Čína je proti EU tržním rájem
Případ čínského textilu to ukázal znovu: EU o překot exportuje své výrobky, ale už nerada vidí, když se do Evropy hrne import z Asie. Věta, že "EU ještě neudělila Číně status tržní ekonomiky", vyznívá dost paradoxně. Ve skutečnosti je totiž EU socialističtější než Čína.
Štíhlá vláda prodává banky
Podívejme se nejprve na podíl vládních výdajů vůči HDP. Loni v Číně tvořily 22 % HDP. Ve Francii to oproti tomu bylo 54 %, v Dánsku 56 %, v liberálním Irsku dosáhly vládní výdaje 35procentního podílu na HDP.
Jak vypadají daně? V Číně je nejvyšší sazba daně z příjmu 45 %, v Irsku 42 %, v Německu 47 %, ve Francii 49,6 %. V případě daní pro právnické osoby je na tom Čína (30 %) lépe než Francie (34 %), naopak hůře než Německo (26,4 %) nebo Irsko (12,5 %). Čínská vláda vynakládá také mnohem méně na svůj provoz, "jen" 12 % HDP. Oproti tomu francouzská vláda ročně spolkne 24 % , německá 19 % a liberální irská 16 % HDP.
Rozsah vlády se ale nedá měřit jen těmito indikátory. Dalším mohou být státní podniky. Čína začala s tržními reformami v roce 1978. Dnes tamní státní firmy zaměstnávají polovinu pracovní síly, ale jsou značně ztrátové a neefektivní a tak se na HDP podílí jen necelými 20 %. Tento podíl přitom rok od roku klesá. Důvodem je jednak rostoucí produktivita soukromého sektoru, tak privatizace. Letos se prodávají čtyři velké banky (a dostanou se do rukou renomovaných ústavů, americké Goldman Sachs nebo singapurské Temasek). Do konce roku 2006 bude čínský finanční trh zcela liberalizován.
Ztrátové státní firmy v důsledku tržního bankovnictví buď zkrachují, nebo budou zprivatizovány. Čínské státní firmy navíc najdeme už "jen" v telekomunikacích, energetice, plynárenství, vodárenství, částečně v těžkém a těžebním průmyslu. Ostatní sektory jsou soukromé. Podobný obrázek nalezneme ve Francii, Dánsku nebo Německu.
Marné krocení manažerů
Třetím podstatným srovnávacím prvkem je míra regulace. Zde Čína silně prohrává s EU ohledně svobody zahraničního obchodu. Průměrné dovozní tarify jsou čtyřikrát vyšší než v zemích EU. Čína však míru ochrany domácího trhu snižuje rychleji, než se zavázala přístupovou smlouvou do WTO.
V oblasti byrokracie by se zdálo, že bude mít Čína "navrch". Není tomu tak. Náklady na byrokratický aparát jsou v poměru k HDP srovnatelné s Evropskou unií. Čínská byrokracie ale funguje zoufale špatně. Což může trhu prospět. Příkladem jsou telekomunikace, které sice zůstaly v rukou státu, ale jedna firma se rozdělila na čtyři. Ty mezi sebou konkurují a nabízejí stále nové a nové služby. Byrokraté se snaží regulovat "z řetězu utržené" manažery, ale nedaří se to a telekomunikace rozvíjejí, jako by šlo o soukromé firmy.
Socialismus? Mýtus
Zatímco Čína od regulací upouští, EU těží z dobře fungující byrokracie. Snad v každém odvětví existují standardy výroby, které říkají, jak se co má vyrábět. EU jasně vede v regulaci pracovního trhu, o zemědělství nemluvě.
Ať se nám to líbí nebo ne, čínský socialismus je do velké míry mýtus. Oproti evropskému socialismu je Čína tržním rájem. Lze se jen divit, že se evropští politici odvažují posuzovat míru tržní ekonomiky v Číně.
www.libinst.cz