Amerika v čele morálního a hmotného pokroku
Mnoho národů mělo ve své historii mesiášské myšlenky. Německé mesiášství bylo založeno na prvenství německého národa a jeho vůdčí úloze v Evropě. To se dokonce zvrhlo až do likvidace jiných národů. Rusové měli svoji mesiášskou myšlenku „třetího Říma“, která propůjčovala Rusům vedoucí úlohu v pravoslavném světě v době, když zanikla Byzantská říše. Bohužel se toto mesiášství skloubilo s komunistickými myšlenkami, které nebyly ruské, a tak vznikla eklektická bolševická idea utopické komunistické společnosti nadaná ruským mesianizmem. I český národ měl svoje mesiášství, svoje poslání být příkladem ostatním slovanským národům a sloužit slovanské myšlence, která zároveň tvořila základ podpory pro český boj s Němci. Mesiášství měli i Francouzi za Napoleona; mělo dát Evropě nové myšlenky francouzské revoluce, která byla vykládána jako avantgardní ve vývoji světa. Anglie plnila mesiášskou úlohu ve svých koloniích, ve kterých prosazovala pokrok a evropské ideje lidských práv.
A konečně přišlo mesiášství americké. Nepodobalo se žádnému z předchozích. Bylo tolerantní k ostatním kulturám. Bylo založeno na svobodě a lidských právech. Požadovalo pouze liberální demokracii. Svět podle amerického vzoru měl být oním „koncem dějin“, měl být soužitím národů na základě vzájemného obchodu, volného pohybu lidí, kapitálu a zboží. V budoucnosti neměly vítězit zbraně, ale kvalita a cena výrobků. Američané svým rozhodujícím vítězstvím v druhé světové válce vnutili tuto svoji ideu nejprve poválečnému Německu a později i Francie a Anglie vyklidily svoje kolonie a přijaly tuto myšlenku. Teprve pod americkou myšlenkou svobody a demokracie se západní Evropa ideově sjednotila a mohla nastoupit cestu svému sjednocení fyzickému. Američané dokonce garantovali i bezpečnost.
V komunistických zemích se komunistická myšlenka postupně diskreditovala a obyvatelé ji vnitřně opustili, včetně svých pragmatických vůdců. Myšlenka americké svobody a demokracie byla přitažlivější a trička s americkou vlajkou na prsou studentů a studentek dělajících „něžné revoluce“ to dokazovala. Snadnost, se kterou se rozložil sovětský blok prokazovala stálou aktuálnost myšlenek svobody a demokracie. To zavazovalo k dalším činům.
Žádná idea nemůže být jen politická. Musí mít také svůj hospodářský segment, protože ten je pro život lidí rozhodující. Ideu svobody a demokracie doprovází volný trh, soukromé podnikání, otevírání zemí zahraničnímu kapitálu, volný pohyb zboží a lidí. Když se podobně začne chovat Rusko i Čína (už dříve se tak chovaly jiné země světa, třeba Indie), stává se svět opravdu otevřeným, i když politické systémy (Rusko a Čína) nejsou zcela demokratické. Vše to je pro západní země v čele s Amerikou výhodné, protože oni mají potřebný kapitál a v nových zemích jsou levné pracovní síly. Je to vlastně výhodné pro všechny, staré demokratické země na tom neprodělávají, naopak.
Pokud jsou země demokratické, ale obyvatelstvo již ztratilo nějakou metafyzickou myšlenku nebo společenskou morální ideu, opravdu už začíná vládnout pouze kapitál. Koupí si totiž jakoukoliv politickou reprezentaci a to ať už přímo nebo prostřednictvím nabídek zaměstnání nebo různých dotací a půjček. Peníze začínají mít absolutní moc. To je také výsledek svobody a demokracie bez dalších morálních pravidel. To je také výsledek amerického modelu. Vždy lze tvrdit, že Američané přece nikomu jeho morální tradiční pravidla nevzali. To je pravda. Jenže úpadková kultura pornofilmů, krváků a nemorálně laděných příběhů je přitažlivá a v otevřeném světě se šíří ihned jakmile se otevřou hranice a začne být v dané zemi svoboda. Proto i tažení za svobodou a demokracií je zatíženo následnou expanzí úpadkové kultury, protože západní svět je prostě v úpadku a jinou masovou kulturu nemá.
