Europarlament se ošívá: pětina nových poslanců jsou prý extrémisté
Volby do Evropského parlamentu posunuly Evropu směrem doprava, napsal britský server BBC (
www.bbc.co.uk). Ještě konsternovaněji je komentoval španělský El País: do EP pronikli xenofobní extremisti! Koneckonců i situaci žehlící česká média konstatovala, že v ostatní naší Evropě do popředních pozic pronikli i nevítaní populisté a extremisté.
Pozoruhodné je zdůvodnění: úspěch vyhraněných protiimigrantských stran nastal prý díky ekonomické krizi. Přitom tyto strany apriori ve svém programu téměř žádná protikrizová opatření neměly. Měly totiž program ještě s daleko existenciálnějšími tématy - nedopustit zcizení Evropy ve prospěch cizích agresivních a nedemokratických kultur. Bodovaly jednoznačně svými protiimigrantskými programy. Ve většině západních zemích totiž dnes bezuzdná živelná imigrace představuje ožehavý konfrontativní problém, který se dotýká široké veřejnosti. Ne náhodou vyčítá britská BNP (2 křesla v EP) stávající "vládnoucí elitě", že učinila z původních většinových britských obyvatel "občany druhé kategorie".
Okomentování úspěchu vyhraněně pravicových stran tím, že je způsoben ekonomickou krizí, může být dvojsečné. Na jedné straně může obyvatelstvo východních zemí EU uchlácholit, ale uchlácholí-li i politické strany, aby nadále bagatelizovaly problém invazivní imigrace a islamizace, pak skutečnost samotná vynese strany extrémní pravice ještě více na výsluní voličské přízně. Je však také nabíledni, že tradiční strany nejsou s to se na nový epochální fenomén prozelytní překulturalizace Evropy adaptovat a nejsou schopny interaktivního ideologického přerodu.
Zděšení panuje nyní i v EP, kde je pětina zvolených poslanců ocejchováno jako extremisté. Zbývající 4/5 europoslanců se utěšuje nadějí, že doposud měli zástupci vyhraněné pravice z různých zemí problém se skoordinovat a domluvit. To ale nemusí být pravdou v otázce protiimigrantské politiky, která je společným jmenovatelem prakticky všech tzv. "ultrapravicových" europoslanců, a která se ukázala být jedním z nejvyšších zájmů evropské veřejnosti. Krajně pravicoví lídři jako Geert Wilders (Holandsko), Nick Griffin (UK), Krisztina Morvai (Maďarsko), Heinz-Christian Strache (Rakousko) či Umberto Bossi (Itálie) se tak paradoxně možná ani nemusí o svou politickou budoucnost obávat tolik, jako ostatní jejich namoze daleko populističtější eurokolegové.
-bj-