Svět elit podle Havla
Kdosi z předních českých politiků bagatelizoval podporu ODS Václavem Havlem slovy, že ji není nutno přeceňovat, protože Havel je již „starý člověk“, který nemá sílu zasahovat do politiky a pouze ji glosuje.
Není většího omylu! Vůbec nejde o Václava Havla – člověka. Jde o soubor idejí jím ztělesňovaných a jím prakticky uskutečňovaných.
Václav Havel byl ikonou bezprostředního polistopadového vývoje a byl zpočátku logicky uznáván jako ideový vůdce široké platformy OF. Jeho zásluhou se tvorba politických rozhodnutí stala výsadním právem několika špičkových představitelů ze Špalíčku, kteří nikdy vážně nestáli o jakýkoli názor příznivců OF a jejichž názory vlastně ani členové OF neznali.
Až časem se začalo ukazovat, co je hlavním rysem Havlova souboru idejí: politika se nedělá na veřejnosti ale v zákulisí, je nekontrolovatelná, je výlučnou pravomocí lidí, kteří sami sebe z různých důvodů považují za součást vyvolené elity. Havel rád mentoroval Klause a ODS za jejich aroganci. Svévolná rozhodování mluvčích OF bez ohledu na názor jejich stoupenců byla stokrát arogantnější.
Havel se snažil vybudovat politický svět na odmítnutí politických stran jako základního prostředku politického uspořádání společnosti. Politické strany jsou Havlem a lidmi z jeho okolí vždy pokládány za přežitek minulých let, který musí být nahrazen „expertní demokracií“. Tou je míněn svět řízený odborníky, kteří „stojí nad stranami“, nezúčastňují se „přízemních půtek“ politiků a nejsou ve svém uvažování vázáni povinností k žádnému sekretariátu politické strany.
I proto je Havlovu světu tak blízká současná podoba EU, ve které je moc předána do rukou byrokratů a vykonávána daleko bez kontroly voliči.
Havlova ideologie je hluboce založena na nedůvěře ke spontaneitě lidského jednání. V jeho myšlenkovém prostoru je mnohem více místa pro umělé revoluční experimenty levicových intelektuálů než pokory ke svobodnému rozhodování „nikým neřízeného“ jednotlivce.
Spor Havel – Klaus byl zásadně sporem ideovým než osobním. Havel se nikdy nesmířil s tím, že ODS vznikla jako výsledek poptávky svobodně se emancipujících vrstev společnosti po politické straně založené na schválených, kodifikovaných a dodržovaných pravidlech, na zakotveném a srozumitelném politickém programu, se kterým se členové politické strany dobrovolně ztotožňují a svobodně jej obhajují.
Zasloužilých disidentů se přitom nikdo na nic neptal, byli odsunuti na vedlejší kolej. To Klausovi nezapomněli a nikdy nezapomenou.
Pokud by ODS pokračovala v hledání cesty k Václavu Havlovi, musela by přijmout či podlehnout alespoň části jeho ideového schématu. I tak by zřejmě jen obtížně získala podporu či dokonce voličské hlasy intelektuálů, kteří si „nikdy nezadali“, ale rozhodně by ztratila násobně víc procent těch, kteří by se příklonem či úplným návratem k vrchnostenskému stylu dělání politiky cítili poníženi a zahanbeni.
Psáno pro Reflex
Ivo Strejček
Poslanec Evropského parlamentu za ODS