Slováci, euro a my
1.ledna 2009 se Slovensko rozloučilo se slovenskou korunou. Pokud mohu soudit podle všech dostupných informací, Slováci se na euro těšili.
To je sice slibný předpoklad, ale nemusí v budoucnu stačit. Slovinci se také na euro moc těšili, bylo pro ně symbolem konečného odpoutání od politicky nestabilního Balkánu a definitivnímu přimknutí se k evropskému centru.
Podle průzkumu veřejného mínění, který dokonce uspořádal „evropský“ eurobarometr, se 60% Slovinců po bývalém slovinském tolaru stýská.
Motiv politický
Neznám ani jednoho slovenského europoslance, který by přijetí jednotné evropské měny neschvaloval. Těší se na euro stejně tak, jako asi většina Slováků. Když se jich ptám, z čeho pramení jejich optimismus a víra, odpovídají různě: euro bude silnějším poutem k západní části Evropy, euro zabrání socialistickému populistovi Ficovi, aby prováděl nerozumnou hospodářskou politiku, být dřív v eurozóně než Češi je pro některé vysněným cílem.
To vše chápu jako motivy politické. Pochopitelné i úsměvné. Euro je mnohými Slováky chápáno jako dostihy závodních koňů. Dělá jim dobře, že jsou v cíli dřív než Češi. Proč ne.
Plnění hospodářských parametrů
Podstatné je plnění hospodářských podmínek.
Jednotná evropská měna je od samého svého počátku existence projektem politickým. Euro nevzniklo jako výsledek ekonomického působení, ale jako výraz víry některých politiků v budoucí politické sjednocení části kontinentu.
Jednotnou měnu začaly používat země s rozdílnou hospodářskou a sociální úrovní. K tomu, aby se alespoň částečně mohly vyvíjet jejich hospodářské cykly harmonicky, bylo třeba spustit mohutné finanční transfery od „bohatých k chudým“. Pro ilustraci lze použít zjednodušený ale srozumitelný příklad sjednocení Německa: neuvěřitelné finanční transfery ze západní části do východní (připomínám, že jde o příklad, nejde o praktickou zkušenost eurozóny, např. Německa a Španělska).
Pro zcela členy eurozóny byly stanoveny podmínky, které nesmí dlouhodobě porušovat: maastrichtská kritéria.
Tato kritéria musí také splňovat každý další žadatel o členství v eurozóně. Měly by vyjadřovat dlouhodobou ekonomickou stabilitu a nízké zadlužení veřejných rozpočtů.
To, že dnes Slováci platí eurem, je výsledkem zdravé a rozumné politiky středopravicových vlád Mikuláše Dzurindy. Pokud se Robert Fico chlubí, že „jeho“ vláda přivedla Slovensko do eura, pak jen líže smetanu, která mu nenáleží.
Vlastní měna = hospodářská nezávislost
Měna je hlavním prostředkem, kterým může národní centrální banka napomáhat své vládě k vedení vlastní hospodářské politiky.
Centrální banky sice bývají z textu národních ústav na svých vládách nezávislé, svým působením napomáhají koordinaci hospodářské politiky (guvernér ČNB je přítomen zasedání vlády).
Pokud se Slováci vzdali své měny, přesunuli zodpovědnost za hospodářská rozhodnutí do Frankfurtu nad Mohanem, kde sídlí Evropská centrální banka.
Ivan Mikloš (bývalý slovenský ministr financí v Dzurindově vládě) mi před nedávnem řekl, že právě tohle jej těší, protože Fico nebude moci „přes hlavu“ ECB devastovat slovenskou ekonomiku.
To se může ukázat jako sporný argument, protože ECB musí slaďovat (harmonizovat) svá rozhodnutí mezi rozmanitými uživateli jednotné měny uvnitř EU (tedy, co je dobré pro Francii nemusí nutně být dobré pro Slováky nebo Italy).
10 let důkazem úspěchu?
V roce 2008 slavila jednotná měna euro 10 let své existence a slavila ji velkolepě. Za dobu svého trvání prý potvrdila životnost. Pravdou je, že těch 10 minulých let bylo dekádou relativní ekonomické stability a růstu (i když hubeného a stále pomalejšího) bez působení podstatných vnějších šoků.
Opravdový test stability euro teprve čeká: musí obstát v období ekonomického poklesu, který je dnes realitou. ECB bude muset osvědčit svoji nezávislost a odolat skrytým politickým tlakům špičkových evropských státníků. Ti se budou (přirozeně) snažit z rozhodnutí ECB udělat jakýsi poltický bazar, ve kterém si utrhnou vše, co bude pro jejich zemi výhodné.
10 let existence jednotné měny bez větších vnějších potíží je krátkým obdobím pro to, abychom mohli vyhodnocovat klady a zápory eura. Ekonomicky bude zajímavé čekat na středně a dlouhodobé výsledky.
Co to znamená pro nás?
V přístupové smlouvě k EU jsme se zavázali k přijetí jednotné evropské měny. Náš závazek není omezen žádným časovým horizontem. Je tedy zcela na nás, kdy se k přijetí eura rozhodneme.
Nejprve musíme začít dlouhodobě plnit tzv. maastrichtská kritéria. „Díky“ socialistickým vládám Zemana, Špidly, Grosse a Paroubka, které veřejné rozpočty vydrancovaly, ČR tyto podmínky neplní.
Kdy a za jakých podmínek přijmout euro musí být NÁŠ domácí úkol. My musíme formulovat podmínky, za jakých do eurozóny vstoupit. V tak důležitém rozhodnutí musíme projevit odvahu k suverénnímu rozhodnutí a nenechat si čas a parametry vstupu vnutit členy eurozóny.
Slovensko je pro nás jakousi pokusnou ekonomickou laboratoří, ve které můžeme pozorovat, jak by přijetí eura mohlo působit na českou ekonomiku i obyčejného českého střadatele.
A to je to nejpodstatnější: opuštění české koruny a předání dalších podstatných pravomocí Evropské centrální bance a do Bruselu by měli odsouhlasit čeští občané v referendu.
Euro ano nebo ne nemůže být výsledkem tlaku několika velkých českých firem. Je to vážné rozhodnutí nad úsporami a životní úrovní normálních střadatelů, drobných živnostníků, seniorů či sociálně slabších vrstev.
Ivo Strejček
Poslanec Evropského parlamentu za ODS