Ministr Kocáb dostal už druhou nabídku vyzkoušet si bydlení mezi neplatiči. Po Chomutově mu tuto šanci poskytl Litvínov. Kocáb dostal dekret od bytu, který obývali neplatiči a který sousedí s podobnými lidmi.
"Zkusil bych to velmi rád, ale nemám čas. Kvůli předsednictví by mi premiér Topolánek asi týdenní výpadek neodpustil," říká ministr Kocáb. Činnost ministerstva, které Kocáb řídí, je ale natolik marginální, až skoro zbytečná, že slova o nepostradatelnosti jsou silně nadnesená.
Chomutovská primátorka Ivana Řápková to vidí jinak: "Pan Kocáb tímto potvrdil, že mu je osud Chomutovanů naprosto lhostejný. Vyzývám ho proto, aby se přestal do našich záležitostí plést a neřešil věci, kterým zhola nerozumí. Jeho nekompetentnost je do nebe volající."
Je celkem pochopitelné, že se Michaelu Kocábovi mezi neplatiče a nepřizpůsobivé občany nechce. Mezi ně se žádnému slušnému člověku nechce. Co mají ale dělat lidé, kteří jsou denně vystaveni blízkosti takových lidí nedobrovolně? Třeba takoví, kteří bydlí v dané lokalitě dlouhá léta a najednou se z vedlejšího domu stane prostor, kam jsou neplatiči a nepřizpůsobiví občané sestěhováváni?
Michael Kocáb se nedávno zastával neplatičů kvůli exekuci na jejich sociální dávky. Tito lidé dluží na nájemném obcím mnohatisícové pohledávky. Proč se tedy brání možnosti vyzkoušet si na vlastní kůži jaké to je bydlet v sousedství neplatičů?
Místní lidé si stěžují na neustálý nepořádek, hluk a vandalismus právě ze strany neplatičů a nepřizpůsobivých lidí. Je smutnou realitou, že mezi neplatiči a pobírači dávek jsou zejména Romové, kteří své dávky z větší (ne-li dokonce celé) prolijí a prokouří hrdlem a nahážou do hracích automatů.
Ministr Kocáb by si měl bydlení vyzkoušet. Pravda, znamenalo by to pro něj asi hodně tvrdou změnu a jeho sousedé by se mu určitě snažili zalíbit. Měl by si to vyzkoušet, ale inkognito bez vládní limuzíny. Možná by utrpěl "kulturní šok". Bojí se snad, že by poznal neplatiče v pravém světle?
Bojí-li se Michael Kocáb podstoupit takovýto experiment, pak se zákonitě stává pouhopouhým žvanilem bez jakékoli znalosti problematiky. Ono už jeho prohlášení při nástupu do funkce, že se během jednoho týdne dokázal seznámit s agendou ministerstva tak, že se ji naučil a bezproblémově ji zvládá, bylo chvastounstvím.
Silně pochybuji, že by se Michael Kocáb mohl a vůbec chtěl s problematikou seznámit osobně. Sám o sobě de facto řekl, že jeho předpokladem pro výkon funkce ministra pro lidská práva a národnostní mešiny je blízkost k Václavu Havlovi. Myslet si to může, ale to z něj skutečně žádného experta nedělá. Dělá to z něj pouze to, čím v této oblasti je. Užvaněným laikem.