"Rouček se ale z polských voleb snaží vyvozovat paralely pro situaci v ČR. Dramaticky vyzývá ODS, aby se od polské pravice distancovala - jinak prý se ocitne v podezření, že hodlá zavádět povinnou výuku náboženství nebo zakazovat interrupce.

Mohu pana Roučka uklidnit, nic takového se nechystá. Česká pravice vychází z vlastních, českých, sekulárních a liberálních tradic."

Uff tak to se mi ulevilo pane Zahradile. Ale Usámu bin Makaye asi moc nepotěšíte.

To je ale makovice, ten pan inženýr Zahradil, jen a´t si Poláci chrání svoje výsady, nikdo jim do toho nebude přece mluvit.
to je pravý smysl polských dějin, poučit se z nich a bojovat za svá práva. Však jim to také vždycky radila ruská carevna Kateřina, že se jich nemají vzdávat a mít silnou ústřední vládu. Pak si s pomocí zkorumpovaných aristokratů mohla Polsko s Prusy a Rakušany hezky rozdělit.
Myslím, že podobně bychom si měli svoji vlast bránit taky. Když okupaci, tak zase ruskou. Ještě tak třeba belgickou, to teda ne.

Zahradil: "Nová polská vláda - stejně jako příští vláda ODS - bezesporu nebude pokračovat v laciném výprodeji svých pravomocí do Bruselu..."

ČTK: Náskok voličských preferencí opoziční ODS před vládní ČSSD se v říjnu ztenčil na pouhé jedno procento. Vyplývá to z volební prognózy společnosti Factum Invenio. Podle prognózy mohla ODS ke 25. říjnu předpokládat, že by ve volbách dostala 28 procent a ČSSD 27 procent hlasů.

Ta jistota, že pan Zahradil usedne do ministerského křesla, se zřejmě čím dál více mění v chiméru. Bohužel je to dle mého názoru také právě on, kdo se podepisuje na tom, že voliči ODS přestávávají věřit.

Pokud bude odpovědí na průzkum Factum Ivenio ještě větší hysterie, ještě silnější slova, mohou preferece klesat dál...

Také by mě zajímalo, co myslí pan Zahradil „výprodejem pravomocí do Bruselu“. Pokud se o tom dá hovořit (i když bych to tak neoznačovala), došlo k němu zatím pouze jednou: podpisem a následnou ratifikací Smlouvy o přistoupení ČR k Evropské unii, jíž se ČR zavázala ctít evropské právo.

Za ČR podal žádost o přijetí do EU roku 1996 tehdejší premiér a předseda ODS Václav Klaus. Ten také jakožto prezident ČR (a čestný předseda ODS) připojil v Aténách podpis k výše zmíněné smlouvě, kterou uzavřel nikoli s úředníky z Bruselu, ale s hlavami a představiteli států Evropy (někteří v zastoupení královských veličenstvech) .

„K čemu je ale důraz, o kterém píšete?“ Výrok ESD: „Společenství vytváří nový právní řád..., právní řád, jehož subjekty zahrnují nejen členské státy, ale i jejich státní příslušníky. Nezávisle na legislativě členských států právo Společenství proto nejen ukládá povinnosti jednotlivcům, ale rovněž zakládá jejich práva.“ V Ústavě jde tedy o JASNÉ shrnutí těchto práv, týkajících se jednotlivce, a jejich zařazení do primárního rámce evropského práva. V Ústavě ČR jsou také vyjádřena, to je pravda, ústava evropská (teď nemluvím o konkrétním dokumentu, ale obecně) by je měla zařadit do svého obsahu, chce-li si činit nárok určité nadstavby.

Trest smrti – primární právo v tomto směru vskutku neukládá členským státům žádnou povinnosti. Nicméně se tuším v protokolu k Amsterdamské smlouvě konstatuje, že trest smrti se už v žádném členském státě EU neužívá a odkazuje se na Protokol č. 6 k Evropské úmluvě o lidských právech, který stanoví, že trest smrti má být zrušen.

