Občanská válka? Muslimové ve Francii útočí
Francie v plamenech
Již přes 10 dní trvající a na síle nabývající nepokoje ve Francii, kdy mladí přistěhovalci, převážně muslimové, ničí, zapalují a devastují francouzská města (zdaleka již ne jen vlastní předměstí Paříže, ale nyní již i její centrum, stejně tak i další města jako je Cannes, Nice či Avignon), musí být dalším bolestivým úderem pro všechny uctívače multikulturního konceptu v Evropě. Co se to děje? Jak to, že vznešená myšlenka pokojného soužití s muslimy nefunguje, i když jim stále vycházíme vstříc?
Politická korektnost, která s ideou multi-kulti tvoří nerozlučnou dvojici, se také alespoň trochu zachvěla v základech. Média se začátku nikde neuváděla, že se jedná o násilníky z přistěhovaleckých rodin, pouze taktně "mlžila" a mluvila o chudých, nemajetných, nízkopříjmových občanech z pařížských předměstí. Po pár dnech, kdy situace nabírala na obrátkách a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla zklidnit, ba naopak, musela i politicky korektní média s pravdou ven. V Německu se dokonce totožnost tohoto pouličního běsnícího živlu skrývala do poslední možné chvíle, oficiálně se o ní začalo psát až o uplynulém víkendu, tedy celých devět dní od začátku útoků. Nepředstavitelně pozdě, ale přece.
Události téměř připomínají občanskou válku. Jen za desátou noc hořelo v Paříži 1300 automobilů a desítky budov, včetně škol a školek, jedné vládní budovy, policejních stanic, obchodů a nákupních center, popelem lehly i desítky autobusů. Vzduchem létají Molotovovy koktejly, policie v neděli objevila jednu z výroben těchto zápalných lahví, což nasvědčuje tomu, že násilí je koordinované a plánované. Zatčeno bylo již několik stovek násilníků, mnoho zasahujících policistů a hasičů bylo zraněno, objevují se i zprávy o prvních obětech, lidech, kteří byli gangy napadeni. Násilí se postupně přesouvá i do centra Paříže, kde vzplály již první desítky automobilů, přeskočilo i do mnoha dalších, jinak poklidných francouszkých měst. Ozývá se střelba, bílé obyvatelstvo začíná vytvářet domobrany, politici ruší své zahraniční cesty a svolávají krizové schůze. Podle některých zdrojů je násilí arabských přistěhovalců podporováno ze strany muslimských radikálních duchovních, nejde tedy jen o nějaké spontánní nepokoje, jak se nám snaží média namluvit.
Tvrdý oříšek
Opět se tak oživily otazníky nad mírumiluvností islámu, nad jeho kompatibilitou se západní tradicí, s demokracií. Otázky, které byly živé i po teroristických útocích v Londýně, ale které pak opět postupem doby upadly v zapomnění.
Nyní ale budou mít obhájci a zastánci tvrzení o pokojném islámu poněkud větší práci. Určitě opět uslyšíme výmluvy na chudobu a frustraci z nepřijetí (ačkoli spíše než o nepřijetí jde o neochotu se začlenit), těžko ale budou moci uplatnit své výroky, kterými argumentovali v případě bombových atentátů - že jde jen o "hrstku" pomatených radikálů, zatímco většinový islám je pokojný a nic takového si nepřeje. Co ale nyní se stovkami, ba ticíci výtržníků, násilníků, kteří - zatím jen pomocí ohně - bojují proti stávajícímu řádu? Označíme i je jako výjimku z pravidla či jako oběť západního imperialismu a sobectví? Nebo je omluvíme tím, že jsou mladí a nerozvážní, že jejich rodiče by to nedělali? Ono ale nic nenasvědčuje tomu, že by rodiče chtěli své výrostky nějak usměrnit, kdyby ano, nemohla by kritická situace trvat již druhým týdnem a stále sílit. Ta se však zhoršuje a rozšiřuje i do jinak pokojných měst. Stejně tak i ostatní muslimové se od řádění francouzských souvěrců nijak nedistancují, naopak je vítají a rozněcují.
V mysli mi vyvstávají - ve světle francouzských plamenů nepochopitelná - tvrzení Gillese Kepela, kterými se oháněl asi před měsícem, při své návštěvě Prahy. Tehdy při přednášce o islámu na otázku, jak se chová francouzská muslimská menšina, šalamounsky odvětil, že ve Francii žádná muslimská menšina neexistuje. Ve Francii jsou všichni především francouzskými občany, náboženství je soukromá věc každého, a proto není možné hovořit o minoritě. Zároveň vychvaloval francouzský přístup k přistěhovaleckým otázkám jako nejpokrokovější a nejvíce účinný, oproti německému či britskému. Francie prý muslimy dokonale asimilovala, muslimové jsou integrováni, žádné problémy s nimi nejsou. A ejhle. Ani ne po měsící situace vypadá jak vystřižená z katastrofického filmu. Hoří budovy, školy, stovky automobilů, policie nasazuje vrtulníky a ani po deseti dnech není schopna dostat situaci pod kontrolu. Tak jak to tedy je, pane Kepel?
A budu-li chtít být trochu více "rýpavý", nemohu si neodpustit připomenout v Evropském parlamentu nedávno schválenou zprávu o přistěhovalectví, zprávu, která byla odsouhlasena za spolupráce socialistů, liberálů a Zelených a která prohlašuje, že „migrace přináší prosperitu“ evropským zemím. Pokud je hořící Francie příkladem takovéto prosperity, pak o ni nemám zájem.
Jak dál?
Zřejmě to tedy nebude tak jednoduché, jak se nám snaží někteří intelektuálové namluvit. Islám je skutečně cizorodý prvek, který v Evropě není schopen tolerantně žít a respektovat západní hodnoty. Je to ideologie postavená na nenávisti a násilí, ideologie, která nenávidí vše, co je odlišné, vše, co se neslučuje s představami bláznivého proroka. Kdyby tomu skutečně bylo tak, že radikální islamisté a fanatičtí muslimové v očích veřejnosti jinak dobrou věc islámu poškozují a diskvalifikují, zbývající muslimská většina by je rezolutně odmítla. Jak po teroristických atentátech, tak ohledně současného násilí ve Francii. To se ale neděje, muslimská většina mlčí.
A mlčí i Evropa, ačkoli by právě nyní bylo potřeba rázného kroku. Evropa dostává novou šanci, možná jednu z posledních příležitostí, jak přehodnotit svůj až příliš benevolentní a nekritický postoj k islámu. Zvolí-li tvrdé a nekompromisní řešení, je tu naděje na změnu. Zachová-li se jako vždy poslední dobou zbaběle, ustoupí-li, je to jen další hřebík do rakve západní civilizace.