Evropské šprýmy a špásy
Nebojte se, nepřestal jsem je pro vás sbírat, třebaže jste v tom už taky až po uši a nic s tím nenaděláte. Z bezmocnosti často vzniká ten nejlepší humor.
Nejnovější výrobnu chemických zbraní hromadného ničení v městečku Letchworth v hrabství Hertfordshiru ve firmě Autoglym, která už několik desetiletí dodává čisticí prostředky na automobily královské rodině, objevili inspektoři britského úřadu pro implementaci evropských direktiv. V oficiálním dotazníku Ministerstva obchodu a průmyslu sestaveném podle direktiv EU a obsahujícím seznam teroristy použitelných chemikálií musela Autoglym dvoutýdenním pečlivým odškrtáváním přiznat, že mezi asi patnácti sty chemikálií, které vyrábí, se vyskytuje několik stovek, z nichž se dají vyrábět teroristické zbraně. Včetně acetonu, který si dosud myslela, že vyrábí na leštění nehtů. Zatím na firmu nikdo nepodal žalobu ze spolupráce s terorismem, ani zákaz výroby teroristického zařízení.
Odškrtávání zabralo dva týdny placené práce několika vysoce kvalifikovaným a dobře placeným chemickým odborníkům, bez nichž by si firma těžko poradila s dotazníky, které na ministerstvu sestavovaly další desítky vysoce kvalifikovaných odborníků, dobře placených tentokrát z kapes daňových poplatníků. Další vysoce kvalifikovaní odborníci na témže ministerstvu, rovněž dobře placení z kapes daňových poplatníků, mezitím propočítali, že vyplňováním podobných dotazníků, implementací evropských direktiv a předěláváním výrobků podle evropských směrnic ztrácí britský průmysl osm a půl miliardy liber ročně. Tato číslice nezahrnuje náklady na výdaje státních institucí, které se těmito šprýmy zabývají a které platí opět daňový poplatník.
A pro ty z nás, kteří si říkáme, že když je tak těžké se v EU uživit poctivým podnikáním, budeme raději sedět na zadku a psát knížky, perlička spisovatelská.
Britský autor Philip Pullman obdržel před rokem z Bruselu dopis od vysokého činitele Evropské komise jistého pana Drauze, který mu sděloval, že bruselská instituce zvaná "Merger Task Force" - česky nejspíš "Jednotka rychlého nasazení pro fůze podniků", podřízená "direktorátu B pro obchodní konkurenci", vyšetřuje fůzi dvou francouzských nakladatelství. Podle "regulace o fůzích EC číslo 4064/89" mu tímto nařizuje vyplnit a do tří týdnů odevzdat vyplněný pětistránkový dotazník s dvaceti otázkami, z nich několik syntakticky a gramaticky nesrozumitelných. Jestliže jej do stanoveného data neodevzdá, bude mu vyměřena pokuta 50.000 eur a dalších 25.000 eur za každý den prodlení, hrozil pan Drauz.
Třebaže Pullman u žádného z fůzujících nakladatelů nikdy nic nevydal, dotazník ho vyzýval, aby vysvětlil, proč dával jako autor přednost jednomu nakladateli před druhým a poskytnout podrobnosti všech nakladatelských kontraktů podepsaných se všemi francouzskými nakladateli v uplynulých pěti letech, a jména všech editorů, kteří projevili zájem o jeho knihy.
Pullman panu Drauzovi stručně odepsal, že s uvedenými nakladateli nemá nic společného, že obsah smluv je důvěrný, a že odpovědět na všechny otázky by mu zabralo tolik času, že by jako profesionální spisovatel musel Komisi účtovat vysoký honorář.
Odpověď už nedostal. Panu Drauzovi - jako všem těm ostatním tisícovkám inspektorů rozrůstající se chobotnice evropských inspektorátů - šlo určitě jen o to vykazovat činnost a být nepostradatelní a dobře placení.
Lepší špás drahý než žádný.