Název tohoto článku je tvořen slovy, která jsou základem   dnes snad  nejdiskutovanějších témat. Otazník v názvu článku je vlastně položenou otázkou: zda tyto navenek naprosto odlišná témata spolu snad přece jen  nesouvisí?

 

Oteplování- Fenomén, který hýbe celým především hospodářsky vyspělým světem. „ Boj“ s ním stál, stojí a stát zjevně ještě bude mnoho set miliard v dříve tvrdých, dnes již měknoucích, měnách a k tomu nějaké ty svobody. Je zajímavé, že tento boj je tak drahý, i když nejsou uspokojivě  zodpovězeny základní otázky:

1.)    opravdu se otepluje

2.)    jestliže se otepluje je příčinou člověk a jeho činnost, případně co je tou příčinou

3.)    je v lidských silách bojovat proti tomuto fenoménu

4.)    není levnější a efektivnější než boj s ním, přizpůsobit se novým podmínkám

 

V novodobé historii vyspělého světa je zcela bezprecedentní, že  neexistují jednoznačné odpovědi na tyto jednoduché a základní otázky a lidstvo již přitom na  boj s tímto fenomenem vynaložilo a vynakládá takové úsilí. Postup  zodpovědných v této věci připomíná více než racionální jednání, jednání fanatiků ovlivňované jakousi virtuální realitou tvořenou dogmatickým fundamentálním náboženstvím v duchu nepřemýšlej, věř a neptej se.

Nelze zodpovědně říci, zda-li mají pravdu „globální oteplovači“ nebo jejich odpůrci. Ale s jistotou lze říci, že  na  politiku proti globálnímu oteplování   se vynakládají enormní prostředky, nemluvě o ztrátě určité části svobod. Přičemž vůbec není jisté, zda se někdy v budoucnu neukáže, že tyto prostředky byly investovány pouze do boje s virtuálním problémem.

 

 

Pod pojmem „Lisabon“ už dnes málokdo vidí krásné hlavní město Portugalska, ale spíše Lisabonskou smlouvu. Je to dokument, který jitří emoce. Je to dokument, který má být nutným stavebním kamenem pro další integraci a lepší fungování EU. Jeho zastánci o něm mluví skoro jako o vstupence do ráje. Tento dokumentu má mnoho set stran, s přílohami několik tisíc, suchopárného, pro laika zcela nesrozumitelného, právního textu. Není mnoho lidí, pokud vůbec tací  jsou, kteří by dokázali zodpovědně posoudit a vyhodnotit dopady tohoto dokumentu. Je to takové vlaštovčí hnízdo, o kterém snad s výjimkou pár vyvolených, nikdo  neví z čeho je postaveno. Proto se může časem ukázat, že je to časovaná bomba. Ani zastánci nezastírají, že tímto dokumentem se posiluje postavení velkých zemí na úkor malých, že s přijetím tohoto dokumentu se posílí pozice a moc nevolených bruselských byrokratů a že ČR je jedinou zemí, která si nevyjednala vrámci tohoto dokumentu žádné výjimky, které by ochraňovaly do budoucna její zájmy. Asi ČR nepotřebuje nic ochraňovat nebo mít z něčeho obavy, jak napovídají historické zkušenosti…

A opět jako v případě politiky související s fenoménem globálního oteplování platí, že se realizují nevratné kroky, i když  nejsou uspokojivě zodpovězeny elementární otázky:

1.) je Lisabonská smlouva nutná

2.) jestliže je nutná, přináší nám více dobra než zla

3.) vyjednali jsem optimum pro zachování ochrany svých zájmů

4.)    neexistuje  jiná efektivnější cesta

 

Proto nelze s klidným svědomím říci, zda-li je přijetí tohoto dokumentu věc prospěšná či nikoli. Ptát se však na coko-li, co by mohlo poskvrnit či jen znevěrohodnit tento „svatý“ dokument, je vnímáno skoro jako rouhačství a ten kdo se ptá je ihned považován za kacíře, který škodí „dobré“ věci. Opět platí nepřemýšlej, věř a neptej se.

 

 

Je to něco, co snad každý již na sobě pocítil nebo záhy pocítí. Jejím hlavním rysem je zvýšený pocit nejistoty a ztráta důvěry v jistoty budoucí. Mluví se o tom, že se jedná o cyklický jev, v ekonomice zcela běžný, přesto že je ale tato krize jiná. Ano jiná opravdu je. Svět je nebývale zadlužený. Počínaje lidmi samotnými, přes města, kraje a konče samotnými zeměmi. Je to svět, který je  postaven na dluzích a to v duchu: Každý má právo se mít dobře. Ceniny už nejsou kryty skutečnými hodnotami. Investuje se do neexistujících hodnot, řeší se neexistující problémy, platí se neexistujícími penězi. Kdo-koli poukáže na tento negativní jev je považován za zpátečníka, který ohrožuje blahobyt a prosperitu společnosti. Je třeba nepřemýšlet, věřit a neptat se.

 

Krize je tedy pouhým výsledkem konání dnešního světa. Není to ale jen krize finanční nebo hospodářská, ale krize celé společnosti a jejího systému. Společnosti, která žije již částečně ve virtuálním světě s virtuálními problémy,  které se ale citelně dotýkají  problémy reálné.

 

Co tedy spojuje ona tři slova v názvu tohoto článku? Je to především způsob, jakým jsou tyto a nejen tato témata a problémy diskutovány a jak jsou řešeny. Mohou být důkazem, že demokracie už je jen zástěrkou pro konání mocných, protože tito bezpečnostní kód  systému, ve kterém žije současná společnost, možná  už dávno prolomili a zneužívají ho ve svůj prospěch. Krize je výsledkem konání dnešní společnosti a mocných, kteří jsou touto společností generováni. A je otázkou zda politika a řešení problémů spojených s tématy globálního oteplování a Lisabonské smlouvy nejsou či nebudou spolutvůrci této či nějaké budoucí krize tohoto či budoucího světa. A to také je ten otazník v názvu tohoto článku.

reklama