Kolosální převážně muslimská imigrace do západoevropských zemí v posledních desetiletích dnes rodilým občanům přináší poněkud trpké plody. Imigrovaná muslimská pospolitost je – byť na nedemokratických základech - daleko více soudržnější než původní obyvatelstvo evropských zemí, a tak v sociálním rohování dochází k postupnému vytěsňování rozvolněné individualistické domorodé pospolitosti původních evropských národů. Navíc toto vytěsňování graduje tím více, čím větší slaví úspěchy. A ty jsou arci nemalé. Městysy na periferiích francouzských velkoměst jsou namnoze z drtivé většiny islámské. Z původních obyvatel zůstali jen ti, kteří neměli sdostatek ekonomických sil se vystěhovat.
Jedním z mnoha případů postupující islámské kolonizace Francie je městečko Vénissieux na předměstí Lyonu. Toto šedesátitisícové předměstí je jedním z nejislámštějších v zemi. Staví se mešity, navazuje se stále těsnější družba s institucemi a krajany v muslimských domovinách. Odcházející komunistický starosta Anré Gérin vzpomíná, že na začátku zde žila jen asi stovka muslimů. Tehdy se dožadovali, že se chtějí stát úplnými Francouzi. Pak přišli jejich příbuzní, rodiče; slibovali, že se budou integrovat, a tehdejší levicová vláda jim rozdala povolení k pobytu hned na deset let.
Dnes starosta Gérin varuje před sžírající islamizací, která stravuje francouzské vesnice a města. A je to právě on, kdo požádal, ať se burkou a islamizací zabývá parlamentní komise. Za pětadvacet let starostování ví své. Dnes muslimky na městském úřadě při vydávání dokladů, imatrikulaci manželství a narozených dětí nechtějí sundávat burku, často se to neobejde bez velkého křiku jich samých nebo ještě jejich manželů, obviňování úředníků z rasizmu a vyhrožování jim. Přitom existuje spoustu fingovaných uzavírání manželství, aby imigranti dostali do země další a další své příbuzné. Fyzické ověřování totožnosti s fotografií je proto nanejvýš zapotřebí.
Rovněž v nemocnicích je problém. Přivezou na pohotovost ženu ve vážném stavu, ale její manžel nedovolí, aby ji prohlédl lékař-muž a domáhá se lékařky-ženy. Děti se odmítají stravovat ve školních jídelnách, kde se dnes ostatně vepřové podává stejně jen pomálu, prostě proto, že maso není z rituálně islámsky podřezaných zvířat. Jak si posteskla jedna učitelka „šílenosti jsou na vzestupu“. Islám se všude vzmáhá, prakticky všichni jsou jím kontrolováni. Narůstá otrávenost a zhrzení na obou stranách – u Francouzů proto, že dali imigrantům prakticky všechno, a oni jimi stejně pohrdají, u muslimských imigrantů proto, že žijí pod nevěreckou správou bezbožné Republiky.
Pro umírněnější muslimy není situace rovněž jednoduchá. Francouzská předměstí a města dobývá salafistický islám – rigorozní a nepřátelský všemu západnímu. Přitom však se neštítí tučných západních sociálních dávek. Předseda Národní asociace cizineckých předměstí Mustafa Ghujla sám konstatuje: „nemůžeme se přece k Francii obrátit zády a zavrhnout její tradice a ostentativně provokovat burkou“.
V západních zemích se dnes imigrace, od které si mnozí kdysi bláhově slibovali, že sociálně, demograficky i ekonomicky společnost posílí, stala těžkým sociálně-krizovým fenoménem. Nastal těžko řešitelný paradox. Miliony muslimů chtějí žít v západním světě, ale rezolutně odmítají západní tradice, řád a způsob života jako zavrženíhodný, kafírský. Je to něco, co přesahuje lidské plánování a chápání. Kalkul, že blahobyt muslimy „pozápadní“ nevyšel. Vyjde snad muslimský kalkul, že zápaďany „pomuslimští“? Zatím vychází, a s jídlem roste chuť.
zdroj
-bj-
www.eurabia.cz