Podle EU posílají evropské armády na zahraniční mise málo žen
Že je mezi diplomaty, vojáky a policisty v zahraničních misích málo žen? Žádný problém! V Bruselu vyřešíme vše... Rada Evropské unie před nedávnem schválila dokument, jenž požaduje, aby členské státy v rámci implementace tzv. pekingské platformy (závěry čtvrté konference OSN o ženách) zjišťovaly, kolik jejich žen se účastní misí OSN a EU a zda jich mají dost v diplomatickém kádru (samozřejmě především na nejvyšších postech). Tyto indikátory totiž ukazují, nakolik státy EU „implementují gender mainstreming při prevenci a reakci na ozbrojené konflikty". Nemá se ale jen monitorovat. Státy EU mají zaměstnávat více žen v diplomacii, armádě i policii, „zvláště na nejvyšších místech a rozhodovacích pozicích".
Při řešení ozbrojených konfliktů je nutno „aktivně a viditelně implementovat genderové hledisko ve všech politikách a programech". Je nutno dosáhnout „rovného zastoupení žen a mužů na všech stupních". Jak si však autoři zprávy stěžují, moc se to nedaří. Hlavně mezi vojáky a policisty. Kupodivu. Kde vzít ale polovinu žen třeba do mise EU v Kongu, to už nikdo neříká. Dámy z Bruselu tam nepůjdou a pánové odtamtud tam své manželky a dcery asi také nepošlou. Proto mají být nyní v každé misi alespoň genderoví politrukové a státy EU mají monitorovat, kolik mužů a žen z misí je vyškoleno v otázkách genderové rovnosti. Zajisté k velké radosti vojáků. Našemu ministerstvu obrany to nevadí a při přípravě závěrů Rady nemělo připomínek. Naopak se rádo pochlubí, že v armádě máme 12 procent žen. Armáda tu přece není od toho, aby bojovala, ale aby sloužila jako další důkaz naší pokrokovosti a oddanosti myšlenkám genderové rovnosti.
Státy EU mají samozřejmě také monitorovat, kolik peněz z pomoci státům zasaženým ozbrojenými konflikty jde na podporu genderové rovnosti, stejně jako jak velký koláč z dotací neziskovým organizacím v konfliktních oblastech jde těm „genderově správným". Genderovou rovnost musíme zohledňovat i při vyřizování žádostí o azyl uprchlíků z válečných zón.
Celý ten zábavný dokument má osm stran a vlády jsou v něm vyzývány ke všemu možnému, třeba k tomu, aby věnovaly zvláštní pozornost specifickým potřebám žen v programu DDR (Demobilizace, odzbrojení a reintegrace), jenž probíhá v různých částech světa, například v Sierra Leone. Ve zřejmém protikladu s požadavkem dostat na frontu co nejvíce žen je ale odstavec b) bodu 14, v němž jsou členské státy vyzývány k ochraně žen před násilím.
Perlička nakonec? Návrh byl schválen koncem loňského roku na návrh francouzského předsednictví. Tedy té Francie, jež má nominálně pravicovou vládu a pravicového prezidenta.
Autor působí v Občanském institutu.