V nejvyšším zájmu ČR by měl Klaus jednoznačně podpořit Svobodné
Havel zavedl jednen falešný pravdoláskový mýtus, že prezident je nadstranický. Přitom všichni věděli, že je fandou stran jako Unie svobody (US-DEU, SNK-ED, Čtyřkoalice), jenž postupně zezelenal. Konspiračně pak vždy tahal za spřízněné nitky.
Tímhletím pokryteckým klišé by se prezident Klaus neměl nechat svazovat. Není žádný důvod, aby prezident kuloárně skrýval svou politickou orientaci. Ano, je prezidentem všech občanů, ale to neznamená, že by své založení a shodu v zásadních programových otázkách měl jakkoliv zamlžovat. Naopak, neměl by legitimizovat Havlovu licoměrnost v těchto otázkách.
Prezidenta Klause zavazuje a zároveň osvobozuje, že mu věří stabilně kolem 70% občanů, kteří přece dlouhodobě jeho ideovou orientaci znají. Tak proč si na něco hrát? Neměl by se nechat Paroubkem, Bursíkem nebo jinými křiklouny vmanipulovat do role nadstranického kladeče věnců.
Jak po celou svou kariéru Klaus prokazuje, z role nějaké ceremoniální figurky se kategoricky vymyká. A je to tak dobře, což právě prokazuje i podpora občanů, kteří „svého prezidenta" dobře znají. Neuškodily mu ani jeho nekonformní názory, které se konzistentně nebojí obhajovat i na mezinárodním poli. Kdo se na něj snaží kydat vlastní ubohost a vykřikuje něco o údajné ostudě ČR, nevidí si na špičku nosu.
V tomto kontextu by měl Klaus naopak přitvrdit. Trendu, jemuž podléhá Evropská unie za pomoci nedemokratických nástrojů a integrační psychózy, zejména vtělených do Lisabonské smlouvy, je třeba se bezvýhradně a nekompromisně postavit. A to nejen venku, ale především doma. A kdo jiný to může relevantně udělat, než prezident Klaus? Kdo jiný má takovou vážnost úřadu i osobní integrity, jakou disponuje prezident?
Proč to tak zatvrzele opakuji? Podle mého názoru je Česká republika v bezprecedentní situaci, která ohrožuje její samotnou existenci a národní dědictví. A druhým důvodem je, že jsem spoléhal na „hradní stranu", která by po Topolánkově zradě a logickém vystoupení prezidenta z ODS, mohla situaci zachránit. Spoléhal jsem na stranu, která by mohla hájit národní zájmy. Jedinou stranou, která je pravicově-liberální, má tento vlastenecký potenciál a přitom nemá nálepku nacionalistů, je nepochybně Strana svobodných občanů.
Ale co se nestalo. Předzvěst téměř jistého krachu Strany zelených a vyklízení pozic lidovci přitáhl celé hejno zájemců o uvolněný prostor. Na pravém křídle tak o přízeň hraje nejen SSO, ale i právě vznikající Havlíkova strana Občané.cz, Železným přisvojená Libertas.cz a třeba Bobošíkové Potika 21. Když k tomu připočtu, že se LiRA zákeřně přejmenovala na Liberálové.cz, může to voliče zmást, ačkoliv se jedná o euronadšence non plus ultra, rekrutující se ze zprofanovavých SNK-ED a US-DEU (s pohrobky jako Zlatuška, Karásek, Ježek nebo Zieleniec).
Zrno tak velice snadno může zapadnout mezi plevy. Toto rozmělňování hlasů by mohlo velice dobře vyhovovat právě levici a Paroubkovi zvláště.
Zastavit tu nejistotu může jedině Klaus - první mezi občany. Měl by se jednoznačně identifikovat se Stranou svobodných občanů. Měl by jí propůjčit svůj kredit i voličský potenciál. Měl by dokonce říci, že se jedná o jedinou naději pro existenci českého státu a konzervativně-liberálních hodnot.
Proto si myslím, že před prezidentem Klausem stojí dva úkoly:
1) Neratifikovat Lisabonskou smlouvu.
2) Být nápomocen SSO na cestě do parlamentní demokracie.