Klaus: Zveřejňování odposlechů telefonních hovorů poškozuje soukromí občanů
Odpověď prezidenta republiky na dopis šéfredaktorů českých médií
Vážená paní Hanáková, vážení pánové,
obdržel jsem Váš dopis, kterým mne žádáte, abych vrátil Poslanecké sněmovně PČR k novému projednání novelu trestního řádu a trestního zákona (nejde však o „veto“, jak se mylně domníváte).
Odpovídám na podobné požadavky jednotlivců i profesních sdružení vydavatelů a novinářů v posledních dnech velmi často. Mimořádný lobbistický tlak dokládá i Váš dopis, podepsaný šéfredaktory největších médií v České republice, a znovu i předsedou Syndikátu novinářů, kterému jsem již na jeho dopis odpovídal. Svědčí to bezpochyby o tom, že část nové zákonné úpravy, dotýkající se zákazu zveřejňování odposlechů telefonních hovorů, uniklých protizákonně z policejního vyšetřování (před projednání případu u soudu), je vysoce důležitým zájmem Vaší profesní a podnikatelské skupiny.
Tomu zájmu rozumím. Chápu, že někteří novináři si zvyšují svůj profesionální statut a popularitu právě ilegálním zveřejňování informací, které mají potenci (a již se tak mnohokrát stalo) nenapravitelně poškodit pověst, čest a společenské uplatnění nevinných občanů. Chápu rovněž, že v dnešním pojetí mediálního byznysu je z hlediska vydavatelů hlavním kritériem úspěšnosti zvyšování sledovanosti či čtenosti, od něhož se přímo odvíjí jejich podnikatelský úspěch (což paradoxně platí i pro tzv. veřejnoprávní média). To jsou jistě regulérní zájmy. Neregulérní však je na podporu těchto privátních aktivit argumentovat zájmem veřejným. Nemůže to být přece sama profesní skupina, která svůj produkt za „veřejný zájem“ případně označí, ale pouze nezávislý soud – a to vždy následně, protože každý případ je jiný, individuální a nelze jej zobecnit.
Nesouhlasím s Vaším názorem, že „Navržená zákonná úprava neponechává v této souvislosti soudům žádný prostor pro úvahu…“ . Vidím to právě naopak. Pouze s tím rozdílem, že v nové úpravě se vyšší ochrany dostává oprávněným zájmům individuálního občana před zájmy mocné a vlivné profesní a podnikatelské skupiny.
Za dokonale ilustrativní v tomto smyslu pak pokládám zvláště Vaši myšlenku, že nová zákonná úprava „zavádí zcela neodůvodněně širokou kriminalizaci jednání, které nebude zpravidla pro společnost nijak nebezpečné.“ Opravdu nevím, kde berete tuto jistotu. Dokládá však, že šéfredaktoři všech hlavních českých médií jsou přesvědčeni nejen o tom, že novináři mají právo zcela podle své libovůle zveřejňovat nelegálně získané policejní materiály, a tak se přinejmenším spolupodílet na multiplikaci a dramatickém násobení účinků trestných činů, ale dokonce se již cítí být i soudci své vlastní činnosti.
V tomto smyslu mi Váš dopis v mnohém opět trochu více otevřel oči.
Pokud jde o mou další argumentaci ve prospěch nově přijaté zákonné úpravy, odkazuji Vás na – bez mého vědomí – zveřejněnou odpověď předsedovi Syndikátu novinářů. Vzhledem k tomu, že je jedním z podepsaných i pod Vaším dopisem, zveřejním i já tuto svou odpověď na Váš dopis.
Věřím, že pochopíte, že jako prezident republiky při vážení dvou důležitých zájmů, které mají oba svou oporu v Ústavě české republiky, budu vždy stát na straně toho slabšího, jenž se svých svobod a práv dovolává daleko obtížněji, tedy jednotlivého občana.