Konec svobodného internetu v EU?
Centrální rozhodování téměř o všem, posilování pravomocí unijních institucí na úkor národních, omezování státních suverenit, Bruselem řízená regulace téměř čehokoliv, de facto řízení chodu celé EU institucí, nemající potřebný mandát občanů (Evropská komise), v neposlední řadě snaha o omezování svobody slova při „schvalování“ ÚEU na půdě EP, arogance vůči eurokritickým názorům a snaha protlačovat usnesené věci bez ohledu na vůli občanů. Stále jste ještě neprocitli z „eurounijního“ snu a nevidíte obrovský demokratický deficit celé Evropské unie? Pak vězte, že celému výčtu ještě není konec. V nedávné době Brusel přišel opět s jistým „evropanským“ nápadem a to takovým, že začal uvažovat o regulaci internetových médií.
Cituji server Novinky:
„Evropská komise upozorňuje, že tištěná média začínají v Evropské unii ustupovat internetu a digitalizaci. Čtenáři deníků stárnou a pro mladou generaci již nejsou noviny, časopisy či knihy zdaleka jediným zdrojem informací. I objem reklamy v denících nepřetržitě klesá. EK proto zahájila veřejnou debatu o možném návrhu na novou regulaci digitálních médií.“
To, že tištěná média pomalu ustupují internetu je obecně známý fakt. Vše samozřejmě souvisí se současným rychlým rozvojem elektronických médií a také jistě tím, že se internet, kdysi dosti drahá záležitost se ze dne na den stává věcí dostupnější i pro ne zrovna zámožného člověka. Je však důvod k jakékoli regulaci? Zjevně nikoli. Internetová média sice zaznamenávají boom a vzhledem k tištěným lze říci, že z jisté části na jejich úkor, ale navzdory všemu drží tištěná média stále první pozici. Položme si ale otázku, nespočívá snaha Evropské komise spíše v něčem jiném? Komise sice argumentuje tím, že „regulací“ internetu chce docílit toho, aby se zvedla současná sestupná tendence čtenosti tištěných médií, aby lidé začali vyhledávat méně informace na internetu a více v novinách. Takový blud sice může vymyslet jenom Brusel, ale jádro problému je podle mne někde jinde. Podle Komise na internetu často není regulován obsah poskytovaných informací a mnohdy nejsou respektována ani práva duševního vlastnictví. Jak si vysvětlit takový postoj? Opravdu jde Bruselu skutečně „jen“ o ochranu „duševního vlastnictví“? Zde se však vnucuje jízlivá otázka, co to je ono internetové duševní vlastnictví? Pokud jde Evropské komisi skutečně o to, aby nedocházelo k porušování „vlastnických práv“ např. přejímáním textů z internetu, pak nevím, jak daný problém hodlá řešit. Na rozdíl od nelegálního kopírování hudby (které stejně pro padělatele nepředstavuje žádný problém), je v kontrastu s tím, zamýšlené „porušování duševního vlastnictví na internetu“ naprostou trivialitou. Jak se asi někomu zabrání, aby například nepřejímal nějaký odborná text z příslušného fundovaného webu a nevydával jej za svůj? Snaha Bruselu se v tomto tedy míjí účinkem.
Ale tady jde zjevně o něco jiného. Unijní snahy o regulaci co největší sféry lidského života, počínaje kvótami na potraviny a regulací cen konče jsou běžně známé. Evropská unie, potažmo její výkonný orgán Evropská komise vydává stále nová a nová nařízení směřující více či méně ke konformnosti celé Evropy. Snahy o regulaci internetu jsou zatím tím nejnovějším. Internet je svobodné pole. Je sice často monitorovaný, ale nikoli ne (zatím) nijak regulovaný. Každý si píše a říká, co ho napadne. To ale zjevně „někomu“ vadí. Proto je třeba jej regulovat. Jak potom my chudáci nevědomí euroobčané máme poznat, co si máme myslet a co je zakázané a společensky nevhodné? Každý mluví do všeho a (vláda ať už národní nebo evropská) aby se z toho zbláznila, protože se nezavděčí. Její budovatelské úsilí je narušováno. Měl by být zřízen nějaký státní (lépe však nadstátní) orgán, který by předem posoudil, jaký článek či diskusní příspěvek je ke zveřejnění vhodný a který je pro naše blaho škodlivý. Ten schvalovací státní orgán by měl být nadstranický, nejlépe v rámci orgánů EU nebo ještě vhodnější by bylo, aby byl zřizován a řízen samotnou Evropskou komisí.
Regulace internetu je něco, co je praktikováno v zemích jako Írán, nebo Čína. Pomalu soudím, že podobné praktiky (nejenom co se týče internetu) docházejí i na starý kontinent, avšak pod unijním rouchem. Od Bruselu se zjevně ještě dočkáme věcí. Vítejte v demokratickém ráji zvaném Evropská unie!