Václav Havel jako symbol ODS?
Krátce před úterním, už osmnáctým výročím ustavení ODS se v médiích objevilo několik článků, které nás jakoby obloukem vracejí do jara 1991, kdy Občanská demokratická strana vznikla.
Nejdříve se to zdálo jako série nezávazných marketingových tahů, jak učinit ODS přitažlivější pro širší okruh voličů. Vedení ODS začalo stále více posouvat politickou rétoriku, například v tak klíčových oblastech, jako jsou snižování daní, podpora klimatickým změnám nebo evropská agenda. Reakce nastala téměř okamžitě: „pravdolásková“ média zahrnula Mirka Topolánka svou přízní.
Politici ODS tyto tahy odůvodňovali ohledy na taktický postup před volbami. Podle nich mohlo případné vítězství zajistit jen rozkročení směrem do středu, což bylo například od posledního kongresu ODS patrné každý týden. V pátečním rozhovoru pro Hospodářské noviny předseda Topolánek prohlásil, že pod vlivem měnící se zahraničněpolitické situace bude nutné překreslit celou tradiční politickou mapu.
V tomto názoru ho následující den v Lidových novinách podpořil exprezident Václav Havel, který se za něj výslovně postavil a odsoudil Topolánkova rivala Jiřího Paroubka. V tentýž den první místopředseda ODS David Vodrážka v rozhovoru pro Právo prohlásil, že by rád, aby byl Václav Havel součástí předvolební kampaně jeho strany. To už není taktická úvaha o tom, jak oslovit širší segment voličů. To je návrat do roku 1991 a snaha redefinovat ODS v jejích základech. Proč?
Havel symbolický
Bývalý prezident Václav Havel není jen symbolem disidentství a revoluce v listopadu 1989. Je i ztělesněním nepolitické kabinetní politiky, jak se v devadesátých letech dělala; antitezí popřevratového politického stranictví a celého liberálně-konzervativního politického směru.
ODS vznikla v dubnu 1991 proti vůli a za aktivního odporu právě prezidenta Havla. Byl to on, kdo chtěl zachovat všeobjímající Občanské fórum, které mu umožňovalo provádět politiku na kabinetní způsob, kdy neexistují přesná pravidla a jasně vymezená koaliční odpovědnost. To, že vznikl tradiční systém politických stran, bylo navzdory Havlovi; celá léta jej destruoval svými ústavními zásahy zvenčí.
Od první chvíle také podporoval liberálně-levicové a později zelené iniciativy, které se stavěly proti liberálně-konzervativnímu profilu ODS. Vždycky stál proti světu nových středních vrstev a byznysu, jejichž mluvčím ODS byla. Zdaleka nešlo jen o osobní spory s Klausem.
Svou politickou platformu Václav Havel dlouhá léta hledal a ztrácel. Nejdříve mu nevyšel projekt Dienstbierova Občanského hnutí, poté se rozplynula ODA, s níž takticky ovlivňoval politiku Klausových koaličních vlád. Po roce 1998 se mu nepodařilo převést voličskou agendu ODS směrem k Unii svobody.
Poté se dlouhá léta orientoval na hradní křídlo v sociální demokracii, což mu umožňovalo rozehrávat situace, jež přispěly k ekonomickému posílení podnikatelského světa kolem Zdeňka Bakaly a Karla Schwarzenberga. Po odchodu z Pražského hradu se zdálo, že svou platformu definitivně ztratil, přestože se pokoušel spolupracovat s radikálnější částí zelených kolem Jakuba Patočky.
Signál změn v ODS
Nyní má Václav Havel vstoupit hlavním vchodem do hlavní kanceláře ODS a pomoci Mirku Topolánkovi v boji proti tradiční levici, aniž by přitom jakkoli změnil svůj názor na politický systém, roli pravice nebo tržního hospodářství. Jeho angažmá je proto signálem o budoucích změnách v ODS.
Vlastně je v tuto chvíli lhostejné, jestli se Havel na předvolební pódia ODS nakonec postaví, nebo ne. Jestli předseda a první místopředseda občanských demokratů vypouštějí balónky podobného typu, můžeme se zítra klidně dočkat vyhlášení předvolební koalice se zelenými. A pozítří se objeví nadšené články o Kjótském protokolu ve stranické CEVRO Revue.
Když se politika zbaví svého obsahu a zredukuje pouze na politický marketing, časem se nutně odpoutá od starých kořenů, aniž by získala nové.
ODS začala intenzivně pracovat na své sebedestrukci.