Ani v Moskvě, ani v Washingtonu, ani v Bruselu. Jinak jde o toliko vazalské vyhánění čerta ďáblem.
Paroubek a Moskva
Nic proti tomu, kdyby Paroubek v Moskvě leštil kliky za obchodní a možná i strategické zájmy České republiky. Nejsem příznivcem zbytečného popouzení Ruska a zbytečné ztráty tohoto strategického obchodního prostoru, k němuž jsme měli z minulosti klíč. Za škodlivé a trapné považuji, když se Topolánek za Bushovými zády choval k Rusku jako fanfarón a hulvát, aby potom měl ambice za celou Evropu řešit s Vladimirem Vladimirovičem ropnou krizi.
Avšak za stejně trapnou a škodlivou pak považuji Paroubkovu až konspirativní schůzku s Putinem, kterému se snažil vlichotit blokací amerického radaru. To je problém domácí, který by měl být vyřešen běžným ratifikačním procesem v parlamentu a prezidentské kanceláři. Přenášení - až devótní - tohoto problému na mezinárodní pole z nás dělá republiku nesvéprávnou, v níž jsou politici ochotni kolaborovat s velmocemi.
Havel a Washington
Stejné chyby se dopustil exprezident Havel. Je jedním ze signatářů, kteří u Obamy otevřeným dopisem plédují za americký radar u nás a rakety v Polsku. Copak už do toho nemáme co mluvit? Havlovi pohůnci a spolusignatáři Vondra a Schwarzenberg měli a mají dost politické síly, aby jednoznačné stanovisko prosadili bez polikaření doma legální cestou.
To by ovšem nesmělo být vše založeno na lži, že radar nemůže sloužit proti Rusku. Pochopitelně, že Bushovi šlo o kolíkování sfér vlivu a přibližování monitorinku co nejblíže strategickému rivalovi. Pohádky o Íránu a KLDR jsou směšné. A je třeba připustit, že v určitém smyslu jde o dráždění hada bosou nohou.
Rozhodněme si nejdříve, zda tady radar chceme, nebo ne, doma. Slibovat v Moskvě jako Paroubek nebo apelovat ve Washingtonu jako Havel považuji za nedůstojné. Pokud USA radar pod novým prezidentem nebude chtít, nemáme jim do toho co mluvit. A už vůbec ne v situaci, kdy jsme problém ve vlastních orgánech ještě neuzavřeli. Přece nebudeme čekat na výsledky dohod mezi Moskvou a Washingtonem.
Já jsem byl proti radaru, nakolik jsem proti cizím základnám na našem území. Také se mi nelíbí smlouva SOFA s USA. Dokonce bych nebyl ani proti referendu. Ale v situaci, kdy se referendum nekonalo ani před souhlasným stanoviskem našeho parlamentu k Lisabonské smlouvě, najednou ten radar vidím v jiném světle. Nebude to jen vzkaz Moskvě, ale i Paříži a Berlínu, že ztráta naší suverenity má své meze. Alespoň pokud se týká případných dohod velkých evropských zemí s Ruskem, které by mohly vést k novému Mnichovu.
Fišer a Brusel
Česká republika teď bezzubě hrozí Kanadě odvetnými opatřeními za zavedení víz. Nejvíce se zblamoval náš ministr zahraničí Kohout. Zaprvé, problém vznikl na naší straně. Za druhé jsme pro srandu králíkům, protože právě tu část své suverenity jsme do Brusele již odevzdali, takže si můžeme trhnout. A za třetí je zřejmé, že Evropská unie se nás nezastane, protože jsme prostě jen malým nevýznamným členem. Právě si v reálném čase můžeme ověřit, jak je to s tou solidaritou v EU, a to ještě před platností Lisabonské smlouvy.
Závěr
Naše zahraniční politika by měla být sebevědomá a korektní. Měla by se opírat nejen o členství v NATO jakožto vojenské záruky, ale i o ekonomickou a investiční otevřenost napříč zájmy všech velmocí - i těch budoucích. Není lepší obrany, než aby ti nejbohatší měli u nás investice.
EU bohužel vytváří v tomto směru zbytečné vnější bariéry.
http://streit.blog.idnes.cz/