Hra, ve které nelze zvítězit
Představte si hru ve které NELZE zvítězit. Tak to je poměrný volební systém v ČR. Pravidla hry modelují hráče, a hráči modelují hru. Je tu vzájemná korelace. Proto tenista, vypadá jinak než hokejista, proto cyklista má jiné disproporce než zápasník v řecko-římském. Každý hráč chce ve hře vyhrát a když pravidla hry k takovému výsledku nevedou je jen otázkou času kdy začne podvádět. Naše parlamentní hra nevede k výhře už od roku 1996, a tak hráči již nespoléhají na pravidla, ale čím dál více podvádějí. Zpočátku podváděli jen trochu a pak stále víc a víc. Tak jak pravidla hry poměrného systému nevedou k výhře, hledá se cesta jak pravidla obejít, rozvolnit, přelstít. Tu jsou dva přeběhlíci, támhle se shání kompromitující materiál, tuhle se leze do vířivky, onehdá se najímá detektivní kancelář. Máme tedy před sebou HRU myšlenkových pidimužíků jako následek poměrného volebního systému, co se kopou do kotníku jako výsledek toho, že k výsledku nelze dojít skrze pravidla hry a jejich dodržování.
Demokracie trpí a úpí, je natahována, hnětena, ničena. Pravidla poměrného systému jenž předpokládají místo lidí anděly, neb předpokládají dobrou vůli domluvy mezi politickými konkurenty, jen zesměšňuje princip demokratické volby jako takové. Jen otvírá cestu všem novým populistům, křiklounům a vůdcům, aby zpochybnily demokracii jako princip.
Pád vlády je jen další smutnou kapitolou v oné typicky české hořkosladké komedii s názvem parlamentní systém. Je příznačně, že se tak děje v roce 2009, tedy cca 20 po znovuobnovení demokracie. Zřejmě jako Češi jsme schopni demokracii udržet zhruba 20 let a ne více. Vždyť k podobným deformacím a korupčním aférám docházelo i za tzv. první republiky a v jeho poměrném volebním systému. To vedlo různé teoretiky k důrazu na jeho změnu. Stačí si jen přečíst teoretické spisy z let 1938 a 1939 sociologa politiky Jana Mertla.
My naštěstí nemáme dnes vedle sebe nacistické ale demokratické Německo, na východě není totalitní Sovětský svaz ale autoritativní Rusko, a přes všechnu oprávněnou kritiku EU stále není úplnou kombinací principů ekonomiky uplatňované v RVHP a politických v SSSR. Krize zde ještě není teprve přichází. To vše v nás může vyvolat oprávněný pocit, že stále je ještě možno něco dělat, stále je možno se nějak angažovat a situaci obrátit v náš prospěch.
Od pidimužíků, kteří jsou produktem poměrného volebního systému však nelze čekat nic podstatného, jsou příliš zaměstnáni sami sebou navzájem. Je třeba změnit volební systém do dolní sněmovny na jednokolový většinový, je třeba učinit několik dalších konstrukčních změn našeho ústavního pořádku. Je třeba o tom vyvolat širokou diskusi ústavních právníků, politologů, je třeba provést změnu pravidel hry, aby hra dávala smysl, aby v ní šlo zvítězit.
David Hanák, SSO místopředseda JMK