Ve Svobodných by po volebním debaklu měly padat hlavy
Už od počátku jsem byl zastáncem vzniku široké protilisabonské koalice a ještě před volební porážkou euroskeptiků jsem psal, že tříštění považuji za nešťastné. Před volbami jsem nechtěl čeřit vodu a psát, kdo je viníkem oné nejednosti (http://www.euportal.cz/Articles/4568-doporuceni-koho-volit-ve-volbach-do-evropskeho-parlamentu.aspx). Potvrdily se mé černé obavy z volebního výsledku. Nyní však již mlčet nemohu. Viníkem debaklu Svobodných a díky nejednosti i všech euroskeptiků je vedení Strany svobodných občanů s jejím předsedou Petrem Machem a místopředsedy Jiřím Paynem a Jaroslavem Bachorou včele.
Tito pánové od počátku blokovali jakoukoli možnou dohodu. Nestačilo jim ani, když jim prezident Václav Klaus vzkázal, že pokud nebudou euroskeptické subjekty jednotné, tak každý získá maximálně procento dvě a on pak nad nimi jenom mávne rukou. A Klausova předpověď se vyplnila.
„Výsledek považujeme za relativní úspěch – vždyť jsme za pouhé 4 měsíce existence s minimálními prostředky docílili toho, čeho jiné strany až po několika letech! Strana svobodných občanů dokázala v unikátně krátké době vytvořit krajskou strukturu, uspořádat primární volby po internetu a osobním kontaktem získat 30 tisíc voličů(!),“ píše Strana svobodných občanů v oficiálním prohlášení.
Nejedná se o žádný relativní úspěch (navíc Mach sám řekl, že výsledek pod tři procenta bude neúspěch). Jde o naprostý debakl po slibném rozjezdu, kdy dle průzkumu STEM měli mít spojení euroskeptici 22 procent! V reálu by to bylo možná méně, ale potenciál 10 až 15 procent voličů tady prostě byl. Ten ale vedení Svobodných trestuhodně promrhalo a není jisté, zdali se podaří důvěru znovu získat. Navíc si musíme uvědomit, že u sněmovních voleb je zhruba dvojnásobně větší účast a to by se výsledek Svobodných blížil k zanedbatelnému půl procentu!
Už na ustavujícím sněmu Svobodných zmínění pánové z přípravného výboru blokovali naprosto nevinné a téměř k ničemu nezavazující usnesení zhruba ve smyslu, že „Ustavující sněm vyzývá vedení strany, aby jednalo o co možná nejširší společné kandidátce protilisabonských subjektů do Evropského parlamentu.“ To bylo oněmi pány hned v počátku udušeno.
Hned od počátku jsem viděl i nechuť Petra Macha spolupracovat s Declanem Ganleym. Ganley jistě neměl vše dokonale promyšleno, ale několik proti sobě kandidujících subjektů oslovujících společný elektorát vždy znamená dělení celkového počtu hlasů počtem subjektů. Navíc řada euroskeptiků, když viděla takovouto roztříštěnost, raději vsadila na jistotu a kroužkovala Hynka Fajmona, který sám získal 16 tisíc hlasů, tedy celou polovinu výsledku Svobodných! Euroskeptické hlasy se dělily čtyřmi.
Vím, že vedení Svobodných ohledně případné spolupráce s Libertasem.cz poukazovalo na kauzy Vladimíra Železného. Oprávněně. I jeho kauzy asi přispěly k neúspěchu Libertasu.cz, a především to, že po pohraném soudu neodstoupil z kandidátky. Ale viděl jsem připravenou koaliční dohodu mezi Svobodnými a Libertas navrhnutou Železným, kde bylo jasně napsáno, že pokud bude Želený pravomocně odsouzen, odejde z kandidátky. To byla dobrá nabídka.
Se Železným se alespoň Petr Mach několikrát setkal, ale Bobošíkovou úplně ignoroval. Bobošíková se nakonec málem do europarlamentu dostala a získala téměř čtyřnásobek hlasů co slavní Svobodní, kteří nad ní ohrnovali nos! Vím to velmi dobře, protože jsem u příležitosti prezidentova projevu v europarlamentu byl v Bruselu a s Bobošíkovou jsem tam několik hodin den před tím mluvil. Vím, jak byla smutná i rozzlobená, že s ní Petr Mach nechce jednat. Petrovi jsem to potom říkal, ať s ní někdy zajde na oběd či na večeři a vyslechne si aspoň její návrhy a názory, ale ze strany Petra absolutní nezájem. Komu není, rady tomu není pomoci.
Byla ještě řada chyb v kampani, na to zde ale není prostor. Obrovskou chybou bylo také, že strana nepodchytila rebelující poslance ODS. Právník Juraj Raninec straně připravil stanovy, ale některým jedincům v ustavujícím výboru se nelíbily a tak dali k ministerstvu vnitra zaregistrovat jiné než právníkem Ranincem koncipované stanovy, a ty byly ministerstvem odmítnuty! Vrchol amatérismu, který, obávám se, potenciální poslance z ODS odradil od toho, aby vstoupili ke Svobodným.
Přitom zde hned od počátku byla velká šance, že by strana mohla jejich ústy promlouvat k dění ve sněmovně. Čtyři poslanci Schwippel, Tlustý, Parálová a Raninec už mohla být slušná síla a prostřednictvím nich se mohli dostávat názory a postoje Svobodných mezi širokou veřejnost a do médií.
Jistě bych dokázal vyprávět ještě řadu zajímavých historek, ale nic z toho nemuselo vadit, kdyby zde byla vůle po spolupráci. Vůle po spolupráci ze strany Ganleyho i Železného Libertas byla, ze strany Bobošíkové rovněž, žábou na prameni bylo vedení Strany svobodných občanů. Díky němu euroskeptici neuspěli, díky němu Svobodní utrpěli debakl, díky němu byl promarněn potenciál 22 procent. Proto by ve vedení Svobodných měly padat hlavy, či by mělo současné vedení radikálně změnit kurs.
Jak z této situace ven? Vedení Svobodných, ať už staré, či potenciálně obměněné, by nemělo setrvávat v sektářské izolovanosti, ale mělo by jednat se Suverenitou a Libertasem o společné kandidátce. Nejlepší značkou pro koalici by podle mě byla značka Suverenita, protože nic naplat, kdo tady uspěl byla Bobošíkové Suverenita, výprask dostali Svobodní a Libertas. Co nejdříve by tedy mělo dojít k jednání, které mohu jako člověk dobře vycházející se všemi subjekty zprostředkovat, pakliže bude zájem...
Šance tu tedy ještě nějaká je. Ale pokud chtějí Svobodní zůstávat ve své sektářské izolovanosti, mávnu nad nimi podobně jako prezident Klaus rukou...
"Přeji oživení naší politické scéně...Je velmi nerozumné, když (euroskeptické strany) nejsou schopny se spolu dohodnout...Pokud nebudou táhnout za jeden provaz, tak jsou odsouzeny k tomu, aby měly každá 1,2 procenta a tím pádem ten efekt bude nulový. Takže, to už bych pak mávnul rukou."
Václav Klaus, Rok Václava Klause, TV Nova 13. 3. 2009