Švédsko, 2005: pastor Ake Green byl odsouzen k měsíci vězení za kritiku homosexuálního jednání. Prý „šířil nenávist“. Nejvyšší soud jej nakonec osvobodil. Kanada, 2008: novinář Mark Steyn je obžalován u Komise pro lidská práva z „šíření nenávisti“ za článek, v němž tvrdil, že budoucnost Evropy patří islámu.

 

Nizozemsko, Británie 2009: poslance Geerta Wilderse čeká doma soud – ano, opět za „šíření nenávisti“ – a do Británie nebyl ani vpuštěn. Chtěl v britském parlamentu představit snímek o islámu Fitna, na letišti byl však zastaven a poslán zpět. Poslanec spojenecké země (!), lord Ahmed, člen Sněmovny lordů, totiž prohlásil, že pokud Wilders promluví v parlamentu, potáhne s desetitisíci rozzuřenými muslimy na parlament. Takže v Británii raději Wildersovi odepřeli svobodu projevu...

Doma v Nizozemsku je pod stálou policejní ochranou, neboť mu radikální muslimové vyhrožují smrtí. Čeká jej však soud, neboť vyslovil svůj názor. On je zločinec! Západní Evropa velmi toleruje netolerantní imámy, zřejmě však nechce tolerovat nikoho, kdo na jejich intoleranci upozorňuje. Projev nesouhlasu či morální kritiky bývá označen za „homofobii“ či „islamofobii“. Jistě, jsou i nenávistné projevy, jež vyzývají k porušování lidských práv, ale to neudělali Green, Steyn, Wilders. Oni vyslovili morální odsudek, na což mají právo.

 

Nejdůležitější na svobodě projevu je přece možnost říci: „Toto je spravedlivé, toto nespravedlivé!“ Když mi vegetarián řekne: „Vy masožravci jednáte nemorálně a hanebně“, šíří tím nenávist? Ne. Vyslovuje morální názor, s jímž já nesouhlasím, ale na který má právo. Totéž dělá ten, kdo kritizuje komunismus, nacismus, islám, křesťanství, zabíjení zvířat pro kožichy, homosexuální jednání či mnohodětné rodiny. S tím vším může někdo nesouhlasit, kritizovat to. Považovat kritiku za „šíření nenávisti“ je úchylné.

V listopadu 1989 jsem se nenadál, že opět zažiji útok na svobodu slova a že přijde ze Západu. Znáte to: „...nejdřív přišli pro Greena, Steyna, Wilderse, ale já mlčel, neboť jsem nebyl Green, Steyn, Wilders. Pak přišli pro...“

Vyšlo v časopise Týden 9.3.2009