Michal Semín: Kardinál Vlk pomluvil tradiční katolíky
Podal jste jako jeden z českých propagátorů takzvaného lefebvrismu stížnost na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání kvůli jejímu informování o zrušení exkomunikace lefebvristů. Proč?
Předně chci říci, že pojem lefebvrista nepoužívám, neboť má pejorativní nádech. Jsem obyčejný římský katolík, který podporuje apoštolát Kněžského bratrstva sv. Pia X. (dále jen FSSPX), založený arcibiskupem Marcelem Lefebvrem. Pokud jde o onu stížnost, chtěl jsem upozornit na to, že ve veřejnoprávních prostředcích, které mají podle zákona povinnost objektivního a vyváženého zpravodajství, zaznívala jen stanoviska jedné strany, navíc extrémně vyhraněná a obsahující nepravdivé údaje. Nikdo z novinářů se neptal na názory členů či sympatizantů FSSPX, a když už byl někdo zván do studia jako odborník a katolík, byli to lidé jako Martin C. Putna nebo Ivan Štampach.
Co vám vadí na Martinu Putnovi a Ivanu Štampachovi?
Je o nich všeobecně známo, že odporují autoritě katolické církve, její věrouce i mravouce. Putna se po jistý čas stavěl do čela protestu proti katolickému učení o homosexualitě a Štampach je exkomunikovaným knězem, vyloučeným z dominikánského řádu. Štampach je navíc aktivní svobodný zednář. Katolík nemůže být svobodným zednářem, neboť filosofická a náboženská východiska svobodného zednářství jsou s katolickou naukou neslučitelná.
Vraťme se k lefebvrismu, tedy k FSSPX. Co to znamená být jeho stoupencem?
Primárně je FSSPX zaměřeno na formaci kněží v tradičním katolickém duchu. Po druhém vatikánském koncilu (1962-1965) došlo v katolické církvi ke změnám revoluční povahy. To vedlo francouzského arcibiskupa Marcela Lefebvra k tomu, že v roce 1970 zřídil se souhlasem církevních autorit kněžský seminář, což liberální síly v církvi nesly velmi nelibě. Pokud jde o formu mé podpory FSSPX, aktivně se účastním jeho apoštolátu. Ten spočívá ve sloužení mše svaté, udělování svátostí, katechezi, kázání exercicií, přednáškové činnosti, pořádání dětských táborů apod.
S čím přesně biskup Lefebvre nesouhlasil na druhém vatikánském koncilu a po něm? Ví se o něm, že byl na rozdíl od Vatikánu proti modernizaci mše a proti dialogu s dalšími církvemi ...
Změny po druhém vatikánském koncilu mají negativní dopad, protože neblaze přispěly k tomu, co Benedikt XVI. nazývá „diktaturou relativismu“. Papež Pavel VI. v souvislosti s krizí v církvi dokonce použil termínu „sebedestrukce církve“. Po koncilu se mezi katolíky rozšířilo mínění, že nezáleží na tom, zda je někdo katolík, či protestant, křesťan, či žid. Podobná relativizace pravdy v náboženském životě nemá v historii obdobu, má ničivé účinky, a proto ji arcibiskup Lefebvre kritizoval. Jako je jen jeden Bůh, zjevující se v Bohočlověku Ježíši Kristu, tak je jen jedna církev, kterou Kristus založil. Kdo chce plnit vůli Boží, musí k této církvi patřit.
To znamená, že se, lidově řečeno, nedostane do nebe ten, kdo není v katolické církvi?
Každý, kdo bude spasen, musí ke katolické církvi přináležet. Katoličtí teologové však rozlišují mezi tělem a duší církve. K tělu církve patří ti, kdo jsou jejími viditelnými členy a účastní se jejího svátostného života. Jsou však také lidé, v minulosti i přítomnosti, kteří bez vlastní viny pravou Kristovu církev nepoznali, a pokud žijí podle svého nejlepšího svědomí, o něž soustavně pečují, náležejí k tzv. duši církve. Zatímco je mnoho katolíků, kteří pro zanedbání svěřených hřiven spaseni nebudou, mohou být spaseni ti, kdo se za svého pozemského života viditelně ke katolické církvi nepřipojili. Předpokladem jejich spásy je však nezaviněná a subjektivně nepřekonatelná nevědomost, nikoli dnes široce rozšířená lhostejnost a programový relativismus.
Je pak ale možný ekumenický — mezicírkevní — dialog mezi rovnými subjekty?
Existuje jenom jedna Kristova církev, z čehož přirozeně vyplývá, že všechny ostatní „církve“ nebo náboženské společnosti mají lidský původ. Proto mezi katolickou církví a těmito společnostmi žádná rovnost nemůže nastat. Soudobý ekumenismus však tuto iluzi živí, proto jej papežové před druhým vatikánským koncilem důrazně odmítali a před jeho aplikací ve vztahu k jinověrcům varovali.
Dalším problémem byla mše, kterou teď papež povolil sloužit i podle předkoncilního ritu ...