Napsala jsem „nebude-li vyřešen společnou dohodou“, nikoli že tato dohoda existuje. Jde o teoretickou úvahu: např. Polsko včlení do svého vnitrostátního práva trest smrti, EU bude proti a bude hrozit sankcemi, polští představitelé přesvědčí nejvyšší představitele států ES, že na to mají právo, dojde k dohodě, že státy ES toto rozhodnutí budou respektovat.... naprostá fiction, podle mého názoru. ES a popř. i ESD bude v této věci respektovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, dovolte citovat literaturu:

Důležitým rozhodnutím je rozhodnutí ve věci Nold (4/73, Nold v. Komis , 1974, ESD 491), kde ESD prohlásil, že při ochraně základních práv je soud inspirován ústavními tradicemi, které jsou SPOLEČNÉ členským státům, a proto nemůže podporovat ustanovení, které jsou neslučitelná (incompatible) s ústavami členských států a jimi rozpoznanými a chráněnými základními právy. Vyjádření zde najdeme i k "mezinárodním smlouvám na ochranu lidských práv, na kterých členské státy spolupracovaly, nebo kterých jsou signatáři". Takové mezinárodní smlouvy "mohou poskytovat směr, který by měl být následován v rámci komunitárního práva". V případě Rutili (36/75, Rutili v. Minister for the Interior, 1975, ESD 1219) nacházíme již odkaz přímo na Evropskou úmluvu o lidských právech.

Dále se uvádí: „Rada Evropy má vlastní propracovaný právní rámec ochrany základních lidských práv. Již delší dobu se tento právní rámec dává za příklad právu komunitárnímu. Společenství, na rozdíl od Rady Evropy, má zase něco, co této mezinárodní organizaci chybí, a to jsou dostatečně silné páky k prosazení proklamovaných práv v případě porušení...“ Tím se dostáváme k tomu, proč je nutné lidské práva začlenit do primárního evr. práva. Nemůže být tedy pochyb, že kdyby se tak stalo, bude důsledkem lepší vymahatelnost těchto práv!! To ovšem ještě netvoří statut státu, přirozeně.

To není samoúčelný výklad. Společné je spíše to, že se trest smrti ve vnitrostátním právu čl. zemí nevyskytuje. Článek 6 odstavec 2 Smlouvy o EU, jak určitě víte, zavazuje navíc k respektování základních práv tak, jak jsou zaručována v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv a základních svobod z 4. listopadu 1950 a jak vyplývají z tzv. společných zásad práva Společenství, které vycházejí ze společných ústavních zvyklostí členských států Evropské unie.

„...máme-li zaujmout nějaký postoj k nějaké smlouvě a diskutovat o ní, musíme říkat své argumenty“ Bezesporu. Říkám něco jiného? Než se smlouva – ba dokonce i položky sekundárního práva - přijme, zástupci členských států tvrdě vyjednávají a hájí své postoje, o tom přece nemůže být sporu. (Pokud však pak bude judikatura odlišná od našich námitek, které jsme předpokládali, nezbývá, než její závěry přijmout. Jediná cesta pak je: politicky, to znamená na základě konsensu, se snažit smlouvu či zákon precizovat či přímo změnit...)

Zda Rada Evropy postrádá nebo nepostrádá oprávnění, nelze zatím posuzovat. Není důvod uvažovat o její transformaci, ústava byla odmítnuta. Faktem ale je, že původní cíle Rady Evropy z roku 1949, kdy byla založena, byly zcela jiné: vytvořit federativní evropský stát. Na Haagském kongresu to vyhlásila dostatečně jasně. Realita, jak víme, byla jiná.

Poslední poznámka: píšete SOUDRUH Leinena. Aniž bych názory toto poslance jakkoli hájila, nejde o poslance komunistické strany. Nebo platí: kdo se mnou nesouhlasí, je automaticky soudruh? S ústavou souhlasili i pravicoví politici, předseda Konventu Giscard d´Estaing byl po celý život výrazně pravicovým politikem...

Kdyz uz je rec o trestu smrti, chtel bych upozornit, ze v USA trest smrti plati jen v 36. statech!