Ministr Kocáb nezahálí. Po tradičním evergreenu, vepřínu v Letech přišel s další nesmrtelnou písničkou, s kvótami na ženy v politice.
A rozhodně Michael Kocáb není žádný troškař. Hezky padesát na padesát. Co by na to řekl přítel na telefonu? To sice nevím, ale já bych na to řekl, že jakákoli diskriminace, i pozitivní doskriminace, stále zůstává diskriminací, kdy bude někdo upřednostňován na úkor jiného.
Feministky z "Pohlavního studia" (Gender Studies) to pochopitelně vítají, zejména ředitelka Linda Sokačová: "Myslím, že na ministerské úrovni se takhle přímo dosud nikdo nevyslovil. Podpora kvót je velmi odvážný krok. V České republice to téma budí stále velkou nevoli, panuje zde názor, že při pozitivní diskriminaci se do politiky dostanou lidé, kteří na to nemají, jen proto, že jsou ženy, ale praxe v jiných zemích ukazuje, že to tak není."
Ohó, stačí se podívat na "výkvět" poslankyň a senátorek napříč politickým spektrem, ale převážně na levou stranu (například poslankyně Konečná). Nikdo mne nemůže podezírat z přezíravosti "něžného pohlaví" nebo pocitu nadřazenosti. Naopak, myslím si, že mnoho žen je nedoceněných a spousta žen je daleko vzdělanějších, šikovnějších a chytřejších než nemálo mužů.
Nápad, že by v politice měli být muži a ženy v paritě je nesmyslný. Ženy se do politiky příliš nehrnou. Kde mají strany ženy vzít? Nahnat je snad do politiky násilím? Zaručit ženám, že pokud vstoupí do jejich strany dostanou se téměř automaticky do parlamentu? Pokud bude mít strana dostatek žen, které budou kvalitnější než mužští kandidáti, prosím, ať si klidně sestaví kandidátku ze samých žen, v tom žádný problém nevidím.
Problém ale nastane, kdy se kvalitní kandidát(ka) na listinu nedostane a na jeho úkor tam půjde méně kvalitní kandidát(ka), protože bude muset strana plnit nesmyslný zákon o kvótách žen v politice. Stejný názor jako já zastává i místopředsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová: "Vždy budu podporovat snahy, aby ve vysoké politice bylo žen víc, ale úřední zavedení kvót se mi nelíbí. Nechtěla bych být na kandidátce své strany jen proto, že jsem žena, ale proto, že něco dokážu, že umím reprezentovat."
Má-li Michael Kocáb pocit, že ženy musí být v politice zastoupeny z poloviny děj se co děj, pak nezbývá než sehnat jakoukoli kandidátku a nahradit jí Michaela Kocába. Vůbec nejlepší by ale bylo toto nesmyslné ministerstvo úplně zrušit, protože činnost ministerstva je jen pro vykázání činnosti a výsledný efekt je přinejlepším nulový.
O postavení v jakékoli firmě, potažmo v parlamentu mají rozhodovat schopnosti daného jedince a ne obsah spodního prádla. A tak se vracíme zpět na začátek. I pozitivní diskriminace je diskriminací, kdy je někdo upřednostňován na úkor jiného.
Logicky a normálně uvažující ženy i muži se můžou utěšovat jen jediným. Že Michael Kocáb nebude mít sílu své nesmyslné nápady uvést v praxi. Stejně rychle jako opustil myšlenku na výkup prasečáku, by měl opustit i myšlenku na pohlavnostní kvóty v politice. Lidé Michaela Kocába v politice nechtěli, to mu předvedli ve volbách do Senátu. Bohužel, Kocábova touha po místě v politice byla silnější, a tak jsa vyhozen dveřmi vrátil se oknem. Ke škodě všech.