Drahá pomoc Lotyšsku
Zpráva, že lotyšská vláda dostane finanční pomoc i z České republiky, vypadá na první pohled jako dobře myšlená dobročinná akce jedné ze středně velkých zemí Evropské unie. Ve skutečnosti představuje falešnou pomoc, která se děje na úkor českých daňových poplatníků a řešení dopadů krize u nás.
Česká poslanecká sněmovna schválila ve zrychleném čtení vydání dluhopisů v objemu 200 milionů eur, což je při kurzovém přepočtu asi 5,9 miliardy korun. Za peníze získané jejich prodejem ČR poskytne Lotyšsku sedmiletou bezúročnou půjčku. Vládní návrh podpořili i zástupci opoziční sociální demokracie. To však neznamená, že jde o návrh nesporný. Ba právě naopak.
Na první pohled se zdá, že balíček na pomoci Lotyšsku nejsou peníze vydané, ale spíše odpuštěné. Scházet však budou v každém případě. Zlomek této částky by zachránil naše sklárny. Polsko dalo čtyřikrát méně, ačkoli je čtyřikrát větší a jde o bližšího souseda. Kdybychom dostali takovou pomoc poměrem ke své velikosti, byla by to polovina našeho rozpočtu.
Lotyšsko se dostalo do finančních problémů už loni. Kvůli potížím s veřejnými financemi a poklesem ekonomiky nebylo schopné financovat svůj dluh vydáním nových dluhopisů na kapitálovém trhu. Proto se obrátilo do zahraničí a požádalo o pomoc ve výši 7,5 miliardy eur (zhruba 214 miliard korun).
Státy sedmadvacítky mají poskytnout 3,1 miliardy eur (asi 88,7 miliardy korun), zbytek dodá Mezinárodní měnový fond. Česká republika zaplatí 6,4 % pomoci všech zemí EU, ačkoli velikostí HDP odpovídá jedné třicetině, tj. 3,3 % HDP unie. Česká pomoc Lotyšsku je nepřiměřená.
Jak informoval ministr financí Miroslav Kalousek na vládě 26. ledna 2009, dluhopisová krize hrozí nejen Lotyšsku, ale i v Irsku, Řecku a Slovinsku je nezájem o státní dluhopisy. Francouzům, Němcům a Italům trhy nějak půjčí, ale v nových členských zemích vážně hrozí převis nabídky vládních dluhopisů.
Mezinárodní solidarita má své meze. Pomoci může někdo, kdo sám netrpí nouzí. Česká republika však nemá nazbyt. Argument ministra financí Kalouska, že vydáním dluhopisů se v sedmiletém horizontu nijak nezvýší český státní dluh, je lichý. Protože jde o bezúročnou půjčku, Lotyšsko nezaplatí žádné úroky. Český stát přijde ze zapůjčených 5,9 miliard korun o úroky, které například ve výši 5 % ročně za sedm let činí nezanedbatelných 2,4 miliardy korun.
Český státní dluh se ke konci letošního roku zvýší na 1,05 bilionu korun. Úrokové náklady a poplatky spojené s realizací tohoto zákona se promítnou do kapitoly státní dluh. Důvodová zpráva k zákonu jasně přiznává, že výdaje dluhové služby spojené se zákonem budou spočívat v ročních úrokových výdajích ve výši 250 milionů korun.
Jedna z nejrychleji rostoucích evropských ekonomik se na přelomu roku dostala pod tlak. Státní finance se zhoršily, v soukromém sektoru se rozmáhá credit crunch. Situace však byla nepříjemná i v Maďarsku, na které se země Evropské unie neskládaly. Nehrajme si proto na falešnou dobročinnost.
Na překlenování finančních krizí funguje pro členské země Mezinárodní měnový fond, který půjčuje prostředky za standardní úrokové sazby. Ukrajina a Srbsko, které nejsou členy EU, si na překlenování problémů platebních bilancí a veřejných rozpočtů půjčují rovněž za běžné úrokové sazby.
Rozpočty se utrhly ze řetězu nejen v Lotyšsku, ale i v Irsku, Francii, Španělsku, Řecku i na Maltě. U všech šesti zemí překročily rozpočtové schodky loni povolená tři procenta HDP. Irsko doplácí na úprk zahraničních investorů. Řecko trápí státní dluh, který dosahuje 95 % HDP. Budou se jednou Češi skládat i na Řeky a Iry?
Finanční krize je příležitostí pro politiky, aby vystupovali jako spasitelé. Evropská unie nutí členské země přijímat záchranné plány na ozdravení ekonomik a politici na národní úrovni na její naléhání slyší. Domácí úkoly si však musí odvést každá země sama. Příliš prostoru pro státní intervence není. Český dar Lotyšsku je zbytečný a příliš drahý.
MAREK LOUŽEK
Lidové noviny 20.2.2009