Přispěje Topolánkův pád k renesanci české pravice?
Nevím, odkud čerpá Petr Kamberský informace, že pád vlády režíroval Václav Klaus a že se tím snížil pod úroveň svého aktivistického předchůdce. Václavu Havlovi se prezident Klaus začne podobat teprve ve chvíli, kdy ze šuplíku vyloví svého „Tošovského“, tedy osobu, která není členem žádné parlamentní strany. Jedno je však jisté. Padla vláda, která z pochopitelných důvodů neměla Klausovy sympatie. A neměla ani moje. Zánik Topolánkovy vlády může dát do pohybu očistné procesy, jež česká parlamentní pravice (?) potřebuje jako sůl. Topolánek již žádnou další vládu nesestaví, neboť na to nebude mít dostatek hlasů v Poslanecké sněmovně. Kdyby mu šlo více o věc než o svoji osobu, vyjednal by v ODS, u dosavadních koaličních partnerů i u prezidenta Klause podporu jinému politikovi ODS, který by zemi dovedl k předčasným volbám. Lze doufat, že v tomto mezidobí posílí v ODS protilisabonská frakce a že se i u lidovců chytnou za frňák a uvědomí si, že mají-li prosazovat autentický křesťanský program, musí přestat blouznit o potřebě pevnější politické integrace Evropy, jejíž mechanismy moci a převládající ideologická zadání mají s konzervativními a křesťanskými hodnotami jen pramálo společného. Obě politické strany jsou dnes pravicové jen na oko, případně jen v několika málo oblastech, kde jim to eurokraté dosud nedokázali rozmluvit.
Chce-li Václav Klaus výrazněji zasáhnout do procesu reformování české politické pravice, měl by, myslím, postupovat následujícím způsobem: 1) přijmout Topolánkovu demisi a zároveň jej vyzvat, aby s ostatními parlamentními stranami dospěl k dohodě o předčasných volbách 2) nechat Topolánka „dovládnout“ do těchto předčasných voleb, 3) v předvolební kampani otevřeně podpořit nově vzniklou Stranu svobodných občanů. 
Chce-li si pravice uchovat vůbec nějakou naději na tvorbu budoucí české politiky, je nezbytné, aby v příštích parlamentních volbách uspěl Petr Mach se svojí nově vzniklou stranou. Je zcela nemyslitelné, aby na případné budoucí konzervativní politice parazitoval tandem Bursík-Jacques, právě proto je zapotřebí, aby jejich postavení ve vládě převzala SSO.
Bude-li i nadále v ODS dominovat prolisabonská a pragmatická frakce Mirka Topolánka, nedojde-li k posílení konzervativního proudu v KDU-ČSL a nepodpoří-li zřejmým způsobem Václav Klaus SSO, čeká nás po příštích volbách nejspíš dlouhodobá vláda levice a mnohonásobně většího sociálního inženýrství, než jak tomu bylo, především prostřednictvím Strany zelených, doposud. Pád Topolánkovy vlády není žádnou katastrofou, pro českou politickou pravici je možná větší příležitostí k budoucímu úspěchu, než si dnes dovedeme představit.