Řevnivé euroskeptické strany v českých zemích dostaly po zásluze výprask, stejně tak Ganley v Irsku se ubírá do politické výslužby. Liberální novináři si už mnou ruce, jak osamělý jezdec Klaus, jehož souputníci padli (Libertas.cz) popřípadě zběhli (ODS) teď bude muset krví podepsat Lisabonskou smlouvu. Nenaplnilo se totiž Ganleyho proroctví a volby do evropského parlamentu nebyly referendem o Lisabonské smlouvě, nýbrž referendem o politických poměrech v jednotlivých státech. Lisabonská smlouva je mrtva, naneštěstí ne jako právní dokument, nýbrž jako mediální téma. Evropská témata včetně Lisabonské smlouvy nebyly předmětem předvolební diskuse nikde v Evropě. To jen ukazuje, že žádný evropský démos není, avšak znamená to také, že když se občané o evropská témata zajímat nebudou, vládnoucí elity v klidu protlačí evropské výdobytky jako přerozdělování imigrantů nebo restituce sudetských Němců.   

 

            Prezident Klaus už nemůže spoléhat na druhé Irské ne, poté co se vzdal Declan Ganley, díky jehož mohutné kampani Irové Lisabonskou smlouvu poprvé odmítli. Navíc vydatnou mediální masáží vnucený pocit viny (osvědčený to prostředek manipulace), že se čeká už jen na ně, jistě rozhodování Irů urychlí. Irové stejně jako Češi ve volbách do EP kritiky Lisabonské smlouvy odmítli. Jakkoliv je mylná a záludná masmédii nám podstrkovaná domněnka, že Klaus, co se týče LS, stojí proti celé Evropě (což není pravda, viz např. nejsilnější země EU Německo, kde je LS na žádost poslanců projednávána ústavním soudem), je třeba si uvědomit, že pokud Václav Klaus neuvidí mezi českými občany jasnou politickou vůli proti Lisabonské smlouvě a další bruselské centralizaci, bude to mít s odmítnutím ratifikace tohoto osudového dokumentu velmi, velmi těžké. Neboť, jak se říká, komu není rady, tomu není pomoci. A naši vnukové nám pak můžou poděkovat za to, že nás více než národní suverenita zajímali vaječné bojůvky a že jsme se víc než importu imigrantů, ze zemí, kde si s nimi už neví rady, báli spojenectví Paroubka a Marťany.

 

A proto, pokud nechceme nevratné změny v naší zemi spojené se ztrátou národní svrchovanosti jako prolomení hranic zástupy nežádaných imigrantů nebo sudetoněmecké restituce, je třeba, aby se české eurokritické subjekty spojily a nastoupily do podzimních voleb s jasnou konzervativní vizí v domácí politice jako např. nízké daně pro rodiny s dětmi, podpora drobných českých podnikatelů namísto nadnárodních korporací, vymahatelnost práva, ale zároveň nezapomínali a občanům stále připomínali evropská témata, resp. témata spojená s důsledky utajované bruselské centralizace.

 

Česká (doufejme zanedlouho) sjednocená euroskeptická platforma by se měla profilovat jak v domácích (ekonomických, morálních), tak v eurokritických tématech, jako je například odmítnutí antidiskriminačního zákona. Totiž následky plíživé centralizace EU se dotýkají českého občana mnohem více, než cokoli jiného, neboť mu zasahují do soukromí. Svobodní by měli upustit od akademického tlachání (k tomu tu máme např. Konzervativní stranu) a elitářské uzavřenosti a namísto toho získat vůdčí osobnosti a říkat občanům, to co se jim většina politiků říct bojí, tj. co je čeká, bude-li bruselská centralizace postupovat tempem, na které má našlápnuto.    

 

Předčasné volby do PSP ČR budou 17. října. Druhé Irské referendum by se mělo uskutečnit do konce října. Načasováno je skvěle. Pokud čeští euroskeptici neskončí takovým debaklem jako nyní a ukotví se v českém politickém spektru, nezůstane prezident v poříjnovém zápase s ratifikací Lisabonské smlouvy tak osamělý.   

 

Pokud Václav Klaus Lisabonskou smlouvu ratifikuje, bude to věru podpis napsaný vlastní krví.

 

reklama