Zbabělost EU. Islámský terorismus prý podle studie EU neexistuje
Jako výsměch pozůstalým po obětech všech dosavadních teroristických útoků musí znít před pár dny uveřejněná studie Evropské unie. Jak informovaly Lidové noviny (22. září), dokument Evropské komise, který se měl zabývat hledáním kořenů terorismu, dospěl k následujícím závěrům: nic jako islámský terorismus neexistuje, je třeba rozlišovat mezi islámem a teroristy islámem se zaštiťujícími, za rekrutování mladých lidí do služeb teroristů mohou prý média a největší nebezpečí v Evropě je případná islamofobie.
Ve zprávě se například uvádí: "Komise věří, že nic jako islámský terorismus, stejně jako katolický nebo rudý terorismus, neexistuje. Fakt, že se někteří lidé snaží ospravedlnit svoje zločiny ve jménu nějakého náboženství nebo ideologie, nesmí vrhnout stín na toto náboženství nebo ideologii jako takové." A jinde: "Termín islámský terorismus není správný a jeho používáním můžeme podnítit islamofobii."
Studie, zpracovaná na popud červencového teroristického běsnění v Londýně, tak paradoxně s pojmem „islámský terorismus“ polemizuje, na 15 stránkách, které ji tvoří, se o něm mluví jen tehdy, když je zpochybňován, o muslimech se téměř nezmiňuje a snaží se být maximálně korektní. Komisař Franco Frattini, pod jehož vedením vznikala, se totiž obává, že opačný přístup (přiznat si existenci islámského terorismu) by vyvolával negativní nálady ve společnosti, které by islámské náboženství mohly poškodit a diskreditovat. Zřejmě nás má všechny za hlupáky, kteří nedovedou rozlišit mezi teroristou a spořádaně žijícím, do naší společnosti asimilovaným, muslimem. Obává se "honů na čarodějnice", a tak bude raději tvrdit, že nám ze strany teroristů žádné nebezpečí nehrozí, ježto žádní teroristé neexistují. Jak na to přišel, když každý normálně uvažující člověk je dnes a denně konfrontován realitou svědčící o opaku, je přinejmenším záhadou - až nápadně to připomíná pohádku o císařových nových šatech. Frattini si přeje, abychom - i když všichni nebezpečí vidíme - shodně tvrdili, že žádné nehrozí. Jak o tom ale chce přesvědčit ty, kteří účinky teroristického počínání sami na sobě mohli zakusit (v londýnském metru, madridském příměstském vlaku apod.)? Jak se asi na takovouto milosrdnou lež zatváří mladá pětadvacetiletá úřednice z Británie, o které jsme mohli před několika týdny číst v novinách, že vyděšená z útoků v metru, které na vlastní kůži zažila, rozhodla se vzít si dovolenou a odjet se z šoku zotavit do egyptského letoviska Šarm-aš-Šajch, kde však do týdne teroristé udeřili s ještě větší silou a ona byla opět u toho? Mnozí takové štěstí, jako ona, neměli a útoky nepřežili. Možná, že kdyby pan Frattini cestoval ony dny londýnskou dopravou (a neseděl v bezpečí bruselských prosklených paláců ), vyzněla by jeho zpráva poněkud odlišně.
Nehraničí však již takový přístup s nějakou patologickou poruchou? Poruchou v mysli páně Frattiniho a potažmo v evropské společnosti? Vždyť co si myslet o civilizaci, která je evidentně ohrožována zlem, ale nejenže se mu odmítá bránit, ale ani není schopna ono zlo zlem uznat? A čemu pomůže, když si začneme sypat popel na hlavu a veškerou vinu klást sami sobě - že podněcujeme jakousi islamofobii a že přílišnou debatou o tématu jen přiléváme olej do ohně? A pokud takto uvažují námi placení úředníci evropského superstátu, můžeme se vůbec do budoucnosti dívat s nadějí?
Pan Frattini se vysmívá faktům a svoji zprávu konstruuje zřejmě jen na základě svých přání a pocitů. Zuby nehty se drží multikulturního konceptu, staví na piedestal myšlenku tolerance a křepčí kolem ní, jako kolem zlatého telete. Pohled na několik čísel nám však ukáže, jak je ve své zprávě pokrytecký. Zde jsou nejdůležitější teroristické útoky islamistů od roku 2001 včetně toho nejaktuálnějšího, který se uskutečnil v sobotu 1. října na Bali (a to nepočítám vše, co se podařilo teroristům napáchat do onoho magického data 11/9):
USA - útok na budovy WTC a Pentagon - 11. 9. 2001 - 2.812 mrtvých
Tunisko - útok proti synagoze na ostrově Djerba - 11. 4. 2002 - 21 mrtvých
Pákistán - pumový útok proti autobusu v Karáčí - 8. 5. 2002 - 14 mrtvých
Indonésie - pumový útok na ostrově Bali - 12. 10. 2002 - 202 mrtvých
Keňa - výbuch v izraelském hotelu v Mombase - 28. 11. 2002 - 18 mrtvých
Filipíny - výbuch bomby na ostrově Mindanao - 4. 3. 2003 - 21 mrtvých
Saudská Arábie - čtyři pumové atentáty v Rijádu - 12. 5. 2003 - 35 mrtvých
Maroko - série 5 atentátů na zahraniční hotely a židovské cíle v Casablance - 16. 5. 2003 - 42 mrtvých
Španělsko - útoky na příměstskou dopravu v Madridu - 11. 3. 2004 - 197 mrtvých
Rusko - teroristický útok na školu v Beslanu - 3. 9. 2004 - 331 mrtvých (převážně dětí)
Velká Británie - výbuchy v autobusu a metru v Londýně - 7. 7. 2005 - 56 mrtvých
Egypt - exploze v letovisku Šarm aš-Šajch - 21. 7. 2005 - 88 mrtvých
Bali – exploze v restauracích – 1. 10. 2005 – 26 mrtvých
Nepočítaje v to výbuchy v Turecku, Iráku, Tanzanii, Jemenu, Afghánistánu, Turecku a téměř nepřetržité atentáty v Izraeli (kde jen od roku 2002 přišlo v neuvěřitelném množství 25.000 teroristických útoků o život více než 1.000 Izraelců).
Kolik lidí bude muset ještě zemřít, aby si pánové jako Franco Frattini přiznali, že se mýlí a že islámský terorismus je skutečným a vážným nebezpečím? A kolik lidí bude muset ještě zemřít, než se Evropa začne tomuto nebezpečí bránit?
Pokud jsou muslimští přistěhovalci v Evropě pátou kolonou islamistických fundamentalistů, pak šestou kolonou jsou nepochybně houfy povýšeneckých technokratů, ustrašených euroúředníků a euroúředníčků, zbabělých komisařů a naivních byrokratů, kteří se nás - možná nevědomky - zpoza stohů svých plytkých studií snaží přesvědčit, že je vše v nejlepším pořádku. Co na tom, že Titanik klesá ke dnu - vyjděme na palubu, popíjejme šampaňské a tančeme, vždyť tato loď je nepotopitelná...