Jsem zastánce myšlenky spolupráce států Evropy i myšlenky evropské integrace. K současnému vývoji evropské integrace jsem však skeptický. Vzájemné propojování členských zemí a budování nadnárodních orgánů musí mít svá jasná a předem známá pravidla. Musíme předem a dobře znát meze, za které integrace již nepostoupí a tyto meze musí být respektovány. Vývoj evropské integrace, její posilování anebo i její oslabování musí být dobře promyšleno a musí se odehrávat po řádném vyhodnocení stávajícího stavu.

 

Současná Evropská unie je však jiná. Členské státy přicházejí o své pravomoci stále rychlejším tempem, které již nedovoluje zohledňovat nabyté zkušenosti. Tzv. princip subsidiarity, který má zaručovat dohodnuté hranice mezi mocí orgánů Evropské unie a suverenity členských zemí, je opakovaně porušován. Více než 70% českých zákonů dnes diktuje Evropská unie. Přitom monopol na navrhování nových právních předpisů Evropské unie má nevolená Evropská komise. Česká republika se svými 3% hlasů v orgánech Evropské unie nemá na podobu Evropskou unií diktovaných zákonů prakticky žádný vliv.

 

Nesouhlasím se skrytým vyprazdňováním pravomocí Členské republiky. Nesouhlasím se stále silnějším vlivem orgánů Evropské unie, které nejsou dostatečně demokraticky kontrolovány. Proti tomu stavím vizi Evropy nezávislých národních států, které spolupracují dobrovolně bez drahých a nepotřebných nadnárodních regulací.

 

Vážně se obávám, že s rostoucí mocí nevolených struktur Evropské unie klesá kvalita národních demokracií. Evropská unie postupně spěje do stavu, ve kterém se může stát vážnou hrozbou pro tradiční západní systém hodnot, který po desítky a stovky let utvářel evropské demokracie a svobodu každého z nás.