Warum Špidla?
Komisaři Vladimíru Špidlovi nastávají zlé časy. Do Bruselu odjížděl nejen za skvělou trafikou, ale i za velkou vizí podílet se na socialistickém řízení Zeměkoule. Tamní byrokratický moloch mu jistě připadal jako místo přímo stvořené k jejímu naplnění: Komise plodí regulace a zase regulace. Špidla se zavrtal do papírů a začal pracovat. Jedním z nejvýznamnějších výstupů jeho sociálního resortu se stal zákon na ochranu zaměstnanců před slunečním zářením. Na Sicílii jako v Laponsku by měl zaměstnavatel povinnost zajistit, aby si jeho zaměstnanci nepřipálili pokožku.
Polonazí dělníci na stavbách? Těm by Špidlovým zásahem šmahem odzvonilo: v parném létě by museli být navlečeni do přiléhavých kombinéz od hlavy až k patě. Zaměstnavatel by jim je nejen hradil, ale pod hrozbou vysokých pokut by rovněž ručil za to, že si vedrem zmožený dělník náhodou nerozepne pár knoflíků u krku nebo se dokonce nesvlékne do půl těla!
Ale co to: tento zákon - spolu s necelou sedmdesátkou dalších připravovaných norem - chce předseda Komise José Barroso buď radikálně okleštit, nebo úplně shodit ze stolu. Zavládl snad v Evropské komisi rozum? Jak se to vezme. Po debaklu referend o euroústavě ve Francii a Holandsku zaplavila evropská média nebývale ostrá kritika přeregulovanosti unie, a tak se Brusel vstřícně rozhodl napříště bránit alespoň těm nejviditelnějším excesům. Předseda Barroso, v mládí zapálený trockista, později úspěšně proměněný v liberála, je pružný chlap, který se za všech okolností dokáže hbitě přizpůsobit situaci, a za jeden ze svých terčů si dnes zvolil šíleného regulátora Špidlu.
Špidla je tou změnou nemile překvapen. „Warum ich? I want une Europe forte,“ říká, zručně využívaje dílčí znalosti několika evropských jazyků. Ať se nebojí, všechno bude zas brzy při starém, jen když o sobě pár měsíců nebude dávat moc vědět.