Neokonzervativci v mesiášském poslání bez šance
Ne všechny světové civilizace však přijali západní svobodu a demokracii včetně volného trhu. Někteří ji dokonce chtějí zničit (muslimové), pro některá byla nebezpečná a odloučili se od kulturní složky (Čína, Rusko), ačkoliv hospodářskou složku uznávají. Neokonzervativci, dědici Reagana, se rozhodli rozbořit poslední bašty odporu, diktátorské režimy, které bránily jiné hodnoty než ty, které Západ hlásá. Obětí této politiky se stal Miloševič, Husajn a Taliban. Mesiášské tažení skončilo v Iráku. Tam se zjistilo, že to není jako v bývalé východní Evropě, že do ulic nevyjdou davy lidí, kteří budou Američany vítat a chválit je za likvidaci diktátora, naopak budou mít obavy o osud své kultury. Někdo tvrdí, že některé národy prostě demokracii nechtějí a neumí v ní žít, svobodu považují za zbytečnou, ale já se domnívám, že na vině je spíše doprovodná úpadková kulturní složka, tedy ony americké filmy propagující násilí s nahými ženami a nestavící se na obranu morálních hodnot, které přecejen většina národů ve své tradiční kultuře má. Otevření těchto zemí znamená průnik kultury promiskuity, drog a špatné výchovy dětí podporované obrovskou záplavou peněz a tím zánik domácí, kterou nemá šanci nikdo na stejné úrovni bránit. A tak se stává svoboda a otevřenost nástrojem k rozvrácení domácí tradiční kultury. Diktatura přecejen znamenala izolaci od těchto vlivů. Země (včetně Česka), které dnešní západní kulturu zcela přijaly hlavně proto, že komunizmus nenabízel nic lepšího, jsou odstrašujícím vzorem (zločinnost, špatná výchova dětí, vymírání, zhoršování zdravotního stavu, potraty, drogy), který každý společensky morálně myslící člověk postřehne. Toho jsou si vědomi nejen muslimové, kteří něco takového považují za ďáblův výplod hodný zničení, ale i Rusové a v poslední době Turci. Jenže neocons ve svém mesiášském zápalu vzývají dnešní stav západní civilizace jako modlu a viní ze svého neúspěchu cokoliv, jen ne obsah toho, co vlastně propagují. V tom je jejich omyl a podstata neúspěchu – prostě dnešní Západ nemá žádnou morální ideu, kterou by jiným zemím nabídl. Svoboda a demokracie jsou totiž přirozené hodnoty, jakýsi obecný rámec, který sám o sobě bez morální ideje nevytvoří trvalou civilizaci.
Šanci nemá ani svět otevřený kapitálu
Odstup od neokonzervativní politiky nemůžeme chápat v daném historickém okamžiku pozitivně. Ztráta zájmu Ameriky o svět může znamenat i ztrátu zájmu o obranu spojenců (určité náznaky ohledně relativizace potřebnosti radarové základny u nás už jsou). Jakkoliv máme výhrady k západní kultuře, je ona pro nás tou „nejlepší ze špatných“ hlavně proto, že nemáme nyní k disposici jinou a jistě bychom nechtěli přijímat jakoukoliv od opozičních civilizací. Také nevíme, zda se neprobudí mesiášství německé nebo francouzské, což by znamenalo, že se stane Evropa zase jen kolbištěm zápasů mezi kulturami.
Jenže na cestě je i porážka myšlenky otevřeného světa volného pohybu zboží a kapitálu. Země ne zcela demokratické - arabští šejkové se středověkými náboženskými zákony ve svých zemích, Rusko se svojí diktaturou oligarchie a Čína s vládou komunistické nomenklatury, jednak na základě vývozu surovin nebo na základě nízkých životních nákladů obyvatel, mají dnes přebytek kapitálu, zatímco země Západu jsou hluboce zadlužené. To se už projevilo ve finanční krizi, která začala v Americe, kde kapitál z těchto zemí působí. Kapitál samozřejmě přináší s sebou i moc. Tato moc může být vykonávána v kapitálově ovládnutých zemích zcela jednoznačně a vidíme na chování Německa a Francie, prolezlých arabským kapitálem, jak se chovaly v různých případech světových krizí. Dnes už je tento kapitál i v Americe. Svoboda a otevřenost se staly nebezpečným faktorem pro samotné zachování západní civilizace. Zápas o České aerolinie, o které má zájem ruský Aeroflot, dokazuje, že si to konečně uvědomili i u nás.
A tak vlastně neocons nedomyšleností svého konání za sebou táhli do světa úpadkovou kulturu, kterou jiné civilizace nemohly přijmout. Dále se stali užitečnými hlupáky prosazováním volného světového trhu, kde už americký kapitál nevládne, zato vládne finanční kapitál neevropských civilizací podezřelý z prosazování myšlenek a skutků neslučitelných s euroamerickou civilizací.
Co s tím udělá Obama?