na to, jak je Unie připravená na chvíli, kdy by byla napadena, ale jak je připravená na to, když dojde k válce mezi jejími členy. Na to připravená není. Lisabonská smlouva je pro mnohé politiky vidinou zvýšení svého vlivu, jak řídit životy lidí a možnosti zajímavých postů v institucích EU. Úřednických fleků je v Unii dostatek, aby zajistily slušné živobytí všem vysloužilým politikům.

* Nyní vzniká pravicová strana Petra Macha, která se chce vrátit k původním pravicovým principům, které podle něj ODS opustila. Nemůže být pravicový volič poněkud zklamán politikou ODS, jež daně snížila jen úzké vrstvě lidí, ačkoli slíbila, že sníží daně všem? Dalších případů ústupu od původních plánů najdeme mnoho od Lisabonu po podporu politiky zelených...

ODS se začíná posouvat více do středu, protože se obává, že příští volby by již s pravicovým programem nevyhrála. To je ale omyl, kvůli populistickým krokům se nevzpamatuje. To, že neumíme vysvětlit nepopulární krok, je naše chyba, ale myslet si to, že vyhrajeme volby, když budeme dělat populární kroky, podle mě nefunguje. Na druhou stranu někdo říká: „Vy jste slibovali daňové kolečko, ale nakonec jste to nesplnili.“ Kritika by byla oprávněná, kdyby vláda byla jednobarevná, ale tak tomu není a ODS musí přistupovat na kompromisy. Je pravda, že zelení už se poohlížejí po spolupráci se socialisty, připravují se na ni a koalici opustí, až to pro ně bude výhodné. Ohledně té nové strany Petra Macha nás nic lepšího nemohlo potkat, protože v budoucnu, pokud budou mít socialisté jako svého partnera komunisty a malé strany vypadnou, ODS bude na pravici také potřebovat svého spojence. Podle mě by ale bylo její chybou, kdyby se nová strana snažila lovit voliče a příznivce ve vodách ODS, neboť na tom by nevydělal nikdo. A Petr Mach je příliš chytrý na to, aby se o něco takového pokoušel, protože by jeho stranu potkal osud Unie svobody. Co se bude dít s ODS, je otázka, zatím to moc na štěpení nevypadá. Zatím, i když je řada lidí, kteří mají výhrady, jenom pár z nich vystoupení z ODS uvažuje. Takže nová pravicová strana mi nevadí.

* Jak chcete zpátky přilákat středové voliče, když jim daně snižovat asi nehodláte...

Chceme-li něco udělat, je to komplikováno Unií, protože osmdesát procent hloupostí pochází z ní, což je záležitost, s níž nemůžeme mnoho udělat. Ale pořád nám zbývá spousta věcí. Můžeme snižovat byrokracii a odbourávat zbytečné zákony. Například stavební zákon je naprosto špatný, protože ekoteroristé mohou zablokovat jakoukoli stavbu. A pokud by se zelení vzpouzeli, je třeba vzít vládní prohlášení a podívat se, co v něm je a co v něm není.

* Není zelená agenda zahrnující obnovitelné zdroje, omezování jaderných elektráren a emisí oxidu uhličitého pro ekonomiku v době finanční krize smrtelná?

Nepostavení nových jaderných elektráren bude stát Českou republiku hrozně moc. Zelená agenda, a to se moc neví, je velký byznys. Ekologická opatření jednomu konkrétnímu odvětví mohou přinášet zisky. Typickým příkladem je například odvětví větrných elektráren, protože když se zakáže stavět jiné elektrárny, je to pro firmy z tohoto odvětví obrovská výhoda. Zelená politika nás nakonec může přivést k bankrotu.

* Na kongresu jsem vás ale viděl, jak jste se velmi přátelsky vítal s Kateřinou Jacques...

To je otázka komunikace a osobních vztahů. Každý, kdo mě zná, ví, že na devadesát procent věcí máme naprosto odlišný názor, ale to nám nemusí bránit v tom, abychom se k sobě chovali slušně. Kateřinu Jacques jsem na Hradě během prezidentské volby přiměl, aby se šla před televizní kameru omluvit za výrok, že ODS jsou prasata. Tehdy jsem měl na sobě taky tu kravatu s prasátky. (smích)
 

 

reklama