Antisemitismus Stalina, aneb Popravy jedenácti “zrádných” Židů…
Před šedesáti roky byla rozpoutána série největších justičních podvodů v Československu; ten první skončil jedenácti vraždami. Souvislosti se rodily ve chvíli, kdy definitivně pohasla Stalinova naděje, že nový židovský stát na Blízkém východu rozšíří sovětskou gubernii.
Pak pronikla na světlo světa protistalinovská filozofie Žida Lva Davidoviče Bronštejna - Trockého, která moskevské soudruhy stalinisty značně vyděsila.
(Bylo paradoxem, že mladý Bronštejn si v gulagu získal přízeň jednoho z tamních bachařů, po němž si začal říkat Trockij…)
A tak tvůrce trockismu byl po návratu z gulagu vyloučen z KSSS a poté přinucen emigrovat, ale než dostal v Mexiku od španělského komunisty smrtelnou ránu cepínem do hlavy, našel si spoustu následovatelů. Akce vyvolala reakci a nastaly antisionistické čistky.
Po Rusku, Maďarsku a Rumunsku se dostaly až do Československa. Všechno začalo v Maďarsku, kde byl odsouzen ministr zahraničních věcí Laszlo Rajko. Pak byla řada na Praha, aby nalezla vysoce postaveného zrádce ve svých řadách; čím víc, tím líp…
A začaly se rodit smyšlené historky, jejichž fabulace by záviděl i sám Gogol. Třeba že spojkou mezi „americkým špiónem“ Noelem Fieldem a dalším „zrádcem“ Tiborem Szönyem byl Gejza Pavlík, jenž byl v Budapešti přinucen 30. června 1949 potvrdit vymyšlený seznam zrádců a špiónů. Ten obsahoval i jména československých politiků - Václava Noska, Viléma Nového, Eugena Löbla a Otto Šlinga.
V internetové verzi publikace „Kdo byl Kdo v našich dějinách ve 20. století”, vydané nakladatelstvím Libri, se mj. píše:
„Slánský byl členem KSČ od roku 1921. Od roku 1929 patřil k předním funkcionářům Gottwaldova vedení strany. V letech 1935-38 byl poslancem Národního shromáždění. V polovině 30. let - v době, kdy byli Gottwald a Kopecký v Moskvě - byl spolu s J. Švermou odpovědný za prosazování nové orientace politiky Kominterny na lidovou frontu proti fašismu. Už na počátku roku 1936 byli oba dva a spolu s nimi i šéfredaktor Rudého práva Stanislav Budín obviněni z “pravicového oportunismu”. Šverma i Slánský provedli důkladnou sebekritiku, novinář Budín byl vyloučen ze strany. Svou věrnost stalinismu Slánský osvědčil už v létě roku 1936, kdy se horlivě zapojil do obhajoby moskevského politického monstrprocesu se Zinověvem, Kameněvem a dalšími bývalými funkcionáři bolševické strany. V Rudém právu tehdy tvrdil, že sovětský soud právem a ve jménu skutečné lidskosti dal zastřelit agenty fašismu…”
Přátelé ve funkcích Gottwald a Slánský se začali obávat o svoji moc a 16. září 1949 poslali spěšný “zvací” dopis č. 1 Stalinovi, ve němž ho žádali, aby byli do Československa vysláni na pomoc sovětští poradci, co jsou obeznámeni s Rajkovým případem. Do Prahy přijeli dva členové sovětské tajné služby Lichačev a Makarov, jimž se “podařilo” dopadnout první „zrádce“.
Zatčeni byli: Eugen Löbl - první náměstek ministra zahraničního obchodu, Artur London - náměstek ministra zahraničních věcí a Vladimír Clementis - ministr zahraničních věcí, bývalý státní sekretář ministra zahraničí Jana Masaryka.
Clementis v roce 1939 opustil Bratislavu a odešel do Paříže, kde se dozvěděl, že Stalin uzavřel s Hitlerem smlouvu o vzájemném neútočení. To nemohl Clementis jako přesvědčený komunista pochopit. V novinách tento krok tvrdě odsoudil, ale Stalin si to pamatoval a to byl začátek jeho konce.
Přes tento „úspěch“ byli Lichačev a Makarov odvoláni. Na jejich místo přišel Vladimír Bojarskij. Ten briskně objevil hlavu spiklenců – stal se jí Otto Šling - krajský tajemník KSČ v Brně. Zapadl do Stalinovy mozaiky představ o zrádci: byl to komunista, Titovec a ke všemu Žid, což bylo pro Stalina nejdůležitější.
Následovali Karel Šváb, náměstek ministra národní bezpečnosti, Artur London, náměstek ministra zahraničních věcí, Rudolf Slánský, generální tajemník ÚV KSČ a další…
Zločiny, jichž se mělo 14 obžalovaných dopustit, byly špionáž, trockismus, titoismus, spiknutí proti republice a záškodnictví. Byli popsáni jako sionističtí, buržoazně nacionalističtí zrádci a nepřátelé československého lidu. Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo označeno za osoby židovského původu.
Na ÚV KSČ přišlo přes 10 500 dopisů, které obsahovaly výkřiky: „Utopte je jako kočky!“, „Všichni musí na provaz!“či „Je to banda zločinců!“. Nechyběly ani nenávistné projevy antisemitismu: „Hitler jich mnoho likvidoval, ale ještě to bylo málo!“. Bylo sepsáno na 8 500 peticí naší uvědomělé dělnické třídy, která podporovala nejtvrdší tresty pro obžalované.
Jako první předstoupil před soud Rudolf Slánský. Přiznal se ke všem bodům obžaloby: ke špionáži, k velezradě, k sabotáži a k prozrazení vojenského tajemství. Vše měl sepsáno, musel se to naučit zpaměti a poté “důvěryhodně” vypovídat o své “mea maxima culpa”…
Hlavní prokurátor a justiční vrah JUDr. Josef Urválek udělil odsouzeným židovského původu 11 rozsudků trestu smrti oběšením, zbylí tři “zločinci” byli odsouzeni k doživotí a zbaveni státního občanství…
Když jsem v roce 2001 přebíral v Bratislavě jednu z mezinárodních cen E. E. Kische za díla literatury faktu, na českém velvyslanectví ve SR jsem se setkal s Rudolfem Slánským mladším. Kdysi byl aktivním disidentem, signatářem Charty 77, poté našim velvyslancem v Rusku a do roku 2004 českým velvyslancem na Slovensku.
Mohl jsem s ním zavzpomínat na chvíle jeho tragického dětství, kdy se po popravě otce musela zbylá rodina Slánských přestěhovat do “vyhnanství” venkova v pohraničí na Bruntálsku.
“Nic nebude zapomenuto, nikdo nebude zapomenut!” četl jsem na hřbitově s tisíci náhrobky pod Mamájevskou mohylou. Ani na židovské oběti českého justičního vraždění se v Izraeli nezapomnělo…
http://olser.cz/