V italských městech se začínají formovat na základě nového bezpečnostního zákona dobrovolnické pouliční hlídky, které mají preventivně napomáhat zabránit zločinnosti páchané imigranty. Zákon byl narychlo zkoncipován v odezvu na raketový nárůst násilností ilegálů páchaných na tuzemském obyvatelstvu. Poslední kapkou do poháru trpělivosti italské veřejnosti byla hromadná brutální znásilňování Italek ilegálními vagabundy. Berlusconiho pravicový kabinet poté vypracoval zákon zavádějící zvýšená bezpečnostní opatření zejména v tzv. „citlivých“, tj. cizineckých čtvrtích italských velkoměst. Některé poslední průzkumy hovoří až o 75% voličské podpoře této politiky.
Sebelepší sociální a materiální programy totiž veřejnost přestane doceňovat v momentu, kdy si je nemůže v klidu a bezpečí užít. A to je problémem nejen Itálie, ale čím dál víc všech cizineckých aglomerací v západních zemích. Prakticky všude, kde s řešením imigrantské kriminality otálejí velké středoproudé strany, nadbíhají zhrzeným, na holičkách zanechaným občanům strany vyhraněnější a krajní pravice. O tom ostatně varovně vypovídá i skladba nově zvoleného Evropského parlamentu.
Nakolik však tradiční politické strany jsou spíše primadónami dobrých časů, a problémy které ledabylým otevřením imigračních stavidel zapříčinily, si nejsou schopny ani jen připustit, budoucnost hraje skutečně do karet radikálních pravicových stran nejrůznějšího zabarvení. Vše se tak opakuje podle starého dějinného paradigmatu, který nachází jedno z nejlepších vystižení v podobenství ze Starého zákona o tom, jak si stromy volily krále: každý strom se chtěl jen narcisticky vegetovat ve své spanilosti a pohodě, a tak kralování přenechaly bodláku. Ten pak, když měl uschnout, závistí zapálil celý les... Bez nadsázky lze konstatovat, že evropská politická scéna dnes zažívá jedno z nejzodpovědnějších období v historii. Období, kdy se láme chleba, období, kdy už jen pouhou nedbalostí nebo nedůvtipností hrozí spáchání zločinů proti lidskosti (tak odsoudila OSN po válce fašismus a jeho proponenty).
V Itálii se pravicové iniciativy nyní chopily vítané příležitosti angažovat se v pouličních občanských hlídkách. Např. ultrapravicové Sociální hnutí italské národní pravice v Miláně založilo Italskou národní gardu, která v mundurech nápadně připomínajících fašistické, má coby dobrovolníci patrolovat ve spolupráci s policií v citlivých imigrantských čtvrtích. Na svém webu se „Guardia Nacional Italiana“ uvádí jako orgán, jehož cílem je „střežit národní integritu“, a který nedočkavě vyhlíží, až nový italský bezpečnostní zákon vyjde ve sbírce zákonů (vstoupí v platnost). Přestože Garda prezentuje své občanské hlídky jako apolitické, které mají napomoci pořádku v nejprofláknutějších zónách, mezi jejími členy nechybí známí protagonisté národnostní nadřazenosti a rasové nenávisti.
zdroj, zdroj
-bj-
www.eurabia.cz