Jeho senilita kombinovaná se zlovolností se projevila už opravdu jako diagnóza na konferenci NATO v Praze. Prý je třeba přijmout Bělorusko a Ukrajinu do NATO. On snad chce kvůli své nenávisti ke všemu slovanskému a k Rusku zvláště NATO rozložit. Byl to projev hodný humanitárního bombarďáka, pravda už jsoucího poněkud mimo mísu. (Naposled jsem o něm psal zde.)

 

Může se zjančit, že Topolánek je teď více v médiích než on, ačkoliv jeho tým vymýšlí stále nové a čím dál bláznivější hovadiny pro nakrmení krize občany. Dokonce mu to kleslo. Už to nemohla zapřít ani STEM. Ostatně tu si drží svými zakázkami, tak se to rozhodl uplatnit i v novinách. Neposlušnému Právu nechal pohrozit, že bez jeho vládní přízně zkrachuje. Jenže chválí dne dlouho před večerem. (Naposled jsem se o něm zmínil zde.)

 

Svoboda (Cyril)

Tento známý privátní restituční pomocník a dědický eskamotér ucítil příležitost, že přes oslabeného Čunka by se mohl vrátit do čela strany. Opravdu jde o mimořádně vydařenou parodii křesťanské morálky. Tady s povděkem kvituji, že by to byl poslední hřebíček do rakve lidovců. (Psal jsem o tom zde.)

 

Vlk (kardinál, ne šelma)

Zpochybnil rozhodnurí Nejvyššího soudu, že chrám sv. Víta definitivně patří státu. Chce se odvolat k Ústavnímu soudu, ale jen proto, aby pak z toho ve Štrasburku udělal mezinárodní problém. Tak nějak budou sudetští Němci postupovat po Lisabonské smlouvě. Nechápu ho, na vlastní uši jsem před několika lety slyšel, že církev je velkorysá a nebude se dále soudit o majetek lidu. (O chrámu sv. Víta jsem psal zde.)

 

Je pouze mimořádně otrlým nátrojem, stejně jako Kučera a další. Měli by chodit kanály, ne se vyhřívat ve svých funkcích a ještě drze kolem sebe mlátit chapadly, jako chobotnice na mělčině. Ale co dělat, z nejvyšších míst je podpora a servilní justiční pomocníci se vždy najdou. Ti, co nejdou na ruku, mohou být buď odstraňováni jako na státním zastupitelství nebo vyšachováni jako soudce Cepl. A poslední rozhodnutí soudů vlilo novou dávku drzosti Kučerovi, Němcovi i Salichovovi, kteří dokonce začali vyhrožovat. (Naposled se jí týká, co jsem napsal zde.)

 

Předvedl demokracii nazeleno. On dobře ví, že je hrobařem strany Zelených. Samozřejmě, že je mu to srdečně jedno. Vždyť zatím předsedá v EU všem ministrům životního prostředí a pak se teplé a hlavně lukrativní místečko pro něj a milenku jistě někde v Bruseli najde. A ti hlupáci, po jejichž zádech se vyšplhal nahoru, mohou zachraňovat bobry. (Naposled jsem personifikoval zelenou politiku takto.)

 

Jacquesová (Kateřina JauJau)

Rozhodla se uplatnit obdobnou taktiku, jaká jí v minulých volbách přinesla hlasy. Mediální pozornost se snaží získat návrhy na odvolání Vesecké. Bylo by to chvályhodné, kdyby to nebylo jen na efekt vypočtené plácnutí do vody. Vypadá to, že teď už by naštěstí Zeleným nepomohlo, ani kdyby místo policajta nakopali rovnou důstojné pozadí nejvyšší státní zástupkyně. (Naposled jsem o zelené demokracii psal zde.)

 

Prý předsednictví oslabuje jeho eurorealismus. A propos, připadá mi to stejně licoměrné a slabomyslné, jako „měkké ano" Přemysla Sobotky, které vyjádřoval euroústavě. Přišlo mi to jako vyměknutí, které běžně nikdo do světa nevytrubuje. Topolánek zase blábolil cosi o vážnosti, které se mu dostává v Bruseli, což se prý v české kotlině neodpouští. Já to vidím jinak. Před volbami podvedl voliče, ale teď se mu hodí hrát si na pana Evropu. Opájí se tím, že má neopakovatelnou epizodní příležitost vetřít se do pozornosti mocných tohoto světa a médií. Tajtrlík. Nechápe zaprvé, že má jenom ceremoniální vážnost a skutečná politika se dělá jinde, zadruhé, že po předsednictví spadne z lopatky a zatřetí, že teď před „Lisabonem" ptáčkům pěkně zpívají, aby po jejich lapení už nemuseli velcí hráči s takovými nýmandy ztrácet čas. Docela by se měl zamyslet na 70. výročí našeho ponížení, jehož strůjci mají být našimi garanty míru. (Trapnou úlohu našeho předsednictví jsem naposled komentoval zde.)

 

Drtivá většina věcí, které prosazuje, má i mou podporu. Dokonce některé z nich považuji za životně důležité. Proto prezidenturu Klause pokládám za mimořádně prospěšnou pro budoucnost ČR, i kdyby se to krátkodobě některým pomýlencům tak nejevilo. Ale k prosazení některých názorů „proti všem" je třeba být důsledný. A tady směřuje má kritika. Když se řekne A, musí se říci i B. Jestliže podpořil Stranu svobodných občanů, neměl by lavírovat. Tato strana nemůže za to, že vznikly další strany na pravici jako Libertas.cz, Občané.cz a Suverenita. Nemohou za ambice Železného, Havlíka či Bobošíkové, kteří by udělali lépe, kdyby se přidali k SSO.

 

Ještě než se k tomu Klaus veřejně vyjádřil, dovolil jsem si ho vybídnout k jednoznačné podpoře SSO, jak jsem o tom psal zde. Hned na druhý den jsem se dozvěděl, že prezidentova podpora má své limity a pravice by měla spolupracovat. Tady nemohu souhlasit. Klaus by neměl nechat propadnout svůj voličský potenciál, který by mohl podpořit jeho vlastní názory, jež prosazuje, leč jako prezident prosadit sám nemůže. V tomto světle vnímám velice neblaze, že se odhodlal zúčastnit se sjezdu ČSSD. To neudělal ani rozbředlý Havel. A mrzí mě to zvlášť, když SSO poslal jen zdravici.

 

Jsem si vědom, že nemám co prezidentovi radit. Ale nechápal bych, kdyby po onom jeho heroickém nasazení osobní prestiže důsledně neudělal vše, co může pro suverenitu ČR udělat, bez ohledu na to, zda aktuálně za to nesklidí další odsudky. Historie by ale nepochybně ocenila, že je po dlouhé době u nás prvním státníkem, který na jasné A dokázal konzistentně a neoblomně říci i B. V opačném případě by promrhal své předchozí nasazení. Kdyby se Mistr Jan Hus nenechal upálit, ani pes by po něm dnes neštěkl. Hranice jako Husovi ani ruské tanky jako Dubčekovi přece jen zatím nehrozí. „Lisabonské protokoly" nesmí být podepsány.