Česko-polské spojenectví pro Evropu svobodných národů
Dámy a pánové,
je mi velkou ctí, že mohu vystoupit na Vašem setkání polské konzervativní mládeže, protože se domnívám, že Češi a Poláci mají mnoho společného a mají mnoho společných zájmů. Nakonec, kdo jiný než česká a polská pravice by měly prosazovat oboustranně výhodnou spolupráci.
Již při pohledu na mapu je zřejmé, že jedním z důvodů naší spolupráce je geopolitická poloha našich států mezi dvěma evropskými obry-Německem a Ruskem. Historie nás poučila v tom smyslu, že tyto dva státy měly často až příliš velkou tendenci okupovat naše území. Proto se domnívám, že by bylo vhodné utvořit uskupení středoevropských států (Polsko, Česká republika a Slovensko), které by spolu úžeji spolupracovaly ve vojenské, zahraničně-politické, hospodářské a kulturní oblasti, aby se znovu neopakovala historie. Si vis pacem, para bellum – Chceš-li mír, připravuj válku.
Je faktem, že naše obě země jsou součástí Evropské unie, ačkoliv z toho nejsme nijak nadšeni. V Unii začínají převládat centralizační, protinárodní, socialistické a postmodernistické tendence. Proti těmto trendům bychom měli společně vystupovat. Nemáme nic proti hospodářské spolupráci evropských států, vadí nám však integrace politická, která chce vytvořit jednotný evropský superstát.
Jsme hrdí, že právě náš český prezident Václav Klaus jako jeden z mála evropských politiků na tato nebezpečí upozorňuje. Krach evropské ústavy mu dal za pravdu v tom, že evropské národy si vznik jednotné Spolkové republiky Evropa (Bundes Republik EUland) nepřejí. Pro nás pro Čechy bylo velkým povzbuzením, že v polských volbách zvítězily eurokritické síly. Neměli bychom však usnout na vavřínech, ale uvědomit si to, že nadále probíhá jakýsi neviditelný proces přijímání dalších svazujících euroregulací, včetně prosazování euroústavy po malých částech, aby si toho nikdo nevšiml.
V čem bychom měli v Evropské unii ale spolupracovat konkrétně? Je toho mnoho, proto zde zmíním jen několik bodů. Předně by to měla být snaha vrátit co nejvíce pravomocí zpět národním státům, což by znamenalo přeměnu EU v Organizaci evropských států, jak to navrhoval český prezident Václav Klaus.
Dále zde existuje řada reálných hrozeb, kterým je třeba čelit. Jednou z nich je masová imigrace, která mění tvář Evropy k nepoznání. V evropských městech vznikají přistěhovalecká ghetta a obyvatelé evropských států jsou diskriminování ve svých vlastních zemích. Díky politice multikulturalismu a politické korektnosti se pak stávají de facto utlačovanou většinou (což dokazují např. nynější události z Francie). EU se snaží zavádět společnou imigrační politiku a multikulturalismus jako oficiální ideologii.Tomu musíme zabránit.
Rovněž tu je snaha evropských byrokratů dle hesla divide et impera rozdělit jednotlivé národní státy na regiony a obcházet tím národní vlády. Může to vést až ke snaze tvořit euroregiony bez ohledu na hranice států nebo jednotlivé regiony v rámci jednoho státu proti sobě štvát.
Musíme také usilovat o odstranění diskriminačních podmínek pro nově přistoupivší státy znovu vyjednat podmínky. Je nutno rovněž přestat financovat francouzské zemědělce a tuto podporu rozdělit rovnoměrněji.
V otázce kulturní je třeba čelit postmoderním tlakům a vrátit pravomoce jednotlivým státům, aby se jednoho krásného dne nestalo, že registrovaná partnerství pro homosexuály budou povinná ve všech státech EU. Rovněž např. otázka trestu smrti by měla být záležitostí národních států.
V hospodářské oblasti je zapotřebí odstranit socialistické regulace podvazující konkurenceschopnost jednotlivých národních ekonomik vůči USA a Číně. Samozřejmě je velká nutnost zabránit přijetí eura, protože EU není optimální měnovou zónou. Jednotná měna potom vede ke snaze harmonizovat daně a fiskální a sociální politiky jednotlivých států. Toto pak vede plíživou cestou k vytvoření superstátu. Velké státy jako Francie a Německo by navíc chtěly skrze jednotné vysoké daně zabránit odchodu firem a investorů do zemí s daněmi nižšími.
V globálně zahraniční politice zastávám postoj, se kterým třeba nebudete souhlasit. Mělo by to být především utvoření pevného spojeneckého bloku s USA, který by v Evropě zahrnoval minimálně Velkou Británii, Polsko, Českou republiku a Slovensko. Na Blízkém východě je pak potřeba spolupráce s Izraelem, jako výspou západní civilizace proti nebezpečí islámu. Dle této logiky by pak po stranické linii měla vzniknout spolupráce mezi britskými konzervativci a UKIP, polskými PiS a LPR, českými ODS a Nezávislými demokraty Vladimíra Železného, slovenským KDH a OKS, a izraelským Likudem.
Toto je jen hrubý návrh, toho v čem by měli Češi a Poláci spolupracovat, o kterém se s ohledem na vlastní národní zájmy může vést dále diskuse. Co by nás však mělo především spojovat, je boj za Evropu svobodných národů a národní státy svobodných občanů, což je hlavní programové heslo Mladé pravice, kterou zde zastupuji.
Děkuji za pozornost.
Lukáš Petřík
předseda Mladé pravice
projev na kongresu polské Všepolské mládeže ze dne 7.11. 2005