Klaus: Nevidím žádný rozdíl mezi ideologií komunismu a ideologií klimatických změn!
Požár Průmyslového paláce byl pro všechny pražany, ale i ostatní občany ČR smutnou událostí, při které většina z nich cítila obavy nejen o krásnou historickou budovu, ale i dlouhodobého znemožnění pořádání v ní obvyklých akcí. Díky obětavé a profesionální práci hasičů byla zachována na štěstí střední hala, pravé křídlo a celé foyer paláce bez poškození. Místo vyhořelého levého křídla společnost Incheba Praha, s.r.o., pronajímatel Průmyslového paláce, postavila adekvátní montovanou halu se vzduchotechnikou, jež je napojena na foyer před levým křídlem a 14 ročník mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy Praha 2009, probíhající pod záštitou ministra kultury ČR a primátora hl. m. Prahy, mohl proběhnout bez komplikací. Návštěvníci veletrhu mohli ke vstupu do levého křídla využít dokonce oba vchody. Veletrh získal statut Oficiální doprovodná akce českého předsednictví v Radě EU, jeho ústřední téma bylo "27 ze 27 / Evropa v literatuře - literatura v Evropě". Další témata doprovodného literárního festivalu nabídla programovou inspiraci vystavujícím nakladatelům.
Tak jako každoročně, i letos čtyřdenní festival Svět knihy nabídl autorská čtení i autogramiády. Své nejnovější knihy přišel návštěvníkům podepsat v průběhu druhého dne i prezident republiky Václav Klaus. Většinu lidí by prezidentský úřad dostatečně vytížil. To ovšem není případ Václava Klause. Vedle svého, dnes již po celém světě překládaného bestseleru "Modrá, nikoli zelená planeta" podepsal čtenářům i svoje nejnovější knihy "Rok šestý a "Prezident republiky k Lisabonské smlouvě".
I když pan prezident podepisoval i další knihy, největší zájem byl o jeho "Modrou, nikoliv zelenou planetu". Varoval přitom čtenáře: "Poručíme větru, dešti! To je staré komunistické heslo, v České republice dobře známé. Když poslouchám Ala Gorea, slyším tentýž záměr, akorát že dnes to není vítr a déšť, co chtějí ekologisté jako on ovládnout, nýbrž globální životní prostředí. Environmentalismus je hnutí, které hodlá radikálně změnit svět a to bez ohledu na důsledky, za cenu obětí na životech a drastického omezení svobody jedince. Environmentalismus hodlá změnit lidstvo, lidské chování, strukturu společnosti, systém hodnot – prostě všechno.“
Václav Klaus zdůrazňuje především tento aspekt, protože je oddaným stoupencem ekonomiky volného trhu. Nezapře, že je ekonomem, jehož světonázor nejvíce ovlivnil, dnes již zesnulý nositel Nobelovy ceny Milton Friedman, kterého považuje za nejvýznamnějšího ekonoma 20. století.
