Projev prezidenta republiky u příležitosti návštěvy izraelského prezidenta
Vážený pane prezidente, vážené dámy a pánové,
je pro mne velkou ctí Vás dnes již podruhé přivítat na Pražském hradě. Jsme rádi, že jste mezi námi. Vítám Vás i jako představitele země, která se ve dvacátém století stala domovem pro tisíce židovských obyvatel naší země. Vítám Vás jako prezident země, která si dobře uvědomuje, že v ní židé žili po staletí a že významným způsobem spoluvytvářeli její kulturní a materiální hodnoty.
Příkladů je mnoho. První písemná zpráva o Praze pochází z pera židovského kupce Ibráhíma ibn Jakúba, který ji navštívil již v roce 966. Židům vděčí Praha, ve své době jedno z nejvýznamnějších evropských center židovské kultury, za světově unikátní soubor památek židovské kultury a umění, které dodnes tvoří významnou součást její přitažlivosti pro návštěvníky z celého světa. Židovští učenci, jako slavný rabbi Löw, či později umělci jako Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch a velká řada dalších zde vytvořili díla evropského a světového významu. Není to však jen Praha, jsou to i desítky dalších měst, jejichž památky dokumentují tisíciletou přítomnost židů v naší zemi.
Historie nebyla pouze pokojným a vzájemně se obohacujícím soužitím. Byla i dlouhými dějinami pronásledování a diskriminace židů, jejich ghet, jejich vypovídání ze země, ale i projevů antisemitismu, který nakonec – v době německé okupace za druhé světové války – vyvrcholil nacistickou genocidou židovského obyvatelstva českých zemí. V naší paměti je uchováván statečný občanský postoj mnoha osobností českého veřejného života jako byl pozdější první československý prezident T.G. Masaryk v tzv. Hilsnerově aféře, i chování mnoha českých vlastenců, kteří se v době nacistické okupace snažili chránit své židovské spoluobčany.
Bylo logické, že po skončení druhé světové války Československo podpořilo aspirace židovských obyvatel Palestiny na vytvoření státu Izrael a že dokonce bylo první zemí, která jejich boj proti agresi sousedních zemí podpořila dodávkou zbraní a výcvikem vojáků. Tato vzpomínka tvoří pevný základ česko-izraelského přátelství, na kterém nic nezměnila ani pozdější léta komunistické totality.
Po pádu komunismu se začala psát nová kapitola našich vztahů a my máme zájem v ní pokračovat. Snažíme se také udržovat dobré vztahy se všemi státy regionu Blízkého východu a chceme přispět k řešení konfliktu, který již 60 let komplikuje životy miliónů lidí i mezinárodní politiku v celosvětovém měřítku. Protože jsme přesvědčeni, že celý konflikt lze vyřešit pouze jednáním a vzájemným respektem jednajících stran, se znepokojením sledujeme nárůst extremismu a posilování radikálních sil, které se snaží prosadit své cíle teroristickými metodami. Trvalého urovnání konfliktu násilnými prostředky dosáhnout nelze.
Vy sám, vážený pane prezidente, jste osobností světové politiky, která jako málokdo v dnešním světě chápe a rozumí problémům, kterým Izrael i Palestinci dnes čelí. Věřím, že Vaše zkušenost a autorita může významně přispět k pokračování mírového procesu i v dnešní situaci, která se počátkem roku vyhrotila krizí v palestinské Gaze.
Česká republika v tomto půlroce předsedá Evropské unii, a proto se i naše zahraniční politika situací ve Vašem regionu velmi intenzivně zabývá. Před několika týdny jsme měl příležitost přivítat v Praze prezidenta palestinské autonomie Mahmúda Abbáse. I z jeho úst zaznělo přání, aby mírový proces pokračoval a aby navázal na to, čeho se v arabsko-izraelských jednáních podařilo dosáhnout v minulosti. Věřím, že stejný zájem bude mít i nová izraelská vláda. Chci Vás ujistit, vážený pane prezidente, že v tomto úsilí budete míst silnou podporu České republiky a věřím, že i dalších evropských zemí.
Vážený pane prezidente, jsem velmi rád, že dvoustranné vztahy našich zemí zažívají dnes asi nejúspěšnější období své historie. Platí to jak o obchodu, tocích investic, vědecké spolupráci, kulturní výměně i o individuálních mezilidských vztazích. Věřím, že na tom nic podstatného nezmění ani globální recese. Izrael, země, která leží v kolébce naší civilizace, země, která vznikla z touhy pronásledovaných lidí žít po staletích pokojně a svobodně, země, která je domovem mnoha našich bývalých spoluobčanů, je a bude naším blízkým partnerem a přítelem.
Dovolte mi, vážený pane prezidente, abych na to pozvedl číši a připil na šťastnou budoucnost Vaší země a jejích občanů, na zdraví Vás a Vašich blízkých.
Václav Klaus, Státní večeře, Pražský hrad, Rudolfova galerie, 30. března 2009