Narozdíl od USA jsou západoevropské země multikulturní rychlokvašky. Během několika málo posledních let v blahobytné benevolenci a jakési vidině, že imigrace doplní - zejména ekonomicky - tuzemskou vymírající populaci, přijaly na svá území statisíce xenokulturních, převážně muslimských imigrantů. Je však utopií, aby takto rychle a masově přijatá etnika se nějakým způsobem integrovala do domorodých struktur a byla jakýmsi přirozeným roubem kultur hostitelských zemí.

To se nyní ve stále větší míře projevuje náboženskou, etickou i atavistickou konfrontací, která zhusta přechází v nevraživost a kriminální delikty s rasovým podtextem. Lidé z různých kultur neměli možnost se po generace sžívat tak, jako v USA, Rusku nebo Austrálii, a prostě se najednou vedle sebe „octli“, aniž by měli jakkoli obroušené hrany nějakou společnou historickou zkušeností. Je to sociálním inženýrstvím uměle vytvořená disproporce, která se začíná vymykat ošetření běžnými demokratickými prostředky.

Ve Švédsku například dosahuje meziroční nárůst rasově motivované kriminality více než 25 %, přičemž tvoří téměř tři čtvrtiny z násilně páchaných činů. Boj proti tak rozsáhlému fenoménu se pro policii a justici stává válkou s větrnými mlýny, kdy objasněnost zdaleka nedosahuje ani 10 %. Podstatnou roli podle statistik v rasově motivovaném násilí hrají Afro-Švédové a Romové. Statistiky nevylepšilo ani několikeré překlasifikování skutkové podstaty rasově motivovaného trestného činu.

zdroj

-bj-

www.eurabia.cz