„Politici hledají už delší dobu nové téma, jehož prostřednictvím by mohli lidi zase kontrolovat, protože komunismus a socialismus je mrtev. Globální oteplování je pro takový účel ideální, neboť je to eskapismus, únik před přítomnou realitou. A ona budoucnost je ještě tak daleko před námi, že nelze volat politiky k zodpovědnosti za jejich dnešní činy,“ vysvětloval Václav Klaus při autogramiádě své nejslavnější knihy
Jak jen trochu může, tak věnuje pan prezident svůj čas a sílu boji proti těmto lidem, jež označuje za panikáře globálního oteplování a jejichž totalitním programem je víc než jen znepokojenajak sám doslova uvádí – „rozzloben“. Prezident Klaus nevidí žádný rozdíl mezi ideologií komunismu a ideologií klimatických změn. Říká, že je již víc než jen znepokojen důsledky toho, jak politici zneužívají téma globálního oteplování k získání a udržení moci nad obyčejnými lidmi. Je znechucen tím, jak mnozí lidé, některé čelné politiky nevyjímaje, v soukromí vyjadřují názory podobné těm jeho, ale na veřejnosti mlčí a veřejnosti je vtloukána do hlavy jen jednostranná propaganda. Po přečtení knihy zjistíme, že prezident Klaus se domnívá, že cílem panikářů globálního oteplení není nic menšího než vzkříšení socialistického modelu centrálně řízeného hospodářství, kteří vyvolávají obraz bezprostředně hrozícího apokalyptického nebezpečí, aby v lidech vzbudili touhu po spasiteli – mesiášovi. Šněrovačka politické korektnosti nás podle něj svírá pevněji než kdy jindy. Bezohledně se prosazují a vnucují nám – zase už – jen tu jednu povolenou pravdu. Cokoliv jiného ihned pranýřují. Globální oteplování se podle profesora Klause zároveň stalo „falešnou identitou pro krachující OSN, která hledá nástroj k poručníkování vládám a občanům celého světa.“ Bombastické výroky Ala Gorea, že se Země řítí do „planetární katastrofy“, považuje za absurdní. Mluví o nich jako o „šíření poplašných zpráv“. To, o co se dnes hnutí environmentalistů pokouší, má kontury modifikace lidského chování, nikoliv však s cílem nějaké nápravy, nýbrž kvůli politické moci.
„Environmentalismus se stal kvazináboženstvím. Je to ideologie, která má mnoho společného s marxismem. Klimatické změny jsou novou strategií pro verbování do šiků antikapitalistů, socialistů, komunistů. Jeden jako druhý jsou monolitním věroučným systémem zkonstruovaným pro potlačování lidské svobody. Propagandu falešného dopadu globálního oteplování dnes na středních školách vyučují takzvaní environmentalisté – stejně jako se vyučovala uvědomělost a jediné správné myšlení před pár desítkami let, v době komunismu. Politici hledají už delší dobu nové téma, jehož prostřednictvím by mohli lidi zase kontrolovat, protože komunismus a socialismus je mrtev. Globální oteplování je pro takový účel ideální, neboť je to eskapismus, únik před přítomnou realitou. A ona budoucnost je ještě tak daleko před námi, že nelze volat politiky k zodpovědnosti za jejich dnešní činy,“ říkal při podpisování profesor Klaus
Bohužel o závažných ekonomických důsledcích činnosti lidí jako je Al Gore se diskutuje jen zřídka, jestli vůbec kdy. Ekologisté nezpracovávají žádné analýzy nákladů a výnosů plánů na odvrácení globálního oteplování. Ekonomickou teorii neberou totiž vůbec v úvahu. Hospodářsky méně vyspělé země jsou rukojmími tohoto trendu. Environmentalisté hazardují s růstovým potenciálem těchto zemí a zvýšenou kontrolou a restrikcemi podvazují jejich rozvoj. Konečnou obětí zelené ideologie se stávají ty nejchudší země na světě.
I přes výše uvedené vážné problémy, byl pan profesor spokojen, že je o jeho knihy vysvětlující tyto problémy zájem nejen ve světě, ale i u nás.
Velký prostor dostal na veletrhu rovněž nejslavnější alžbětínský dramatik a básník Shakespeare. U příležitosti čtyřset let od prvního vydání "Shakespearových Sonetů" podepsal jejich nový překlad jeho autor Martin Hilský, seminář s názvem O překládání alžbětinského barda kromě Hilského hostil také překladatele Františka Fröhlicha, Jiřího Joska a Miroslava Uličného. Mezinárodní charakter veletrhu podtrhly například debaty O Gogolovi v současném světě, přednášky o nových trendech v zahraniční literatuře anebo seminář Kreativní města pořádaný Britskou radou za účasti hostů z Edinburghu a Bellinghamu. Veletrh rovněž nabídl autorská čtení tuzemských i zahraničních spisovatelů.