Zánik Íránu, nebo Israele
V neděli 30. října íránský prezident Mahmúd Ahmadí Neřád, pardon, Nežád, i přes nátlak západních zemí neodvolal své nevkusné výroky, že hodlá vymazat Izrael z mapy. To se dalo čekat. Pouze se snad snažil svůj výron jakoby vysvětlit, či co, když pravil, že vymazat Izrael z mapy vlastně není úplně jeho vlastním cílem, nýbrž zájmem íránského režimu od dob, co je íránským režimem. Také řekl, že nechtít vymazat Izrael z mapy by bylo zločinem a zahájil další obohacování uranu.
Íránu teď hrozí oprávněné vyloučení z OSN. Co je to za konferenci s názvem The World Without Zionism (Svět bez Sionismu). Sionismus je legitimní právo Židů na vlastní stát a jeho odpírání je chápáno jako novodobý antisemitismus. Jak by asi nám bylo příjemné, kdyby někde uspořádali konferenci The World Without Czech Republic?
Některá levicová individua si řeknou, že Írán snad má právo obohacovat uran, když to samé dělají západní imperialisté pro výrobu elektřiny. Jenže ony západní země nikomu nevyhrožují vymazáním z mapy. Je nám smutno, zavzpomínáme-li, že až do roku 1979 byl Írán pokrokovou sekulární zemí (něco na způsob Atatürkova Turecka) pod vládou osvíceného šáha, jenž rušil obskurní tradice, reformoval hospodářství, stavěl moderní města a vedl přátelské vztahy se Západem, hlavně však s Izraelem. Ale šáhova liberální pravicová politika se znelíbila lůze, která si zvolila fanatického starce Chomejního.
V posledních letech, když úřadoval prezident Chatámí blikla jakási naděje, že by Írán mohl být svobodnou zemí. I když Chatámí nebyl žádný reformátor, také příslušel konzervativním kruhům a oktrojován Radou dohlížitelů neměl velkou moc, pronesl například že všechna náboženství si jsou rovna a měla by spolu vést dialog. Poněkud stará pravda, řekli jsme si, ale z úst hlavy nevyspitatelného státu jsme to slyšeli rádi. Avšak následné zmanipulované volby vynesli do úřadu náboženstvím zaslepeného šéfa policie Nežáda, který udělal tečku za veškerým očekáváním.
Michael Anděl, člen Mladé pravice