Nová liturgie, uvedená do kostelů na počátku 70. let, odpovídá výše popsané ekumenické mentalitě. Zeslabuje specificky katolické obsahy a do liturgické praxe vnáší ideje rozšířené v protestantských kruzích. Ostatně takto o ní soudí i mnozí její tvůrci a pozdější zastánci. Kriticky se o ní vyjadřuje také Benedikt XVI., který ji označil za banální, ušitou horkou jehlou a nenavazující na organický liturgický život předchozích staletí. Tradiční liturgie, o niž FSSPX svádělo a dodnes svádí zápas a která je i díky současnému papeži opět v centru pozornosti, se vyznačuje tím, že jádrem bohoslužby není shromáždění věřících, ale obětující se Kristus. Kněz nestojí čelem k lidu jako při moderním obřadu, ale k oltáři a svatostánku, neboť je prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Všichni přítomní, tedy včetně kněze, jsou orientováni ke Kristu. Oltář, jenž Krista představuje, jakož i svatostánek, ve kterém je Kristus reálně přítomen, je situován směrem na východ, neboť, jak věříme, Kristus při svém druhém příchodu k poslednímu soudu sestoupí od východu. V zápase o katolickou liturgii proto nejde o nějaké staromilství, ale o symbolické vyjádření důležitých pravd víry. Ty jsou v moderní, zesvětštělé liturgii ve veliké míře zastřeny.
Příznivci idejí arcibiskupa Lefebvra byli obviňováni z antisemitismu. Pražský kardinál Miloslav Vlk dokonce prohlásil, že vystupoval proti antisemitům v řadách českých lefebvristů a jmenoval přitom i vás ...
Jedná se tu o pomluvu. Kardinál Vlk mne a několik dalších osob nařkl z postojů, které nezastáváme. Proti těmto pomluvám jsme veřejně protestovali, z jeho strany však nikdy nebyla dobrá vůle naše skutečné postoje a názory poznat. Vzniklý spor však nechci dále mediálně rozpitvávat.
A jaký je postoj bratrstva k Židům a antisemitismu?
Postoj FSSPX k antisemitismu je samozřejmě záporný. Rasové předsudky vůči Židům jsou s katolickou vírou a morálkou neslučitelné, odporují lásce k bližnímu. Copak nebyl sám Kristus Žid? Židovkou byla i Panna Maria, také apoštolové pocházeli z židovského národa. Velikost židovského národa spočívá právě v tom, že daroval světu Mesiáše. Z toho však neplyne, že lze na náboženskou praxi vyznavačů judaismu v novozákonní době, která je naplněním starozákonních příslibů, pohlížet nekriticky. Vyvolenost židovského národa je třeba chápat vzhledem ke Kristu. Církev, kterou Kristus zakládá, je „novým Izraelem“, v linii starozákonních zaslíbení je tedy katolická církev, nikoli soudobý judaismus.
Lefebvristický biskup Richard Williamson popřel existenci plynových komor ...
Jednalo se o jeho osobní názor, nikoliv oficiální postoj FSSPX. Ani já názor biskupa Williamsona nesdílím. Historická témata však nejsou předmětem víry a požívají akademických svobod jako každý jiný vědní obor. Proto nepovažuji kriminalizaci postojů k historickým otázkám za oprávněnou. Biskup Williamson není ve vedení FSSPX, je jen jedním ze čtyř světících biskupů. V důsledku výše zmíněného incidentu byl zbaven funkce rektora kněžského semináře v Argentině.
Na stránkách vašeho institutu se objevuje srovnání holocaustu a legalizace potratů označovaného za babycaust. Není to přehnané?
Pojem holocaust znamená celopal a myslí se jím přinesení zápalné smírné oběti. Nacistický režim jistě nesledoval náboženské cíle, když prováděl genocidu židovského národa. Myslím, že i proto Židé upřednostňují před pojmem holocaust termín šóá. Popravování Židů z rasových důvodů je obludným zločinem novopohanského nacistického režimu stejně jako cílené vybíjení a pronásledování jiných národů či skupin obyvatelstva, například katolíků. V koncentračních táborech zemřely milióny katolických Poláků, tisíce kněží, řeholníků a řeholnic. O jejich utrpení se bohužel mlčí. Proč?
Někteří zastánci „hnutí pro život“ (protipotratové hnutí — pozn. red.) používají pojem babycaust jako pojmenování pro legální zabíjení nenarozených. Budeme-li termín holocaust používat jako výraz pro legální zabíjení určité vymezené skupiny lidí, je analogický termín babycaust srozumitelný. Vždyť i v případě legálních potratů se jedná o zákonem schvalované vybíjení určité skupiny lidí.
MICHAL SEMÍN (1967) je ředitelem Institutu sv. Josefa a vydavatelem měsíčníku Te Deum. O sociálně etických, pedagogických a náboženských otázkách přednáší a publikuje v České republice i v zahraničí. Věnuje se propagaci domácí školy, se svou ženou Michaelou má sedm dětí.
www.reflex.cz