I když se zdá, že po ukončení ostudného předsednictví EU, ustanovení zatím nekonfliktní vlády a dobrých výsledků voleb do Evropského parlamentu je politická situace v naší republice vyřešena, není tomu zdaleka tak. Nejzávažnější problémy nás čekají na podzim, kdy proběhnou volby do domácího parlamentu. Na jeho europeistickém či euroskeptickém složení bude záležet to nejpodstatnější – co se stane v budoucnosti s naší zemí. Zda ztratíme samostatnost a rozpustíme se jako ta neslavně známá Topolánkova kostka cukru v kotli EU, nebo zda zůstaneme i nadále suverénním státem, který před devadesáti lety založil Tomáš G. Masaryk. Už slyším naivní europeisty, jak říkají: „No a co! Vždyť v EU již jsme a nic tak hrozného, kromě nesmyslných nařízení o rovných okurkách, balených vdolcích a podobných nesmyslech se neděje.“

 

Neuvědomují si, že současná EU se chová podle smlouvy z Nice, která i přes velké posílení role Evropské rady a Evropské komise oproti původnímu Evropskému hospodářskému společenství (EHS) zachovává stále jisté svobody jednotlivým členským státům. Především se jedná o jejich výrazně spravedlivější hlasovací právo. A to není nějaká formalita. Pokud by nabyla platnosti euroústava zvaná Lisabonská smlouva (LS), pak se může stát, že dojde v budoucnu například k vyrovnání výše daní s Německem a dalšími státy bývalé E15, což by pro české podniky znamenalo omezení výroby a v důsledku toho snížení peněz do rozpočtu státu, tedy peněz na zdravotnictví, školství, vědu, infrastrukturu a zřejmě i na sociální dávky. A prosím ty, kteří stále ještě nepochopili, že bohatství podnikatelů je výhodné i pro zaměstnance, aby si uvědomili, že jimi tak nenávidění bohatí továrníci si přesunou své podniky mimo EU, neboť Čína, Indie, Afrika jsou již nyní natož potom pro ně výhodné destinace a jim jako nezaměstnaným ve státě, který nebude mít na tučné podpory v nezaměstnanosti, zbudou jen oči pro pláč.

 

Jestliže jim jejich političtí idolové říkají opak, dělají to jen proto, že to dělníci prostě ve své zaslepené závisti k podnikatelům chtějí slyšet. Potřebují jejich hlasy k získání tučných prebend a míst v našem a nato i v Evropském parlamentu (EP). Velmi dobře vědí, že oni strádat nebudou. A to nehovořím o možnosti rovnající se téměř jistotě v prolomení platnosti Benešových dekretů po přijetí LS. Ona stačí nejistota pracovní, ale ztráta obydlí k tomu, to bych nepřála snad ani komunistovi. Již nyní začínají sudetští Němci podávat žaloby k Štrasburskému soudu. A nejde o žádné strašení. Doložka o lidských právech každého občana EU, která byla přidána coby doplněk k LS, hovoří jasně. Žádnému občanovi v EU se nesmí činit křivda. A na rozdíl od všech civilizovaných zákonů má platnost retroaktivní.

 

Máme tu naštěstí prezidenta republiky, který je stále rozhodnut LS neratifikovat a využít dosud platného práva veta, ale když pozoruji, jak se mu zato někteří občané odvděčují, jak naši havlovští příznivci, kteří si hrdě říkají intelektuálové, se nestydí mu pod okny hulákat, že si přejí jeho demisi, protože škodí zemi kvůli nepřijetí této tragické listiny, která by nás uvrhla po německém a ruském protektorátu pod protektorát EU, tak bych se nedivila, že si jednoho dne řekne, že taková lůza mu nestojí za to, aby se kvůli ní nechal urážet.

 

Ale abych neskončila jen chmurnou představou. V naší zemi se nedávno děly i veselé příhody. Například vajíčková válka ukázala, že i v mladé generaci existují občané, kteří nevěří socialistickým báchorkám a chtějí žít v kapitalistické tržní společnosti. Pikantní bylo, že místo toho, aby se již páni Paroubci a Rathové konečně nad věcí zamysleli a začali si vážit života ve svobodné zemi po padesáti letech komunistického útlaku, tak naopak uvalují na tyto studenty vazbu přesně po vzoru komunistických vůdců. Nevěřím, že jsou tak omezení a hloupí, že by věřili tomu, co říkají, ale hrají na neinformovanost nejnižších společenských vrstev, kteří na ně v národě zbyli jako jejich voliči. Hrají na jejich závist vůči továrníkům, podnikatelům a všem schopnějším, než jsou oni sami. Vědí, že tito lidé nečtou noviny a nesledují politiku, jsou před volbami velmi lehce ovlivnitelní líbivými sliby, že jim zajistí bez jejich přičinění bohatství jako jejich šéfům. Přitom je jim jasné, že zajistí tento blahobyt pouze jim samotným a jejich voliči budou ještě chudší. Ale jak kdysi trefně řekl prezident Klaus ministru průmyslu Grégrovi po jeho velepřednášce o velkém socialistickém třesku: „Jednáte podle hesla Po nás potopa“.

 

reklama