"Zemský škůdce" a bučící eurostádo
Ospalý europoslanec a bývalý estébák, Richard Falbr označil prezidenta republiky za "zemského škůdce". Podle Falbra nesmíme mít jiný než oficiální euronázor, protože jinak budeme za "pěkné blbce".
Prezident Václav Klaus vystoupil v europarlamentu se svým projevem, ve kterém se vyjádřil ke snaze zcentralizovat moc v Evropě. Europoslanci ukázali svou "kulturnost", když na projev hlavy jednoho z členských států byly jejich řady silně prořídlé, někteří na pravdivá slova bučeli a někteří opouštěli jednací sál.
Je snad opravdu Václav Klaus takovým eurosatanem? Není to naopak o tom, že jsou mnozí europoslanci přesvědčeni o vlastní nedotknutelné výjimečnosti a jiný než vlastní názor vůbec nechtějí slyšet? Každý soudný člověk, který si přečte prezidentův projev nenalezne v něm nic, co by bylo až tak pobuřující a odsouzení či zavrženíhodné.
Snad jediné sporné slovo bylo uvedeno v úvodu, kdy prezident označil Evropskou unii za "unikátní a v podstatě revoluční experiment". Pokud se však nad tím člověk zamyslí, dojde k závěru, že je to tvrzení pravdivé. Evropská unie je skutečně experiment, protože nikde jinde na světě není vytvořeno takové společenství států, které úzce spolupracují.
Zároveň má prezident pravdu v tom, že experimentem je pokus udělat "rozhodování v Evropě lepší tím, že se jeho významná část přesune z jednotlivých států do celoevropských institucí." To, podle mého názoru bude pro členské státy nevýhodné až škodlivé.
Je to pokus udělat jeden velký superstát na území, které se národnostně vyvíjelo po tisíciletí. Za tu dobu si státy vytvořili vlastní svébytnost, různě se vyvíjely a především, každý stát si vytvořil jiné vazby na svět a své vlastní zájmy. Co je dobré pro Němce nemusí být dobré pro Portugalce, co je dobré pro Protugalce nemusí být dobré pro Slováky, co je dobré pro Slováky nemusí být dobré pro Řeky, co je dobré pro Řeky nemusí být dobré pro Čechy, Švédy a Brity. Tak by se dalo pokračovat donekonečna.
Celý prezidentův projev je o jedné zásadní věci. Jsme členem Evropské unie, chceme jím být i nadále a neexistuje pro nás jiná alternativa. To ale neznamená, že nesmíme mít vlastní názor na směřování Evropské unie, neznamená to, že bychom nesměli ovlivňovat míru centralizace, neznamená to, že bychom expresívně řečeno museli jen "držet hubu a krok" a slepě s nadšením přijímat vše, co přijde z Bruselu.
Rovněž má prezident pravdu v tom, že současná Evropská unie spíše trhu škodí než aby mu pomáhala. Systém kvót, dotací, sankcí, dodatečných cel, to vše podporováno smrští různých norem například na zakřivení banánů, nařízení a doporučení znamená, že "dnešní ekonomický systém Evropské unie je systémem potlačovaného trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky".
Západní Evropa jakoby nechtěla slyšet zkušenosti bývalých sovětských satelitů. Vždyť kdo jiný by mohl zasvěceně informovat o tom, jakým způsobem fungovalo RVHP, kdy o všem rozhodovala Moskva? Tehdejší SSSR tenkrát nebral ohled na specifika jednotlivých států a nařizoval umístit výrobu produktů tam, kde to bylo absolutně nevhodné nebo nesmyslné.
Něco podobného se děje nyní v Bruselu. I zde rozhodují, tentokráte pro změnu eurobyrokraté, co se kde bude a v jaké míře vyrábět. Právě k tomu jim slouží systém kvót a dotací. Zároveň tak mají eurobyrokraté ohromnou moc činit na jednotlivé členské státy ekonomický nátlak zpřísněním kvót nebo odměnou ve formě dotací.
EU stejně jako SSSR chce ovládnout jednotlivé státy a učinit z nich jen regionální území bez ohledu na historickou zkušenost a zažitou tradici. Klidně se vsadím, že 9 z 10 lidí na otázku, zda se cítí být Francouzem, Britem, Holanďanem či Čechem nebo Evropanem, odpoví, že jsou příslušníci svého národa. Žádný evropský národ neexistuje. Ano, jsme všichni evropané, ale jen proto, že žijeme na tomto kontinentu, ale žádné jiné sepětí, natož národnostní s Evropou není a s pravděpodobností hraničící s jistotou ani nebude.
Prezident měl rovněž pravdu v tom, že každý jiný než "eurohujeristický" názor je ihned označen za nežádoucí až škodlivý a musí být hned umlčen. Václav Klaus k tomu doslova řekl že v normální demokracii je vláda a opozice, zatímco "zde je prosazována alternativa a kdo uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrce evropské integrace. ... Politická alternativa proto musí existovat."
Prezidentův projev byl vskutku brilantní, trefný a pravdivý. Poukázal na fakt, že nelze razit jen jednu oficiální tézi, které se musí všichni bez jakéhokoli slova odporu podřizovat a k tomu ještě nadšeně hýkat. Jsme členem spolku a je naším nezadatelným právem podílet se na směřování tohoto spolku. Zároveň bychom měli mít stejná práva jako ostatní členové.
Je-li prezidentův projev chápán europoslanci jako něco nepatřičného a škodlivého, co odporuje jejich jediné a "správné" cestě dnes, jak se budou chovat poté, co by vstoupila v platnost Lisabonská smlouva? Seberou nám za trest veškeré rozhodovací pravomoce? Podle Lisabonské smlouvy může Brusel převzít jakékoli pravomoce členského státu, aniž by s tím musel členský stát předem souhlasit. Evropská unie směle míří k eurodikatuře.
Ohlasy dopadly tak, jak se dalo čekat. Socialisté spustili pokřik a hned nasazovali prezidentovi psí hlavu, speciálně Richard Falbr, který si vůbec nebral servítky. Snůška urážek na hlavu státu jen potvrdila, jak moc jsou někteří europoslanci vzdáleni realitě a jak moc jsou přesvědčeni o vlastním nedotknutelné genialitě. Ale možná Richard Falbr prezidentův projev prospal a nevěděl o čem vlastně byla řeč. Holt pro pravdu se zlobí každý a socialisté zvlášť.
http://polanecky.blog.iDNES.cz