Nepodléhejme islámskému zlu
Když na počátku minulého století přišel Albert Einstein s převratnou teorií relativity, změnil tento objev tvář světa více, než si byl vůbec kdo ochoten připustit. A změnil ho dokonce i v tom smyslu, který si Einstein vůbec nepřál. A sice, že teorie, která se týkala pouze fyzikální oblasti, se naneštěstí rozšířila i do ostatních sfér lidského života. Začal se vzmáhat relativismus v oblasti mravní, v oblasti morálky, do té doby pevné hodnoty najednou vzaly za své, byly otřeseny a zpochybňovány.
Důsledky toho vidíme kolem sebe i dnes. Žijeme ve zvláštní době, která se bojí přiřadit jednotlivým skutečnostem to správné znaménko, nebo ho přiřazuje naprosto opačně, než bychom čekali. Dobro je považováno za zlo a zlo za dobro. Místo hrdinovi fandíme padouchům a místo, abychom honili padouchy, zesměšňujeme kladné hrdiny. Bojíme se nazvat věci pravým jménem, vše nějak omlouváme, relativizujeme, nemáme odvahu se postavit na tu správnou stranu, protože ani často nevíme, která to je.
V praxi to znamená, že teroristu, než abychom ho nazvali teroristou, mnohem spíše označíme za aktivistu, separatistu či bojovníka za svobodu, ačkoli je to jen obyčejný zločinec a vrah. Prezident George Bush, který bojuje za hodnoty západní civilizace, je vykreslován téměř jako největšího nepřítel lidstva, ale diktátoři, jako byl např. Saddám Husajn a mnozí jiní, jsou obhajováni. Západu je vytýkáno, že si za útoky může sám, islamističtí radikálové ve třetím světě jsou naopak podporováni, často i finančně. Teroristé jsou litováni jako ubozí frustrovaní chudáci, pro které je třeba mít pochopení, naše vlastní civilizace je ale zesměšňována. Za nepřítele světového míru je označován Izrael a USA, naopak zločinné státy, které podporují terorismus (jako Írán apod.) jsou hájeny.
Pevně ale věřím tomu, že my, jak jsme se tu dnes sešli, vidíme věci jinak. A že si dobře uvědomujeme, kde je pravda. Že existuje dobro a že existuje zlo, a že chceme stát na straně dobra.
Že stojíme za Spojenými státy v boji proti terorismu.
Že podporujeme Velkou Británii, která si podobné útoky prožila před dvěma měsíci.
Že podporujeme Izrael, který si své 11. září v menší míře, ale o to častěji a již několik let, prožívá stále znovu a znovu.
Že milujeme naši vlast a že jsme hrdí na to, že patříme k západní civilizaci.
Že západní civilizace, i přes své chyby, je dobrá, a že je lepší, než barbarská civilizace muslimská.
Že nesouhlasíme s islamizací Evropy.
Že nesouhlasíme s tím, když Evropa ustupuje nátlaku islamistických radikálů, jako tomu bylo například po útocích v Madridu.
Po 11. září byl západní svět vtažen do války, kterou si nevybral, ale která mu byla vnucena proti jeho vůli. Islamističtí radikálové vyhlásili Západu válku na život a na smrt, a i když si to Západ někdy nechce připustit, nic to na této skutečnosti nemění. Střet civilizací existuje, ať se nám to líbí nebo ne.
Co tedy můžeme - jako jednotliví občané - udělat pro to, aby tento střet civilizací dopadl vítězně pro nás? To nejmenší, co můžeme udělat, je nebýt lhostejní, nebýt neutrální, nestydět se za svoji civilizaci, uvědomit si, na které straně je spravedlnost a právo a na tu stranu se postavit. Spravedlnost a právo je na straně západní civilizace. Spravedlnost a právo není na straně islámského terorismu.
Víme to a proto jsme dnes na toto místo přišli. Proto chceme uctít památku obětí 11. září a proto protestujeme proti islámskému terorismu.
Chtěl bych zakončit jednoduchou větou, která se běžně vyslovuje v Americe, která se ale už neříká v Evropě a myslím, že to je škoda. Protože odkazuje na někoho, kdo může být v této válce proto terorismu naším nejdůležitějším spojencem…
Bůh žehnej Americe
Bůh žehnej Evropě
Autor je členem Výkonného výboru Mladé pravice www.pravice.org