ODS s Havlem již není pravicová strana
Přizváním Václava Havla k politickému obcování ztrácí ODS jakékoli morální právo odvolávat se na svou minulost a na své programové zásady. Tento akt je natolik šokující, že ho nelze přejít jen tak mlčením.
Změna vztahů ODS vůči bývalému exprezidentovi Václavu Havlovi je nejdramatičtějším završením metamorfózy této strany. ODS se svým programem hlásila k obraně konzervativních a liberálních hodnot.
Vymezovala se nejen proti sociální demokracii a komunistické straně nalevo, ale také obhajovala význam stranické politiky a její úlohy v demokracii a systémově bránila pronikání korporativistických tendencí do politického prostoru, ztělesněné hnutím okolo bývalého prezidenta Václava Havla. Nejvážnější antagonismy našly svá jednotlivá vyvrcholení v pokusu eliminovat vliv ODS Sarajevským atentátem, proti jehož důsledkům vznikla opoziční smlouva, koncem devadesátých let to byla televizní krize, která vedla ke zrodu marginálních havlovských stran, či kontroverze okolo tehdejšího primátora Jana Kasla. Po roce 2000 se ODS vymezovala proti nekritickému obdivu vůči Evropské unii a do určitého momentu bránila tendencím vedoucí k vytvoření evropského superstátu.
Jádro společenské konfrontace spočívalo na odporu ODS proti všem formám levicového myšlení, počítaje v to i skryté útoky na demokracii a na svobodu či tendenci interpretovat ekonomickou transformaci popřevratové éry jako veskrze negativní fenomén.
Dnešním dnem je tento boj na barikádě jménem ODS završen. Lze říci, že ODS tento boj prohrála, jsouce ztečena zevnitř: ať už zradou ideálů svých představitelů, lhostejností členské základny či tlakem evropských mocných.
Vzniká tak unikátní okamžik: poprvé v novodobé historii České republiky není na politické scéně pravice zastoupena relevantní politicky významnou silou. Tento stav je natolik alarmující, že je na čase přemýšlet, jak to změnit. A to říkám nejen jako člen ODS, ale především jako občan.