Solana prohlásil, že by Izraeli a Palestinské správě mělo být stanoveno ultimátum, že musí dosáhnout dohody o konečném statusu a vzniku palestinskoarabského státu do stanovené doby, jinak že věc převezme Rada bezpečnosti OSN a o věci prostě rozhodne sama.

Solana – a ovšem ne sám za sebe, ale jménem Evropské unie – tak předložil návrh ultimáta v koloniálním stylu. Ve stylu, jímž „civilizovaná evropská velmoc“ sděluje předákům „divošských kmenů“, že se mají urychleně urovnat svůj spor, jinak osvícený bílý muž zakročí.

Že se takto vysoký zmocněnec EU chová ke státu, s nímž mají státy Unie i Unie sama přátelské vztahy, je neuvěřitelné.

Nápadně to připomíná chování „přátel“ Československa v září roku 1938, kdy se také – samozřejmě v zájmu míru a ukončení násilností a sporů – dohodli na vyřešení sporu, který Československo dle jejich soudu řešilo pomalu a neochotně.

Jistou nadějí nám může být, že se mohlo jednat o soukromý výron myšlenek věčně usměvavého španělského eurosocialisty. Který se prostě jen nudí a poté, kdy už uplynula řada let od doby, kdy jako šéf NATO diktoval ultimáta Srbsku, hledá nové místo pro seberealizaci.

Horší možností je, že se jedná o autentický projev „společné zahraniční politiky EU.“ Té politiky, v níž po ratifikaci Lisabonské smlouvy ztratí Česká republika možnost samostatného jednání ve prospěch jednotného postoje EU a většinového hlasování.

Máme se tedy na co těšit. Ale stydět se můžeme začít už teď. I my jsme EU.

www.eretz.cz