ODS na svém webu uveřejnila video, v němž přirovnává demokratický akt vyslovení nedůvěry vládě k národním tragédiím let 1938, 1948 a 1968.

Předseda poslaneckého klubu ODS Tluchoř k tomu řekl, že zrádce je třeba hledat ve vlastních řadách (což je stalinská teze). Lidé prý příliš rychle zapomínají. Obávám se, že tato poslední věta je pravdivá. Takže pro osvěžení paměti:

 

Moje podpora trojkoaliční vládě se začala ztrácet ve chvíli, kdy byl navržen soubor opatření, nejprve nazývaný reforma, později batoh. Všechno, co nám chybí v balíčku, bude realizováno ve druhé a třetí etapě, říkal tehdy premiér. Byly ignorovány názory odborných komisí ODS i její ideové konference, avizovaná odborná koaliční jednání nikdy neproběhla.

Konečnou podobu balíčku jsme obdrželi půl hodiny před hlasováním. Na naše upozornění, že meziročně v roce 2009 vzrostou daně největší skupině poplatníků, nám bylo řečeno, že to vyřeší autonomní mzdový vývoj. Realita: dle údajů ČSÚ naopak v roce 2008 meziročně reálné příjmy rostly nejpomaleji za posledních deset let. Problém byl sice nakonec vyřešen, ovšem zcela v rozporu se slibem předsedy vlády, ministra financí i výkonné rady ODS ze srpna 2007.

V květnu 2007 Saša Vondra prohlásil, že evropská ústavní smlouva nezkrachovala. ODS se vydala, v rozporu s několika usneseními svých kongresů a mnoha názory místních i oblastních sdružení, na cestu ratifikace Lisabonské smlouvy. Smlouvy, která dle názoru některých ústavních právníků může vést až k restituci majetku sudetských Němců. Tato cesta byla symbolicky završena schválením smlouvy ve Sněmovně.

Poslední kapkou bylo schválení tzv. vázaného mandátu v podobě, která je zřejmě protiústavní. Umožňuje totiž schvalování změn smlouvy prostřednictvím tzv. pasarel prostou nadpoloviční většinou v obou komorách. Ke schválení přitom došlo již v prvním čtení bez rozpravy a bez možnosti podávat pozměňovací návrhy.

Podobných kroků, vždy zcela bez možnosti debaty, bylo více. Připomeňme nátlak u církevních restitucí, snahu přehlasovat veto prezidenta republiky ve věci antidiskriminačního zákona, porušení slibu ve vztahu k postiženým dětem, zcela nerealistický návrh rozpočtu na rok 2009 atd. V poslední chvíli pak zablokování komise ke kauze Morava, odebrání kauzy tzv. justiční mafie zákonnému soudci, což vyvolalo protesty Unie státních zástupců i soudců, a snaha o ovlivňování médií v kauze Dalík–Wolf.

Zcela bezprecedentní je pak útok na prezidenta republiky zpochybňováním legitimity jeho zvolení a fakt, že jej Dalík přirovnal k Henleinovi. Tehdy pohár trpělivosti pro mne již zcela a definitivně přetekl.

Zrada na zrádci podle mne není zradou. Můj postoj se nenarodil přes noc, ale je výsledkem dlouhého vývoje. Vývoje od opuštění ideových principů ODS, nedodržování dohod a neplnění slibů, vývoje neochoty k otevřené a férové diskusi, politických handlů, pozitivní a negativní motivace. Ne zrada, ale dlouhá cesta do noci.

 

Jan Schwippel

Publikováno v Právu dne 3. dubna 2009

reklama