Západní Evropu straší přesun firem na východ. A našla bič
Víte, co znamená v bruselské hantýrce slovo "delokalizace"? V podstatě banální věc - přemístění firmy. Výrobce pneumatik uzavře závod v Německu a otevře nový v České republice. Pro některé západoevropské státy je to čím dál větší politický problém, takže ho chtějí regulovat - na evropské úrovni.
Jak by do přesídlování mohl mluvit "Brusel"? Onen výrobce pneumatik může být příjemcem evropských peněz. A Západoevropané namítají, že regionální fondy nesmějí povzbuzovat k přemísťování podniků. Od té chvíle už by to mělo zajímat i nás.
Dnes je situace řešena následovně. Pokud je společnost příjemcem strukturálních peněz, je povinna po ukončení podpory zachovat následujících pět let rozsah podpořené činnosti v daném místě. Příklad: když firma obdrží peníze z evropského sociálního fondu na rekvalifikaci, nesmí dalších pět let podnik přemístit nebo zavřít, jinak musí vrátit peníze.
V současné době probíhá příprava nových pravidel, které by měly vstoupit v platnost od roku 2007. Evropská komise navrhuje nyní období sedmileté, tedy prodloužení o další dva roky. To však není jediné zpřísnění pravidel, které se v evropských institucích připravuje. Navíc hrozí, že by společnosti, které se "delokalizovaly", mohly o příležitost získat peníze z evropských fondů přijít úplně. Kdyby německý výrobce pneumatik přemístil výrobu do České republiky, nemohl by v novém závodě čerpat evropské peníze.
Navíc je zde také snaha zakázat možnost podporovat tyto společnosti z národních veřejných zdrojů. Investiční pobídky by se tak staly minulostí. V Evropském parlamentu se dokonce mluví o harmonizaci daňové regulace. Volební program ODS, která navrhuje rovnou daň, tak může být pod rouškou sociální koheze ohrožen.
Předpokládá se též zřízení Evropské observatoře přemísťování. Pokud návrhy západoevropských socialistů projdou, budou příjemci evropských peněz vyplňovat dotazník, kde mají zhodnotit riziko "delokalizace" svých podniků.
Navržená opatření jsou značně provokativní a jsou zaměřena proti novým členským státům. Usilují o ochranu neflexibilních zaměstnanců v socialistických zemích původní patnáctky.
Nové členské země proto jednotně namítají, že bránit společnostem v přesunu výroby je proti volnému pohybu, základní svobodě EU. Také pozice české vlády i všech europoslanců je jednotná - nechceme připustit zpřísnění pravidel.
Delokalizace je ale velmi citlivou politickou otázkou pro staré členy Evropské unie. Zpřísnění chce především Německo, Francie a Belgie. Velká Británie, která nyní předsedá Radě ministrů, se staví na stranu nových členských států. Finsko nebo Nizozemsko, tradičně zastávající liberálnější postoj, Británii podporují.
Jsem toho názoru, že pětileté období je dostatečně dlouhé. Mělo by ostatně být vázáno na účel investice a nemělo by přesahovat skutečnou životnost projektu.
Nevidím důvod, proč by německý výrobce pneumatik, který kupříkladu v roce 2006 použije evropské peníze na spolupráci s místní univerzitou, musel vyrábět v Německu ještě v roce 2013. Nelze přece bránit podnikatelům, kteří chtějí jít do míst, kde mají levnější či vzdělanější pracovní sílu. A není možné národní vlády omezovat v lákání investic nebo jim předepisovat, jak vysoké přímé daně má vybírat.
Pokud bychom tento trend chtěli potlačit, vedlo by to k pohodlnosti a ztrátě dynamiky Evropské unie. Jedinou skutečnou hrozbou se navíc Brusel nezabývá: a tou je přemísťování ("delokalizace") mimo Evropskou unii. Už dnes jsou výrobní náklady podniků v Asii daleko nižší než v Evropě. Členské státy budou tak dlouho chránit své národní trhy, až všechny podniky odejdou do Asie.
Hospodářské noviny, 25.10.2005
Autor je poslanec EP